Hřebíkova víra: Nevyhraje hvězda, ale taktika

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
29. 6. 2014 15:44
Uspěje správný způsob hry. A kvalitní hráči, kteří ten správný způsob hry využijí, poznamenává k fotbalovém šampionátu sportovní ředitel Sparty Jaroslav Hřebík.
Foto: Tomáš Kunc

Inside Sport – Díváte se na fotbalové přenosy z Brazílie? Jaroslav Hřebík nevynechá skoro žádný. Jenže se na ně nejspíš dívá trochu jinak než vy. Pokud tedy nevlastníte trenérskou profi-licenci. Skrze pichlavé oči sportovního ředitele Sparty jako by totiž sbíral a analyzoval data z obrazovky chodící počítač.

„Belgičané? Prý si je máme brát za vzor. Ano, individuálně jsou na výši, ale takové díry před obránci?!“ zdvihá Hřebík obočí. „Kompaktnost bloku? Dobrá u Holanďanů, Francouzů, výborně to ve skupinách hrály Mexiko nebo Chile. A jak ve skupině nabíhal za obranu ten jejich Sánchez, nádhera! Pořád a neúnavně, když nedostane míč, nevadí mu to, jde tam znova, prostě paráda. Němci? Mohlo by se jim vymstít, že nehrají na klasické krajní obránce, co by uměli zatáhnout balon po lajně do přečíslení.“

Osoba teoriemi fotbalové taktiky zcela nepolíbená by si v jeho společnosti možná brzy připadala jako na louce, na níž sama vidí trávu vlnící se ve větru a sem tam broučka. Jenže průvodce by jí záhy odhalil jedinečnost biotopu, včetně jeho specifik i zákonitostí. A na té pomyslné louce by ji navíc zasypal i latinskými názvy pro všechny stvoly v dohledu i pišišvory, co po nich lezou.

Pro mnohé nesrozumitelná fotbalová „latina“ Jaroslava Hřebíka postavila mezi něj a řadu fanoušků, ale třeba i bývalých fotbalistů, jen obtížně prostupnou zeď. Hnízdový presink, elastičnost bloku, těžiště hry, rychlostní dispozice se správnou senzomotorikou, afinita těla ke kvalitě herní situace, prostorová vnímavost v čase…

Tahle lexikální výbava narazila tvrdě třeba na zeď čimické Kozlovny, kde mezi cinkajícími půllitry najdete Hřebíkův protipól, slavného útočníka Ladislava Vízka, razícího heslo: Fotbal není věda.

Do bloku! A blíž k sobě

Jenže dneska už fotbal do značné míry vědou je. Byť se o ní dá mluvit i jednodušším způsobem. Tak se o to pokusme. Hřebíkovy myšlenky a originální postřehy z MS totiž za to stojí. A hlavně umí ukázat hlubší podstatu, ze které pochopíme, proč nám v Brazílii cosi schází, konkrétně vlajka s českou trikolórou.

Každé ráno si teď Jaroslav Hřebík sezve ostatní sparťanské trenéry a debatují nad tím, co se na šampionátu dělo. „Rozebíráme prvky hry nebo taktiky, zkoumáme jejich efektivitu a porovnáváme je s naší koncepcí, kterou uplatňujeme ve Spartě. A samozřejmě na MS sledujeme i reakce trenérů a změny jejich strategie podle vývoje utkání,“ vysvětluje Hřebík.

Má naprosto jasno o tom, kdo celý turnaj v Brazílii vyhraje. Nicméně vsadit na šampiona si asi podle jeho rady nepůjdete.

„Od různých expertů v televizi slýchávám, že uspějí mužstva, která mají v sestavě takzvané rozdílové hráče, tedy ty s nejlepšími individuálními schopnostmi. Já si to nemyslím. Asi se shodneme, že rozdílovým hráčem je třeba Cristiano Ronaldo. A kde je dneska Portugalsko?“ odkazuje vítězoslavně na tým, který vypadl už v základní skupině.

„Já si myslím, že uspěje správný způsob hry. A kvalitní hráči, kteří ten správný způsob hry využijí.“ Konkrétní být nechce, tak alespoň naznačí, co je podle něj správný způsob hry. „V obranné fázi by kompaktní hloubka bloku neměla být větší než 20 metrů,“ říká Hřebík.

To znamená, že když váš tým napadá rozehrávku soupeře, neměl by být váš nejvysunutější útočník vzdálen od linie, v níž stojí vaši obránci, na více než 20 metrů. Cílem bránícího týmu je dostat hru do co nejužšího pásu hřiště. Proč? Nacházejí se pak v něm totiž všichni hráči v poli, a tak se daný prostor velmi intenzivně zahušťuje, čímž stoupá šance bránícího týmu na to, že míč získá.

„Obranný blok je kompaktní a pružný, když se v něm hráči pohybují dostatečně blízko sebe a posouvají se podle toho, kam putuje míč. Je potřeba, aby za míčem bránilo alespoň osm, lépe devět hráčů,“ říká Hřebík.

Když tenhle obranný blok soupeřovu rozehrávku úspěšně naruší a míč získá, přichází klíčová chvíle. „Právě v ten okamžik je soupeř nejzranitelnější, je tam moment, kdy se po ztrátě míče musí sám přeskupit do obranného bloku. Pokud toho správnou a dostatečně prudkou přihrávkou dokážete využít, máte velkou šanci jeho branku efektivně ohrozit.“

Na šampionátu se objevily i týmy s taktikou, která se popsanému modelu příliš nepodobala. Ale už jsou doma. „Rusové hráli, jak jsou zvyklí z vlastní ligy. Mezi útočníkem a obranou měli obrovskou hloubku. Írán zase zkusil podobný model, jako Česko na Euru 1996, pasivní, ne moc pružný obranný blok,“ vybavuje si Hřebík.

Tulipány dozrají dřív

Chválu sklízeli po základních skupinách Nizozemci, v jejich obraně se přitom objevili Indi, Janmaat nebo de Vrij, mladí obránci Feyenoordu, který Sparta před dvěma roky v kvalifikaci Evropské ligy bez problémů vyřadila.

Indi a De Vrij patří do ročníku 1992. A právě se ten se objevil na ME hráčů do 19 let, na kterém český tým vedený Jaroslavem Hřebíkem vyválčil v roce 2011 stříbro. Nizozemce předtím vyřadil už v  kvalifikaci. Ale zatímco u Hřebíkových tehdejších svěřenců platí, že jen někteří z nich teprve klepou na bránu reprezentace (Krejčí, Kadeřábek), jejich nizozemští vrstevníci už excelují na MS.

„Zatímco Nizozemci nebo Francouzi hrají už v 19 dospělou ligu, u nás dorosteneckou. Jsou na to různé názory, jak rychle hráče začleňovat do dospělého fotbalu. Ten nizozemský model podle mě vychovává osobnosti lépe,“ říká Hřebík. „A pak je tu myšlení těch hráčů. Když třeba mladý Němec vytuší, že by mohl být ve fotbale dobrý, věnuje pak svojí kariéře maximum času, žije pro to. Naši hráči jsou podobně talentovaní, ale jako by pro ně bylo všechno samozřejmé, neudělají nic navíc. A když už se pak někdo od nás dostane třeba do bundesligy, ve většině případů tam propadne.“

Určitou naději vidí v projektu akademií. „Když se zaváděla tréninková centra mládeže, tak se to přehnalo, 70 center, to je moc. Je třeba koncentrovat kvalitu, aby měl hráč vedle sebe konkurenci, zrcadlo, které mu ukáže, jak na sobě musí pracovat.“

Strhnout české fotbalové prostředí k  dynamice, to je skoro stejně obtížné, jako pohnout vesmírem. Nikdo o tom neví víc než právě Hřebík.

Někdy před přelomem tisíciletí procházel fotbal zásadní vývojovou změnou. Arrigo Sacchi v Miláně jako jeden z prvních učil Baresiho a spol. nebránit na hřišti osobně, ale zónově.

Fotbalisté si zvykali bránit prostor, přemýšlet úplně jinak než předtím. Tedy víceméně všude, vyjma Ćeské republiky. V ní se hrálo pěkně postaru, jen jakýsi Hřebík pořád prudil s nějakou jakousi zónou. Dneska si může masírovat ego, že měl tenkrát pravdu. Ale je spíš smutný.

I z toho, že Češi na MS nehrají. Když se zeptali Miroslava Pelty, předsedy FAČR, o co český fotbal neúčastí na šampionátu přišel, odvětil, že o 180 milionů. Hřebík by hledal jinou odpověď: „Ztratili jsme možnost přímé konfrontace. Teď tady můžeme sedět a myslet si, že být tam, třeba bychom uspěli. Jenže ta opravdová konfrontace může přijít jen na hřišti. Jen ta umožní správnou analýzu. A pak už potřebujete jen ty správné lidi, kteří by to celé uměli někam správně posunout.“

Luděk Mádl

 

Právě se děje

Další zprávy