Google pokračuje v tažení za hudební revolucí

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
17. 5. 2013 14:44
Pokud jste se těšili, máte zatím smůlu. Stejně jako hudební úložiště Google Play Music není ani streamovací služba Google Play Music All Access (PMAA) pro Českou republiku dostupná, zřejmě z důvodů autorských práv. A ani není jasné, kdy a zda vůbec se někdy těchto služeb dočkáme, i když česká pobočka bývá v tlaku na lokalizaci služeb Google velmi úspěšná, píše Patrick Zandl.
Foto: Tomáš Kunc

Analýza - Konference Google I/O tento týden naznačila, jak chce Google pokračovat s hudební revolucí. Jak se očekávalo, firma nabídne streamovací hudební službu. Není první, ale má šanci být nejdůraznější.

Ale všechno popořádku. Pokud jste se těšili, máte zatím smůlu. Stejně jako hudební úložiště Google Play Music není ani streamovací služba Google Play Music All Access (PMAA) pro Českou republiku dostupná, zřejmě z důvodů autorských práv. A ani není jasné, kdy a zda vůbec se někdy těchto služeb dočkáme, i když česká pobočka bývá v tlaku na lokalizaci služeb Google velmi úspěšná. Jenže česká lokalizace pro globální úspěch služby není nijak podstatná, takže se podívejme, co start služby s nepříjemně dlouhým jménem bude znamenat.

Spuštěním hudební služby All Access vstupuje Google na pole, kde v zahraničí již nyní úspěšně působí společnosti jako Spotify, Pandora, Rdio nebo Rhapsody. Jen pro představu, o jaký trh jde: Spotify, zřejmě nejznámější služba předplacené hudby, obsluhuje šest milionů platících klientů a 24 milionů uživatelů, kteří službu používají v její verzi zdarma. Placená verze neotravuje s reklamou, stojí pět euro či dolarů, a pokud si chcete hudbu pouštět i jinde než na PC, například si ji stahovat do mobilu, je měsíční předplatné dvojnásobné.

Tento model předplatného je v současné době standardem i u ostatních služeb a Google PMAA se z něj neodchyluje. Snad jen pro zájemce, kteří se stihnou zaregistrovat včas, nabízí dvacetiprocentní slevu. Zvláštností je snad jen to, že Google nenabízí levnější tarif, kdy nahrávky jsou pouze streamovány. K dispozici je pouze tarif, v němž si můžete nahrávky přehodit do knihovny, z níž se uloží lokálně ve vašem mobilu – ovšem pouze v případě, že používáte telefon s operačním systémem Android, podpora jiných systémů nebyla oznámena.

Do hudebního průmyslu naskočil Google v roce 2011, kdy v reakci na rostoucí úspěch Apple iTunes Store spustil svou službu Google Music, později přejmenovanou na Google Play Music. Jde o webovou službu, do níž můžete uložit až 20 000 nahrávek a ty si podle vlastní logiky přehrávat. Vše běží online a vyžaduje připojení k internetu, jsou k dispozici utility, které do služby nahrávají veškerou vaši novou hudbu z počítače. Služba podporuje i mobily se systémem Android. Záhy do služby přibyla možnost hudbu objednávat, podobně jako je tomu v případě iTunes, a "vlastnit" ji. To je hlavní rozdíl oproti streamovacím službám, kde hudba po vypršení předplatného zmizí a nevlastníte nic.

A to je také počátek ekonomické úvahy, komu se služba vyplatí. Za 120 dolarů ročně nakoupíte deset až dvanáct alb do svého vlastnictví, ať již elektronicky, nebo fyzicky. Pokud nejste tací hudební fajnšmekři nebo trváte na "vlastnictví" hudby, tedy možnosti si ji po skončení předplatného odnést, nebudou streamovací služby včetně PMAA nic pro vás.

U milovníků hudby a mladší generace streamovací služby naopak získávají navrch. Důvodem je obrovská nabídka, v nabídce bývají miliony skladeb a také sociální a doporučovací funkce, kdy můžete prozkoumávat hudební vkus přátel, doporučovat jim nebo nechat si doporučovat automaticky třeba zajímavé skladby. Nic z toho ovšem nová služba Google neumí, ačkoliv se firma netají tím, že provázanost se sociálním webem Google Plus a s mobily by měla do budoucna narůstat.

Pro hudební trh je také podstatné, že do streamingu hudby se pouští firma, která stojí za nejrozšířenějším mobilním operačním systémem a jejíž služby i prohlížeč řada uživatelů používá. Namísto (byť dobře zainvestovaných) startupů tak na bitevní pole přichází těžká váha se vším všudy. Jenže s prodejem koncovým uživatelům Google zase tolik zkušeností nemá. Má sice všechny ingredience včetně mobilní peněženky a práv, ale těžce sbírá zkušenosti, jak uživatele k placení motivovat.

Oproti službám jako Spotify má navíc i jeho současná podoba služby řadu nevýhod. Už jenom to, že nepodporuje vysoce kvalitní či nejlépe bezztrátovou kompresi nebo nemá univerzální podporu na řadě mobilních systémů. Naopak, streamovaná hudba má relativně nízkou kvalitu, což audiofilům vadí. Neexistují tu také žádné rodinné tarify a sazby, takže čtyřčlenné rodině se používání takové služby zásadně prodraží.

A co je podezřelé, je ticho ze strany Apple. Firma, která dnes prodává nejvíce hudby na světě, údajně svou streamovanou platformu pro hudbu připravuje, zatím ji ale ani nepředstavila a ani neohlásila. I ona má všechny ingredience a v poslední době významně nakupovala a investovala jak v hudbě, tak v serverových platformách. Jistého ale není nic a pro hudební průmysl je její nečitelnost znervózňující. V jejím případě je ale jasné, že její řešení zůstane uzavřené na ekosystém Apple – na firemní mobily a počítače.

Streamovaná hudba je teprve na počátku, zatím stále má příliš mnoho kompromisů jak kvalitativních, tak obchodních i psychologických, i když přináší i výhody: dostupnost čehokoliv vlastně kdykoliv, možnost těsnějšího kontaktu s hudebním světem. Jenže to neznamená, že se zvyklosti zákazníků změní během několika málo let, a ani to neznamená, že streamovaná hudba – hudba jako služba – zvítězí. Mnoho indicií tomu ale nasvědčuje.

Patrick Zandl

 

Právě se děje

Další zprávy