Inside sport – Cože? Tomu říkají změny pravidel? Vždyť to jsou posuny o milimetr! Proč radši neřeší, jestli budou prohřešky proti pravidlům hlídat kamery? podivil se nedávno jeden můj kolega a v diskusích i někteří čtenáři.
To když deník Aktuálně.cz publikoval, že se od 1. 7. 2013 změnila pravidla fotbalu jen v takovém detailu, že napříště již nemůže být uznána branka dosažená přímo z míče rozhodčího. Navíc se lehce zpřesnil i výklad tzv. aktivní ofsajdové pozice. A víc už nic.
Jsou nářky nad tím, že fotbal pravidla prakticky nemění, namístě, nebo ne? Po mém soudu je v první řadě zapotřebí rozlišovat dvě věci:
1) Reálné změny pravidel, podle nichž se řídí samotná hra
Základní, zprvu překotný vývoj pravidel fotbalu se zastavil někdy v roce 1938. Od té doby se mění jen v jednotlivostech a nejen podle mého mínění je to tak správné. Právě tento konzervativní přístup je totiž jedním z hlavních faktorů globální rozšířenosti tohoto sportu a jeho specifické pozice, role jasné jedničky mezi ostatními odvětvími. Jinými slovy: fotbal je tak populární i proto, že jeho základní pravidla všichni znají a jsou jim dobře srozumitelná. A to především díky tomu, že se s nimi v průběhu desetiletí příliš nehýbá.
2) Způsob, jakým je dodržování pravidel sledováno
Ano, i působení techniky při rozhodování zápasů musí povolit pravidla. Tady už se nebavíme o tom, co je ofsajd a co faul – ale o tom, zda ustálená pravidla budou na hřišti nadále uplatňovat výhradně omylní lidé, nebo zda si k ruce nově vezmou i techniku.
A tady je třeba říct, že FIFA už před rokem udělala revoluční krůček, když technice povolila sledovat alespoň brankovou čáru. Konkrétně to, zda přes ni balon přejde celým objemem, či ne. Pokud tedy na MS v příštím roce v Brazílii padne podobná branka, jaké docílil Angličan Hurst ve finále MS 1966 (kdy se balon od břevna odrazil dolů a nikdo si nemohl být zcela jist, zda před čáru, či za ni), dohady vyřeší kamera. Konkrétně systém GoalControl, otestovaný na nedávném Poháru FIFA právě v Brazílii. Ale otázka zní, zda fotbal půjde ještě dál. Zda se ze záznamů kamer budou rozhodčí vyhodnocovat a podle toho i posuzovat ofsajdy, pády v pokutovém území zavánějící penaltou a další prohřešky…
Jenže k tomu se zatím FIFA vůbec nemá. „Z fotbalu se nesmí vytratit lidský faktor,“ hřímá její šéf Sepp Blatter. A jiní, včetně mě, zase říkají, že by po zavedení kamer šéfové fotbalu ztratili moc ovlivňovat běh fotbalových dějin skrze rozhodčí. Což se jim logicky nechce.
Díky, sire Rousi
Jednu věc je třeba zpřesnit. Pravidla fotbalu nemění přímo FIFA, ale International Football Association Board (IFAB). První jeho zasedání se konalo již v roce 1886, od té doby ho tvoří zástupce Anglie, Skotska, Irska a Walesu, od roku 1913 přibyli zástupci FIFA.
Regule jsou nyní takové, že v IFAB nadále zasedá po 1 zástupci jmenovaných historických národních asociací a s nimi 4 zástupci FIFA. Přičemž ke změně pravidla dojde tehdy, pokud s ní souhlasí alespoň tři čtvrtiny přítomných. Zasedání se koná jednou ročně a není platné, pokud se ho účastní méně nežli čtyři z pěti jednajících stran.
Na začátku vývoje fotbalových pravidel, už někdy kolem roku 1848, stálo odlišení tohoto tehdy nového sportu od ragby. Postupně se vymezily rozměry fotbalové hrací plochy, jednotný rozměr míče, v roce 1878 sudí na hřišti Nottinghamu Forest prvně použil píšťalky, sedm let nato se aut začal házet obouruč… Pionýrskou dobu ukončilo vydání pravidel z roku 1938. Sepsal je tehdy sir Stanley Rous – a tato jejich podoba se stala jakousi základní a výchozí normou. Překotný vývoj pravidel se zastavil a nadále už se hra měnila jen v jednotlivostech.
Tak třeba v roce 1965 bylo v anglické lize poprvé umožněno střídat zraněné fotbalisty. Na MS 1970 se hráčům prvně ukazovaly žluté a červené karty. Rok 1990 zase přinesl zásadní změnu při posuzování ofsajdu. V něm už nadále nebyl fotbalista stojící na stejné úrovni jako předposlední hráč soupeře, ale jen ten, kdo v okamžiku přihrávky stál až za ním.
Zakázala se i malá domů, tedy přihrávka vlastnímu brankáři, kterou gólman směl vzít do rukou. A od roku 1994 začala FIFA na MS udělovat za vítězství místo dvou hned tři body, což pak převzaly do svých soutěží i všechny národní asociace.
Zpřísňoval se postupně i výklad surové hry a měnila se řada dalších detailů a atributů, ale základní pravidla už se nemění. Tu a tam, pravda, problesknou nápady typu, jestli by třeba nebylo lepší auty kopat nebo podobně, ale vždy brzy zapadají prachem.
Rozhodčí sprejerem
Různé nápady se testují v mládežnických soutěžích, třeba na MS „20“ teď rozhodčí zkoušeli speciální barevné spreje, již léta běžné při soutěžích v Jižní Americe. Sudí s jejich pomocí vyznačují hráčům při trestných kopech správnou vzdálenost od míče, v níž ze svých těl smějí vystavět obrannou zeď. Situace se pak rozehraje a barva zakrátko zmizí.
Nejžhavější diskuse však nyní probíhá právě o kamerách a použití videozáznamů pro rozhodování jednotlivých situací. V Česku už o této problematice proběhlo dokonce i veřejné slyšení na půdě Senátu Parlamentu ČR, které pořádal senátor Marcel Chládek. Fotbalová asociace ČR však této iniciativě říká: Ne. „Musela by to povolit FIFA a UEFA,“ míní Dagmar Damková, předsedkyně komise rozhodčích FAČR.
Ve srovnání s jinými sporty se tak fotbal za uplynulá desetiletí změnil opravdu minimálně. Moderní pětiboj, volejbal, stolní tenis, biatlon… Všude tam museli dramaticky změnit pravidla, aby jejich sport zvýšil svou diváckou atraktivitu a byl „vysílatelnější“ pro televize.
Sexy dresy nejsou třeba
Tak třeba moderní pětiboj pod hrozbou vypadnutí z programu OH stáhl časové rozpětí jednoho závodu z pěti dnů do dvou, střelbu s během dokonce propojil do jedné disciplíny – však si všichni ještě zlatý závod Davida Svobody z Londýna dobře pamatujeme… Volejbal či stolní tenis dramaticky změnily způsob počítání bodů, aby se dříve nekonečné bitvy zkrátily. Tenis za tímto účelem zavedl tie-break. Basketbal maximálně přiblížil svá mezinárodní pravidla regulím, na něž jsou zvyklí v americké NBA. Volejbalová federace dokonce nutí hráčky, aby kvůli větší televizní sledovanosti nastupovaly v těsných sexy-dresech…
Jen fotbal nemá potřebu nic měnit. Jeho formát 2 x 45 minut televizním společnostem vyhovuje maximálně, přesně vědí, kdy budou moci zařadit reklamu. (Jen nápad německých pivovarů, zda by se přestávka v bundeslize mohla protáhnout o pět minut navíc, to aby se stihlo vytočit víc piv, neprošel.) A zvyšovat atraktivitu? K tomu přece fotbal vůbec nic nenutí. World Cup, turnaj, který určí mistra světa ve fotbale, totiž sleduje víc televizních diváků než olympijské hry. A tomu odpovídá i cena vysílacích práv.
MS 2006 v Německu stálo televizní společnosti 1,1 miliardy dolarů, za balík MS 2010 v JAR a MS 2014 v Brazílii už FIFA zinkasovala 2,7 miliardy v téže americké měně.
Nedivte se pak Blatterovi a spol., že nemají důvod nějak zvlášť měnit a zušlechťovat slepičku, která jim snáší vajíčka z toho nejryzejšího zlata přesně taková, jaká je chtějí.
Luděk Mádl
