Objev dne - Albánskou dceřinou společnost skupiny ČEZ - CEZ Shpërndarje - v úterý ráno převzal státem jmenovaný administrátor Sait Dollapi. Firma den předtím přišla o licenci k obchodování i distribuci, nyní se octla prakticky pod nucenou správou.
Představenstvo CEZ Shpërndarje nemá žádnou pravomoc, český vlastník nad ní zcela ztratil kontrolu. Zároveň se však také ČEZu vzdálila šance, že část jeho ztrát v Albánii pokryje garance, kterou mu na tuto investici poskytla Světová banka.
„Albánie nás bude stát maximálně 205 milionů eur (v přepočtu 5,5 miliardy korun – pozn. red.). Teď už tam nedáme ani korunu navíc, takže by se ztráta neměla prohlubovat,“ říká Tomáš Pleskač, člen představenstva ČEZ zodpovědný za zahraniční aktivity.
Ještě do pondělí však manažeři doufali, že skoro třetinu z očekávané ztráty „smaže“ proplacená garance Světové banky. Záruku v celkové výši 60 milionů eur (tj. asi 1,5 miliardy Kč) na pokrytí rizik poskytla Světová banka před čtyřmi lety, když ČEZ tři čtvrtiny v albánské distribuční společnosti kupoval. Potíž je v tom, že podle privatizačních smluv má záruku čerpat právě albánská dcera, nad níž ČEZ ztratil kontrolu.
„Pravomoci dnes jmenovaného administrátora CEZ Shpërndarje jsou tak široké, že by záruku musel uplatnit on. Situaci po právní stránce analyzujeme, ale nelze vyloučit, že se ke garanci právě kvůli bleskovému jmenování administrátora nedostaneme,“ přiznal Insideru Pleskač.
ČEZ o zesplatnění garance požádal už loni, když bylo jasné, že v Albánii utrpí několikamiliardovou ztrátu. Žádost odstartovala dvouměsíční „smírčí periodu“, kterou dostaly obě strany na uzavření dohody. Lhůta skončí právě tento týden. Administrátor tak firmu ovládl těsně před jejím vypršením, díky tomu vyjednávání o garanci už bude kontrolovat albánská strana.
„Je překvapivé, jakou rychlost albánské úřady v tomto případě projevily,“ říká Pleskač. ČEZ nejenže dostal písemné rozhodnutí o odnětí licence albánským regulačním úřadem během několika hodin, ale už pár hodin po verdiktu byl v obchodním rejstříku zapsaný státem jmenovaný administrátor.
Mimochodem – novým vládcem CEZ Shpërndarje se stal její bývalý ředitel. Sait Dollapi vedl albánskou distribuci už před privatizací v roce 2009, po vstupu ČEZ českým manažerům podnik předával. Před svým úterním návratem do firmy pracoval v tiranské vodárenské společnosti. Právě státní vodárny patří mezi největší dlužníky CEZ Shpërndarje v Albánii a na podzim se staly rozbuškou eskalujícího sporu ČEZ a albánské administrativy: ČEZ v listopadu odstřihl od dodávek proudu několik dlužnických vodohospodářských firem, výsledkem byly tisíce Albánců bez vody.
Albánské úřady zareagovaly bleskově: Policie zatkla šest zaměstnanců CEZ Shpërndarje (dva z nich strávili několik dní ve vazbě), padesát lidí předvolala k výslechům. Desítkám lidí policisté zabránili ve výjezdech do terénu, desítky dalších donutili odpojené odběratelské firmy zase připojit. Obviněn z překročení zákona nakonec nebyl nikdo. Pro přesnost: současný nucený správce CEZ Shpërndarje Dollapi a jím řízená vodárna v Tiraně v této epizodě nefigurovali. „Tiranská vodárna nepatřila mezi dlužníky a neodpojovali jsme ji,“ říká mluvčí ČEZ Barbora Půlpánová.
Nejvíc dluží domácnosti
Celková Pleskačem vyčíslená ztráta ČEZ v Albánii (zmíněných 205 milionů eur) se skládá z částky, kterou firma v roce 2009 dala za koupi 76 procent akcií zdejší distribuce (102 milionů eur), dále z garancí mateřské skupiny ČEZ za úvěr Evropské banky pro obnovu a rozvoj (35 milionů eur), zbytek tvoří vložené investice.
Pak jsou tu dluhy albánských odběratelů. „Ty aktuálně dosahují asi 60 miliard leků, tj. 12 miliard korun. Z toho asi 12,5 miliardy leků dluží státní firmy, zhruba stejnou pohledávku máme za podnikatelskými subjekty, většina dlužníků jsou domácnosti,“ řekl Pleskač.
Dluhy odběratelů jsou jedním z důvodů krachu albánské investice ČEZ. Česká firma především nedokázala vyjít s místními úřady. Potíže odstartovalo předloňské sucho, kvůli němuž státem vlastněným albánským hydroelektrárnám klesla produkce. ČEZ pak musel část potřebné energie dovézt ze zahraničí a začaly debaty o tom, kdo má dovozy platit.
Koncem roku 2011 vydal albánský regulátor cenové rozhodnutí, jímž nařídil ČEZu vykupovat elektřinu státních elektráren dvakrát dráž, než za kolik ji směl prodávat odběratelům. Loni v létě navíc vyměřilo generální ředitelství daní a cel CEZ Shpërndarje nedoplatek ve výši 13 milionů eur a zároveň stejně vysokou pokutu. Třináctimilionový „doměrek“ ČEZ zaplatil, pokutu uhradit odmítl a proti rozhodnutí se brání u soudu.
ČEZ podle Pleskače vycházel s albánskými úřady dobře asi dva roky po vstupu do země. I když po ovládnutí distribuce propustil třetinu zaměstnanců (tj. 2 tisíce lidí), prošlo to údajně hladce. „Nezaznamenali jsme žádné negativní signály. Propouštění bylo nutné, protože v distribuci panovala obrovská přezaměstnanost,“ říká Pleskač. Ještě za rok 2011 ČEZ v Albánii vykázal téměř miliardový zisk EBITDA a firma doufala, že se jí podaří investici stabilizovat. Naděje ožila, když na jaře 2012 přijel do Tirany za ČEZ lobbovat český premiér Petr Nečas. Oteplení vztahů však bylo jen přechodné.
Arbitráž? Možná Vídeň, možná Stockholm
Albánská ztráta ovšem může být i vyšší než 205 milionů eur, o nichž mluví Tomáš Pleskač. Albánské úřady tvrdí, že ČEZ Albánii dluží až miliardu dolarů (tj. asi 19 miliard korun) – tolik mají představovat škody, způsobené údajným nedodržením závazků ze strany ČEZ. Především má jít o slíbené, ale nerealizované investice. Pleskač popírá, že by ČEZ nedodržel závazky zakotvené v privatizačních smlouvách: „Ta miliardová částka je nesmysl, neuznáváme ji. Investovali jsme především v prvním roce, hlavně ve snaze dostat pod kontrolu netechnické ztráty elektřiny (tj. rozkrádání),“ říká manažer. Když ČEZ distribuci převzal, až 100 tisíc zákazníků z celkového počtu 1,1 milionu nemělo elektroměr, v zemi bylo běžné za proud neplatit. ČEZ jen za vybavení měřícími systémy vydal desítky milionů eur. Investice se zastavily, když se ukázalo, že je regulátor neumožní promítat do cen jako oprávněné náklady distributora.
Zatímco ČEZ vlastní závazky vůči albánské straně popírá, sám se chystá Tiranu zažalovat u arbitrážního soudu. Zatím není jasné, kam se obrátí, ani s jak vysokým nárokem. „Situaci analyzujeme,“ říká Pleskač.
Možnosti jsou v podstatě tři. Doložka privatizační smlouvy počítá s arbitráží řídící se albánským právem vedenou před soudem Mezinárodní obchodní komory ve Vídni. „Jinak můžeme své nároky uplatnit podle dvoustranné smlouvy o ochraně investic mezi Českou republikou a Albánií, soudit se to v takovém případě bude - podle volby ČEZ - buď před Mezinárodním centrem pro řešení investičních sporů ISCID, nebo před ad hoc rozhodcem či tribunálem podle pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo,“ říká Pleskač. Třetí možností je náhrada škody uplatněná v rámci investiční arbitráže Energetické charty. „Sudiště si v takovém případě volí ČEZ, možnosti jsou stejné jako v předchozí variantě plus možnost arbitrážního institutu stockholmské obchodní komory. Zatím ale nechceme sdělit, kterou cestou půjdeme,“ uzavírá Tomáš Pleskač.
Zuzana Kubátová
