Bezradný starosta z Ostravy: Nevím, co s Romy. Dřív byli pod kontrolou, noví přistěhovalci nejsou

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
28. 8. 2013 14:39
Sílící rasistické nálady v obcích se silnou romskou populací začínají být pro lidi na radnicích noční můrou. „Konfliktů s Romy přibývá. Dál se to bude zhoršovat. Ale s řešením si nevím rady,“ říká Karel Sibinský, starosta Ostravy-Jih (ČSSD). Stát a politici podle něj v řešení selhávají. Rozhovorem se Sibinským pokračují deníky Insider a Aktuálně.cz v sérii článků, jimiž se pokouší zmapovat kořeny rostoucí protiromské averze v české společnosti.
Foto: Tomáš Kunc

Rozhovor – Sílící rasistické nálady v obcích se silnou romskou populací začínají být pro lidi na radnicích noční můrou. „Konfliktů s Romy přibývá. Dál se to bude zhoršovat. Ale s řešením si nevím rady,“ říká Karel Sibinský, starosta Ostravy-Jih (ČSSD). Stát a politici podle něj v řešení selhávají.

Rozhovorem se Sibinským pokračují deníky Insider a Aktuálně.cz v sérii článků, jimiž se pokouší zmapovat kořeny rostoucí protiromské averze v české společnosti. Sonda je zaměřena na Ostravu, kde žije tradičně silná romská populace a jsou tu dlouholeté zkušenosti jak ze soužití Romů s majoritou, tak s různými sociálními projekty.

Sibinský vede nejlidnatější ostravský obvod se 112 tisíci obyvateli, kde donedávna na rozdíl od tradičních romských čtvrtí Přívoz, Hrušov či Muglinov romský problém nepředstavoval veřejné téma.

Co říkáte sobotní protiromské demonstraci, která se v Ostravě zvrhla v pouliční bitku a skončila desítkami zatčených?

Myslím, že nebude poslední. Na náš úřad už se obrátili Petr Borna a Petr Dopirák (členové Dělnické strany sociální spravedlnosti – pozn. red.), kteří chtějí na září svolat další shromáždění „proti rozšiřování ubytoven pro nepřizpůsobivé a proti nečinnosti státu při řešení zvýhodňování nepřizpůsobivého stylu života“. Pokusím se to svolavatelům rozmluvit. Při těchto akcích organizátoři stojí na náměstí a vykládají nesmysly, že radnice nic nedělá, o nic se nestará. Nevědí, že se soukromými ubytovnami, které jsou zdrojem potíží, opravdu nic dělat nemůžeme.

Ve vašem obvodu v poslední době silně přibývá stížností na Romy. Co se u vás děje?

Problém začal eskalovat zhruba před půl rokem, když inženýr Gavlas (majitel realitní firmy – pozn. red.) koupil budovu nedaleko náměstí v Zábřehu, udělal z ní ubytovnu a nastěhoval tam zhruba 250 lidí. Nejsou to jen Romové, ale Romů je většina. Totéž se děje s dalšími ubytovnami v obvodě. Proudí k nám stovky a stovky Romů z Bohumína, ze Šumbarku, z Karviné, z ostravského Přednádraží. Prostě z kdejaké díry, kde Romům zbořili domy nebo se jich jinak uměli zbavit. My jsme tu taky dřív měli romské občany. Léta tu žijí rodiny Biháriů, Stojků či Horvátů. Ale naše Romy jsme znali, s těmi se umíme domluvit. Ti sami jsou z přistěhovalecké vlny nešťastní. Nové přistěhovalce nemáme pod kontrolou.

Nemůžete vzniku chudinských ubytoven ve svých čtvrtích zabránit?

Pro podnikatele je jejich provoz dobrý byznys. Na Čujkovově ulici se platí za pokoj osm tisíc korun za měsíc, většině platí nájemné Úřad práce jako sociální dávku. Úřad práce ale nemá pod kontrolou, komu a na co přesně peníze jdou. My nemůžeme ani ověřit, kolik lidí v ubytovně bydlí. Sami tam nemáme přístup. Je jediná možnost, že majitele dostaneme pod takový tlak, že s tím začne sám něco dělat. Také si sbíráme informace, kde by mohly vzniknout další ubytovny. Teď jsme koupili skoro za 17 milionů korun budovu, kterou nepotřebujeme, ale mohla by z ní vzniknout ubytovna pro 500 až 600 lidí. Budeme ji přestavovat na nízkonákladové bydlení. Nikoliv na bydlení sociální.

Jak bude fungovat?

Budou tam malometrážní byty pro občany našeho obvodu, seniory nebo mladá manželství. Prostě pro lidi, kteří v našem obvodě celý život žili, platili nájemné a dostanou se do potíží. Nájemné za malý byt tam může být kolem dvou tisíc korun. Bude to ale vázané na jasné podmínky, vyloučeni budou například dlužníci. A pro mladé rodiny bude levný nájem časově omezený.

Proč zdůrazňujete, že nepůjde o sociální bydlení?

Protože stát nebyl za celých skoro 25 let schopen sociální bydlení nadefinovat.

Sociální bydlení je přece bydlení pro lidi, kteří nedosáhnou na byt za tržních podmínek.

Jenomže ten pojem sklouzává do oblasti sociální inkluze, tedy pomoci lidem nepřizpůsobivým, kteří nejsou ochotni pracovat. My chceme pomáhat jen lidem, kteří si to zaslouží. Kteří celý život pracovali, nebo se o to aspoň snažili, řádně vychovávali děti…

Jak poznáte, kdo je bez práce, protože není ochoten pracovat, a kdo práci sehnat nemůže – třeba proto, že nemá vzdělání?

To jsou ty věčné debaty o tom, jak Romové pracovat chtějí a nemohou!

Ale oni opravdu mnozí pracovat chtějí. Za socialismu jich většina pracovala a považovali to za samozřejmé.

Jistě, někteří možná ano. Ale nemají vzdělání. O nízko kvalifikovanou práci je stále menší zájem. A možnost zaměstnat je v rámci sociální služby nebo veřejně prospěšných prací se různými ministerskými vyhláškami odbourává.

Vážně? Úřady práce přece pořád mohou dotovat veřejně prospěšné práce.

Já jsem v zimě v rámci programu veřejné služby chtěl 500 lidí, kteří nám budou odklízet sníh. Koupili jsme lopaty a těšili se, že to pomůže romské zaměstnanosti. Když napadl sníh, obrátili jsme se na úřad práce, že ty lidi potřebujeme. A tam nám řekli, že kvůli různým administrativním věcem je mohou dodat tak za tři měsíce. V květnu už by nám ale nic platní nebyli! Nebo jiný příklad: Měli jsme na úřadě uklízečku. Dvě děti, manžel ve vězení, neměla na nájem, a tak jsem ji vzal v rámci veřejně prospěšných prací. Fungovalo to dobře. Pak ale na ministerstvu vymysleli, že se veřejně prospěšná práce omezuje na 8 měsíců a pak musí mít dotyčný tři roky pauzu. Totální hloupost. Ta paní by zůstala bez prostředků, museli bychom ji vystěhovat z obecního bytu.

Jak to dopadlo?

Nakonec jsme ji zaměstnali sami. Chci tím ale hlavně říct, že Úřad práce dnes nefunguje. Nevím, proč se mu říká „úřad práce“, když žádnou nabídku pracovních míst nemá. Stát nastavil podmínky tak, že podnikatelé už nemají povinnost hlásit volná pracovní místa. A tak třeba v naší průmyslové zóně Hrabová, vybudované za veřejné peníze kvůli podpoře zaměstnanosti, firmy zaměstnávají stovky Poláků a Slováků, zatímco naši stejně kvalifikovaní lidé sedí doma a pobírají dávky.

Romové do vašeho obvodu míří ve větším počtu zřejmě proto, že ztrácejí domovy jinde. Některé obce se totiž Romy cíleně snaží dostat ze svého území. Ruší se romské kolonie, jako bylo zchátralé ostravské Přednádraží, ruší se jiné romské ubytovny. Dvě takové zavřel například nedaleký Bohumín. Ti lidé přece někde žít musí, ne?

Nevím, co s nimi. Vidím jen, že je tu určitá skupina lidí, která se posunuje po městě. Mohu se postarat o to, aby je policie nepouštěla na náměstí. Ale oni půjdou o tři ulice dál nebo si najdou nějaký park...

Když se nastěhují do vašeho obvodu, stávají se vašimi občany. Jste přece i jejich starostou. Cítíte odpovědnost i za to, jak žijí oni?

Nejsou to naši občané, to by tu museli mít trvalý pobyt, ten se na ubytovnách neposkytuje! A příčina napětí je opravdu v tom, jak se tito lidé chovají. Nedivte se, že se lidé brání, mít je za sousedy.

Nepomohou občanská sdružení, která dnes v Ostravě mezi Romy aktivně pracují?

Myslím, že ne, že jsou to často vyhozené peníze, některé neziskovky za ně pořádají školení, jak čerpat sociální dávky. Řešením není ani Romy segregovat a vystěhovat je za město, jako to udělal Jiří Čunek, ani je stěhovat do nějakých romských „vesniček soužití“ (sociální projekt iniciovaný po povodních v roce 1997 – pozn. red.), kde je budete 24 hodin denně hlídat. Problém je v příliš velkorysém sociálním systému. Pokud to bude dál tak, že kdo má 5 dětí, dostane 20 tisíc měsíčně, budou se k nám Romové stěhovat pořád.

Když omezíte sociální dávky pro početné rodiny, upadnou tito lidé do skutečné chudoby. Je přijatelné, aby v dnešní bohaté společnosti žili lidé, kteří nebudou mít na jídlo pro děti? V situaci, kdy – jak sám říkáte – práce pro nekvalifikované ubývá a ti lidé mají malou šanci zaměstnání najít?

Vím, není možné je zcela odříznout od sociální pomoci. Nemyslím, že by umírali hladem, ale zvedlo by to kriminalitu, protože by se snažili obživu sehnat za každou cenu. Byli by nuceni k zoufalým věcem. Takže nám asi nezbývá než smířit se s tím, že jich bude víc i se všemi důsledky, které to má. Jsou tu tisíce lidí, kterým neumíme nabídnout práci. A není to jen o Romech, na sídlišti Dubina je mnoho bílých rodin, které léta žijí z dávek. Rodiče přišli o práci, novou nemohli sehnat a po dvou třech letech se naučí vyžít z toho mála, co mají. Přestanou se snažit, ztratí naději, pracují nejvýš načerno. Prostě práce dnes není ani pro bílé. Jak to chcete udělat, aby systém všechny uživil? Nedovedu si to představit. Jsem rád, že jsem tak starý, že se důsledků toho, co se dnes děje, sám nedožiju.

Říkáte, že nevládní organizace Ostravě nepomohou. Ale právě ony tu dnes nejdůsledněji dělají sociální terénní práci mezi Romy. Nahrazují to, oč se má starat stát či obce.

Fungující systém sociální práce rozbil ministr Drábek. Naši úředníci, kteří měli na starosti sociální dávky, měli o Romech přehled, všechny své klienty znali. Romové k nám museli chodit, dělali jsme místní šetření, chodilo se do rodin, hlídali jsme, zda děti chodí do školy. Měli jsme na ně určitý vliv. Drábek převedl systém hmotné nouze na Úřad práce a od té doby o těch lidech nic nevíme. A Úřad práce už o nich vůbec neví nic. Teď za nové vlády se řeší, zda tyto kompetence nepřevést zpět na obce, ale my už to nechceme. Nebude to už fungovat, přetrhla se nit, systém se rozbil.

Proč myslíte, že politici ve vládě a v Parlamentu nechápou romský problém?

Nepostřehli, že se situace mění. Před 2 až 3 lety byly případy jako mačetový útok zcela výjimečné, dnes se stávají násilná přepadení běžnými. A zatímco normální lidé mají tendenci problém s Romy zveličovat (kdyby vás třikrát přepadl bílý, nebudete to tak prožívat, jako když vás jednou přepadne Rom), mezi politiky se problémy bagatelizují. Média stojí jednoznačně na straně ochránců lidských práv. Nemají problém vytáhnout případ Natálky z Vítkova – což je určitě obrovská tragédie, ale o excesech Romů se píše s menší ochotou. V televizi je běžné, že běží reportáž o násilníkovi nebo vrahovi, všichni na obrazovce vidí, že je to Rom, ale v komentáři slyšíte „mladík“ nebo „muž“. Lidi to zlobí. Ale vládní agentura pro začleňování Romů vůbec necítí romskou kriminalitu jako problém, tvrdí, že je to umělý problém, že to není pravda.

Kritizujete politiky, ale sám jste politik. Dokonce politik silné parlamentní strany, která má navíc v ostravském i krajském zastupitelstvu výsadní postavení. Proč netlačíte na to, aby se ČSSD romského problému ujala a vzala ho za jednu z priorit – když tvrdíte, že občany to čím dál víc tíží?

Já jsem v tomhle směru takový sociální demokrat na baterky. Když nastupovala minulá vláda, říkal jsem si: je dobře, že pravice udělá v sociálním systému pořádek. Ale to se nestalo. Ke zpřísnění systému neměli odvahu a všechny změny, které udělali, byly k horšímu. Podobně teď za Rusnokovy vlády: představa, že se zvedne minimální mzda na 12 tisíc korun, neznamená pro běžného pracujícího člověka žádnou změnu. Ale pobíračům sociálních podpor se dávky přepočítají a tito lidé dostanou peníze navíc. A při tom, jak se vypočítávají důchody, se může stát, že lidé, kteří nikdy nepracovali, mohou mít vyšší důchod než žena, která celý život dělala prodavačku či uklízečku.

Neděsí vás, jak mezi lidmi sílí rasistické nálady a averze založená jen na barvě pleti?

Vím, sám jsem to zažil. K nám do domu se nastěhovala cikánská rodina. Chodil jsem k nim, měli doma čisto a uklizeno, chovali se normálně. Pak někdo vykradl sklep a celý dům měl okamžitě jasno. Přitom se nakonec ukázalo, že krádež měl na svědomí jeden ze sousedů, který v tom domě bydlel léta. Vím, že nejsou všichni stejní. Kdybychom neměli ubytovny, určitě bychom problém byli schopni zvládat. Takto ale opravdu nevím, co s tím. A vím, že se situace bude zhoršovat.

Zuzana Kubátová  

 

 

Právě se děje

Další zprávy