Reportáž – Libor Švec má na sobě zaprášené tričko s límečkem, vytahané manšestráky a okopaná bagančata. Kolem pobíhají dělníci v oranžových vestách, za rohem hučí žlutý bagr, vítr si pohrává s plachtou na lešení. „Když se sejdeme s kolegy z jiných hradů či zámků, dívají se na mě trošku závistivě,“ směje se šestatřicetiletý muž. Není totiž předákem stavební firmy ani projektovým manažerem developera, ale kastelánem.

A to, co mu jiní správci státních skvostů závidí, je vidět všude kolem něj – bezmála půlmiliardová přestavba „jeho“ barokního areálu v Kuksu. Projekt, hrazený z evropských fondů, je svým rozsahem v tuzemské památkové péči naprosto unikátní.

„Hospital se v posledních desetiletích využíval jen z jedné třetiny, zbytek chátral. Až tady v zimě všechny práce skončí, bude opět k dispozici celý. Jde o největší investici, jaká tu byla od chvíle, kdy to nechal před třemi sty lety hrabě František Antonín Špork postavit,“ vysvětluje kastelán pod klenutým stropem stopadesátimetrové chodby, v níž zrovna dvě restaurátorky opravují nástěnné malby z cyklu Tanec smrti. Padesát obrazů znázorňuje rovnost posledního okamžiku – tu je smrtka s vojákem, tu s biskupem či sedlákem.

„Asi to mělo pomoct zraněným a nemocným vojákům, kteří se tu léčili. Aby viděli, že při umírání jsou na tom všichni stejně,“ říká Švec o malbách, jež byly původně ukryté pod nánosy vápna a štuku.

Umělecká výspa

Kukské panství zdědil na konci 17. století mecenáš umění a kritik jezuitů, hrabě Špork. Ten v něm postupně nechal vybudovat lázně (na levém břehu Labe) a lazaret s chrámem (na pravém úbočí).

Kuks se díky němu stal barokním centrem – jednak přitahoval pozornost kvůli údajně léčivým pramenům, jednak Špork hostil špičkové umělce své doby. Rytiny pro něj dělal Michael Heinrich Rentz, hospital nakreslil architekt Giovanni Battista Alliprandi, slavné sochy v lesním betlému či postavy ctností a neřestí zhotovil Matyáš Braun.

Lázně fungovaly už za jeho života, ale lazaret pro vysloužilé vojáky se rozjel až po Šporkově smrti, kdy se majitelkou stala jeho dcera Anna Kateřina. O nemocné muže se staral hospitálský řád sv. Jana z Boha. „V polovině 18. století tu bylo šest tisíc zraněných vojáků. Bylo to v době slezských válek. Vymřela kvůli tomu polovina vesnice, jak se sem s nimi dostaly nemoci,“ ukazuje kastelán z věže kostela na vesnici v údolí.

Vzdělávací centrum

Teď už Kuks jako nemocnice a domov důchodců sloužit nebude (ještě v 70. letech tu byla léčebna dlouhodobě nemocných). Až odejdou poslední dělníci společnosti Hochtief, která má přestavbu na starost, vrátí se do areálu muzeum farmacie, jež patří královéhradecké univerzitě. Dále tam bude galerie českých vín, zůstanou prohlídkové prostory, otevře se malé divadlo, a hlavně: někdejší hospodářské zázemí se promění ve vzdělávací komplex s ubytováním. „Nebude to ale klasický hotel, bude to sloužit jen účastníkům kurzů,“ vysvětluje Švec, který ve špitálu bydlí s manželkou a dvěma dcerami.

Mužem, který by měl kastelánovi pomáhat plnit konferenční byznysplán, je Filip Košťál. Ten pracuje v obecně prospěšné společnosti Revitalizace Kuks, kterou před lety založil společně Královéhradecký kraj a obec Kuks. „Naším úkolem je dostat sem co nejvíc lidí a udržet je tady co nejdéle,“ říká Košťál, který měl dříve na starost marketing v královédvorské zoo.

Zatímco špitál je jako národní kulturní památka v majetku státu, Revitalizace Kuks zodpovídá za domy na druhém břehu – souběžně s rekonstrukcí lazaretu probíhá oprava barokních pozůstatků po lázních. Už je hotovo Rentzovo muzeum, dokončuje se dům s restaurací či informační centrum s apartmány pro turisty, již delší dobu je postavená třicetikilometrová cyklostezka do Hradce Králové. To vše za dalších zhruba 200 milionů, takže v součtu do Kuksu z EU zamíří bezmála tři čtvrtě miliardy.

„Máme velké plány, rádi bychom z Kuksu udělali takový druhý Český Krumlov,“ vysvětluje Košťál a na telefonu ukazuje turistickou aplikaci, která slouží jako průvodce po památkách v obci.

Pátek třináctého

Ačkoli se ve Šporkově hospitalu takřka všechno vymění, opraví, doplní a moderně vybaví, přestože se zásadně promění i „podhradí“, ke skutečnému turistickému ráji pořád bude něco chybět.

V obci je například všeho všudy jen sedm desítek parkovacích míst a minimum stojanů na kola. Slavné barokní schody s vodní kaskádou se rozpadají, v bídném stavu je i nedaleký Braunův betlém. Navíc v okolí není takřka žádný větší hotel či penzion. „Tak trochu doufáme, že se probudí i místní. Z evropských peněz tohle stavět nešlo,“ tvrdí Košťál.

A kdy bude všechno hotové, kdy se znovu otevřou brány Kuksu návštěvníkům? V pátek 13. března 2015. „Nebojte, to vůbec není špatné datum, ke Šporkovi se to hodí,“ ujišťují on i kastelán.

Luboš Kreč