Zemský magnetický pól, který je nyní nad Aljaškou, se totiž rychlostí 15 kilometrů za rok přesouvá na sever k Sibiři.
Uvádí to ve svém článku v internetovém bulletinu Aldebaran astrofyzikové Václav Andrš a Petr Kulhánek.
Po asi 400 letech relativní stability se během minulého století střední poloha severního magnetického pólu posunula asi 1100 kilometrů směrem do Severního ledového oceánu. Touto rychlostí by se mohl pól přesunout ze severní Kanady k Sibiři v polovině tohoto století.
Autoři ale nevylučují, že se poloha pólu přesune zpět ke Kanadě. Jisté je jen to, že v současné době se magnetický pól přesouvá na sever zcela výjimečnou rychlostí.
Dipólové magnetické pole vzniká v jádru Země elektrickými proudy. Deformováno je interakcí se slunečním větrem do charakteristického tvaru - magnetosféry Země.
Magnetosféra je přirozeným ochranným štítem před nabitými částicemi slunečního větru. Sluneční vítr je proud nabitých částic ze Slunce, které zaplavují celou sluneční soustavu. Zejména jde o protony, elektrony a alfa částice (jádra helia). Typická rychlost částic u Země je kolem 500 metrů za sekundu a jejich koncentrace několik protonů v metru krychlovém.
Polohu zemského magnetického pólu určovala řada cestovatelů, dobrodruhů a vědců. První seriózní vědecké měření uskutečnil ale až v roce 1831 polární badatel James Clark Ross (1800 až 1862). Dostal se do těsné blízkosti magnetického pólu, který byl tehdy na západním pobřeží ostrova Boothia Penninsula v severní Kanadě.#reklama
Další významné zjištění polohy magnetického pólu pochází z roku 1903 od norského cestovatele Roalda Amundsena.
Po druhé světové válce se určením jeho přesné polohy zabývali kanadští vědci Paul Serson a Jack Clark. Magnetický pól tehdy nalezli na ostrově Prince z Walesu u jezera Allen Lake. Další pozorování kanadských vědců ukázala, že se střední poloha pólu přesunuje k severu rychlostí deset kilometrů za rok.
Podle měření v posledních deseti letech se pohybuje rychlostí 15 kilometrů za rok.
Výzkum magnetického pole Země a polohy magnetických pólů má velký význam. Nabité částice totiž pronikají v blízkosti magnetických pólů do atmosféry. Mohou vyvolávat magnetické bouře a ohrozit rozvodné sítě, telekomunikační technologie a ovlivňovat biosféru, proto kanadští vědci pohyb magnetického pólu zkoumají.
