Mariňák mířící na frontu: Měli jsme málo jídla, Západ nám pořád jen něco slibuje

Jan Hejl Jan Hejl
1. 5. 2024 7:07
Pětatřicetiletý voják Oleh na recepci lvovské nemocnice prožívá poslední hodiny před nástupem na frontu. Loučí se se svou manželkou Marijou a v armádních maskáčích s vyšitou ukrajinskou vlajkou pevně svírá její ruku. Dlouhou dobu ji neuvidí.
Ukrajinský mariňák Oleh se svou manželkou Marijou.
Ukrajinský mariňák Oleh se svou manželkou Marijou. | Foto: Jan Hejl

Od našeho zvláštního zpravodaje - Osm měsíců se Oleh léčil po zranění v boji a jeho noha stále není v pořádku, nervy mu v ní fungují jen částečně. Přesto hned další den po rozhovoru míří na frontovou linii u města Mykolajiv na jihu Ukrajiny. Do nejnebezpečnějších míst, kde smrt číhá prakticky všude.

Oleh pochází ze Lvova a ve zdejším moderním rehabilitačním centru Unbroken (Nezlomní) mu dali nohu jakžtakž do pořádku. "Na frontě je spousta mých kamarádů, mnoho z nich padlo. Byli to profesionální vojáci i dobrovolníci. Je to opravdu smutné, ale my zůstáváme. Budeme bránit naši nezávislost a bojovat až do konce," zdůrazňuje odhodlaně.

Jeho jednotka námořní pěchoty nemá dost munice ani zbraní. "Západ nám pořád jen něco slibuje. Slibovali stíhačky F-16, systémy protivzdušné obrany, ale stále trpíme nedostatkem. Doufám, že se to zlepší," dodává mariňák. Naděje vkládá i do nedávno schválené americké pomoci Ukrajině v hodnotě 61 miliard dolarů (více než bilion korun).

Když se jeho manželka Marija před osmi měsíci dozvěděla, že je zraněný, bála se nejhoršího. "Nevěděla jsem, jestli bude moct znovu chodit. Ale byla jsem ráda, že je živý," podotýká tiše na šedé pohovce. 

Oleh, kterého do ukrajinské armády mobilizovali loni v květnu, po zranění ležel na frontové linii čtyři hodiny. Až pak se dostal do bezpečí. Vysvětluje, že když Rusové vidí, že na nějaké pozici jsou zranění Ukrajinci, znovu nemilosrdně útočí.

Popisuje také syrové detaily ze služby na nulté linii. Protože mají ruští okupanti početní i zbraňovou převahu, Oleha nikdo na frontě několik měsíců nevystřídal. Bojoval v kuse. "Neměl jsem žádnou rotaci. Měli jsme málo jídla i vody, a když jsme dobyli nepřátelskou pozici a Rusové tam nějaké zásoby nechali, pomohlo nám to," říká a obrací se na svou ženu. Ta přiznává, že se bojí a je nervózní. "Ale doufám, že všechno bude v pořádku a Oleh se mi vrátí," přeje si.

Ukrajina nyní na více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linii zažívá těžké časy. Okupanti tlačí na pozice obránců na mnoha místech včetně jihu nebo Donbasu. Země v následujících týdnech očekává velký nápor ruské armády. "V nadcházejících týdnech nás čekají obtíže, ale zvládneme to. Nebude žádná katastrofa, žádný armageddon," uklidňoval minulý týden šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov.

Přišel o obě nohy, přesto neztrácí optimismus 

Jen pár kroků od recepce, kde se mariňák Oleh loučil se svou ženou, sedí v pokoji lvovského rehabilitačního centra na invalidním vozíku bývalý voják Vasyl. Dřív pracoval na stavbách i v Česku a loni v červnu jako mobilizovaný odjel na frontu do Záporožské oblasti. O čtyři měsíce později na něj zaútočil ruský sebevražedný dron napěchovaný výbušninami.

Voják Vasyl, který po útoku ruského sebevražedného dronu přišel o obě nohy.
Voják Vasyl, který po útoku ruského sebevražedného dronu přišel o obě nohy. | Foto: Jan Hejl

"Na místě mi urval nohu. Do nemocnice jsem se dostal až po osmi hodinách a tam mi lékaři museli amputovat i druhou. Prošel jsem několika odděleními a operacemi, až jsem se dostal do centra Unbroken," vysvětluje klidným hlasem v tričku s logem Invictus Games, mezinárodních her pro zraněné válečné veterány.

Setkání s ním je paradoxně pozitivní. Vasyl čeká na protézu, na nemocničním stolku má knihu Umění války od dávného čínského vojevůdce Sun-c' a pochvaluje si, jak je ukrajinský překlad daleko lepší než dřívější ruský. 

Moderní vybavení rehabilitačního centra Unbroken ve Lvově.
Moderní vybavení rehabilitačního centra Unbroken ve Lvově. | Foto: Jan Hejl

Rehabilitační centrum, kde se léčí, je vybavené moderními přístroji: posilovnou i jedinečným strojem z Německa, na němž se zranění vojáci znovu učí chodit.

"Unbroken zahrnuje rekonstrukční chirurgii, ortopedii i robotickou protetiku. Protézy zde nejen nasazujeme, ale také vyrábíme. Kromě toho centrum poskytuje fyzickou, psychologickou a psychosociální rehabilitaci zraněným vojákům i civilistům," vyjmenovává jeho zaměstnankyně Julija Vajdová.

Vasyl pochází ze západoukrajinského městečka Borščiv a péči v Unbroken si pochvaluje. Nelituje ani své služby pro ukrajinskou armádu a říká, že jeho kamarádi v Záporožské oblasti dál brání pozice, i když Rusové neustále útočí. "Chtěl jsem se stát vojákem. Je to dobrá práce. Až zvítězíme, zvu vás k nám na festival boršče a tradiční ukrajinské kultury, který se u nás koná," neztrácí optimismus.

Video: "Jak je tohle možné?" Novinář popsal přímo ze Lvova zklamání Ukrajinců ze Západu (26. 4. 2024)

“Jak je tohle možné. Izraeli pomohli, my to musíme snášet,” popsal novinář z Ukrajiny | Video: Martin Novák
 

Právě se děje

Další zprávy