Praha – Statisíce lidí, kteří se v Česku chytli do takzvané dluhové pasti a dosud neměli šanci se z ní dostat, mají dostat naději na nový životní start.
Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Roberta Pelikána připravilo novelu insolvenčního zákona, která má lidem výrazně zpřístupnit oddlužení, tedy takzvaný osobní bankrot.
Pokud by změna prošla, mohli by lidé nezvladatelné dluhy od roku 2018 splatit, i když by věřitelé – nejčastěji banky a úvěrové společnosti – v extrémním případě nedostali ani korunu. Výměnou za to by ale dlužník musel procházet osobním bankrotem déle než nyní.
Proti návrhu jsou samozřejmě banky a úvěrové společnosti. Podle nich současná pravidla fungují dobře. Obávají se také toho, že dlužníci se naučí oddlužení využívat právě tak, že z extrémního případu udělají případ běžný a ze svých dluhů nic nesplatí. Pokud novela projde, povede to podle bank a úvěrových společností k dražším úvěrům a přísnějšímu vymáhání, které na dlužníky dolehne ještě před vyhlášením osobního bankrotu.
V dluhové pasti je 655 tisíc lidí
Podmínky pro osobní bankrot je podle Pelikána potřeba změnit, protože v Česku jsou statisíce lidí, kteří se při dosavadních pravidlech nemohou nikdy zbavit dluhů. "Více než 90 procent zadlužených osob v exekuci – zhruba 655 tisíc lidí – se nachází v dluhové pasti, z níž nejsou schopny vlastními silami za stávající právní úpravy uniknout," uvádí ministerstvo v důvodové zprávě k návrhu, který by měla v první polovině příštího roku projednat vláda.
Dosavadní pravidla totiž podle ministerstva pomíjí skupinu zcela nemajetných osob bez dostatečného příjmu a odkazují je na likvidační způsob řešení úpadku konkursem. Ten ovšem reálné řešení situace dlužníků fakticky vůbec nepřináší, uvádí ministerstvo.
V konkurzu totiž končí lidé, kteří nemají z čeho splácet a ani nemají motivaci si nový příjem hledat – protože by si nezvedli životní úroveň, ale peníze vydělané navíc by šly na splácení dluhu. Věřitelé se tak stejně ke svým penězům nedostanou a dlužníci navždy končí v šedé ekonomické zóně, kde pracují bez smluv, a tím si například snižují budoucí důchod.
Cestou ze společenského dna má být právě nový osobní bankrot. Od roku 2018 by vstup do oddlužení měl být otevřen všem, kteří "nesledují nepoctivý záměr" – tedy například si nevzali půjčku, o níž předem věděli, že ji nebudou chtít splácet – a mají zájem na svém oddlužení spolupracovat s insolvenčním správcem.
Ani tato mírnější pravidla by ale podle návrhu nemohl využít člověk, jehož "dosavadní způsob života dlužníka svědčí o zjevné lehkomyslnosti a nedbalosti, pro které lze důvodně předpokládat, že nebude plnit své povinnosti v insolvenčním řízení". Nedosáhnou na něj ani ti, kdo již v předchozích sedmi letech oddlužením prošli.
Oddlužení za tisíc korun měsíčně
Ze zákona má zmizet dosavadní podmínka, podle níž dlužník musí během pěti let oddlužení splatit alespoň 30 procent všech dluhů. Nově by stačilo, když dlužník bude mít na úhradu nákladů souvisejících s oddlužením – tedy především zhruba tisíc korun měsíčně na práci insolvenčního správce.
Kolik lidé splatí během oddlužení?
Centrální statistika neexistuje a údaje jednotlivých firem se liší. Podle odhadu Komerční banky jí klienti v oddlužení v průměru zaplatí 45 procent dluhu, podle České spořitelny je to 60 procent, ale například Provident se pohybuje jen kolem "zákonných" 30 procent.
Zatímco u úvěrové firmy je stoprocentní úhrada dluhu v oddlužení výjimkou, obě banky mluví o tom, že se to děje celkem běžně. "Zaplacení dluhu v plné výši dříve než za pět let není nikterak výjimečné, dochází k němu zhruba u 20 procent případů," říká Kristýna Havligerová, mluvčí České spořitelny.
Novela chce zároveň motivovat dlužníky, kteří jsou schopni splácet více, aby to skutečně dělali. Nově totiž povedou k oddlužení tři cesty: Kdo splatí alespoň polovinu dluhů, ten se jich zcela zbaví už za tři roky. Kdo splatí alespoň třicet procent, bude "vykoupený" – tak jako dosud – po pěti letech. A kdo nezvládne splatit alespoň třicet procent, bude žít z nezabavitelného minima (nyní zhruba 9000 korun) po dobu sedmi let.
"Tomuto návrhu nerozumíme, protože evidentně povede k neodpovědnému chování některých skupin dlužníků," říká Ondřej Holoubek, mluvčí úvěrové firmy Provident. Stejně jako ostatní úvěrové firmy se bojí, že dlužníci najdou kličky, jak oddlužením projít přesně tak, aby splatili co nejméně.
"Očekáváme, že navrhované změny dále zvýší již dnes sledované chování dlužníků, kteří své návrhy na oddlužení koncipují tak, že věřitel dosáhne přesně a pouze na limit vyžadovaný zákonem," říká Pavel Zúbek, mluvčí Komerční banky. Velká část dlužníků je podle něj již dnes schopna své příjmy účinně odklánět tak, aby nešly na splacení dluhů.
Daniel Hůle, který se dluhovou problematikou dlouhodobě zabývá v organizaci Člověk v tísni, ale novelu hájí. "Pravděpodobně se najde někdo, kdo to bude zneužívat, ale celkově si myslím, že převáží pozitivní dopady v podobě šance pro statisíce lidí opustit šedou ekonomiku," věří.
Prodej majetku se bude řešit vždy
Nový osobní bankrot má být zároveň přísnější v tom, že zatímco dnes se volí mezi prodejem majetku a splátkovým kalendářem, nově bude volba mezi prodejem majetku na straně jedné a prodejem majetku a zároveň splátkovým kalendářem na straně druhé. O formě oddlužení rozhodují věřitelé – tedy většinou banky a úvěrové společnosti, které dluh vymáhají. V případě první možnosti bude možné prodat i byt či dům, v němž dlužník bydlí, v případě druhém nikoli.
"Jde o to, zachovat dlužníkovi během oddlužení určité materiální zázemí – buď přijde o své obydlí a bude nucen obstarat si náhradní obydlí, anebo dojde k dlouhodobému postihování příjmů," vysvětluje logiku tohoto opatření důvodová zpráva.
K zabavování majetku nemá podle návrhu docházet v případě, kdy je jeho hodnota nižší než 100 tisíc korun. Podle ministerstva to totiž není v takovém případě efektivní, protože minimální výše odměny insolvenčního správce je v případě prodeje majetku dlužníka 45 tisíc korun – většina peněz by tak mohla připadnout jen na odměnu.
Ani tato přísnější podmínka či motivace dlužníků ke splacení vyšší částky za kratší čas oddlužení ale banky a úvěrové firmy nepřesvědčila. Obávají se, že i tříletou lhůtu za splacení poloviny dluhu budou dlužníci zneužívat.
"Pokud je dlužník schopen za dobu tří let od schválení oddlužení splatit nezajištěným věřitelům alespoň 50 procent jejich pohledávek, lze mít pochybnosti o tom, zda vůbec bylo namístě oddlužení povolit," říká Zúbek. Tři roky jsou podle Komerční banky velmi krátká doba a není prý důvod, aby dlužník nepokračoval v oddlužení minimálně po dobu pěti let, kdy by mohl splatit i 100 procent pohledávek nezajištěných věřitelů.
Pokud novela začne platit, nenechají to banky a úvěrové společnosti bez reakce. "Zavedou přísnější penále a budou nuceny přitvrdit vymáhací proces a startovat ho podstatně dříve. Žalovat a exekuovat se bude ihned, aby se co nejvíce peněz vymohlo ještě před insolvenčním řízením," naznačuje Holoubek z Providentu.
Inspirace v Německu
Pro svůj návrh se ministerstvo zahraničí inspirovalo třeba Německem. Oddlužení je tam garantováno po třech letech při splacení 35 procent dluhů a po pěti letech v případě uhrazení nákladů řízení. V Česku by tak – i pokud Pelikánův návrh od roku 2018 projde – byly podmínky osobního bankrotu pořád přísnější.
Na druhou stranu se objevují názory, podle nichž by se osobní bankrot měl zcela zrušit. Vilém Barák, konkurzní správce a konzultant v oblasti vymáhání pohledávek, se obrátil na Ústavní soud. Tvrdí, že osobní bankroty jsou protiústavní, protože okrádají věřitele o jejich peníze. Podle Baráka to odporuje ústavnímu pravidlu, podle něhož nikdo nesmí být zbaven práva vlastnit majetek. Po Ústavním soudu požaduje, aby byl systém osobních bankrotů zcela zrušen.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady! Osobní finance Aktuálně.cz.