Američtí experti z Kalifornské univerzity v Berkeley měřili uhlíkovou stopu pomerančů, které se dovážejí ze čtyř různých zákoutí amerického kontinentu. Výsledky studie ukázaly, že ovoce přepravené na delší vzdálenosti může mít "na svědomí" překvapivě nízké množství CO2 vypuštěného do atmosféry.
Na uhlíkovou stopu totiž nemá vliv pouze vzdálenost, ale také způsob přepravy. Pomeranče dovážené z dálky jsou často přepravovány kontejnerovými loděmi a vlaky, které uvezou mnohem větší množství než nákladní automobily. Zároveň tak spotřebují mnohem méně paliva na kilogram pomerančů.
Studie poukázala na to, že například pomeranče, které se vozí kamionem z Mexika do New Yorku, mají uhlíkovou stopu související s dopravou šestkrát větší než pomeranče, které cestují z Chile do New Yorku kontejnerovou lodí. A to přesto, že Chile je více než dvojnásobně dál než Mexiko.
Nejen vzdálenost, ale i palivo
Uhlíkové stopě dováženého ovoce se věnuje řada odborníků na ekologii i v Česku. Například experti z Greenpeace upozorňují na negativní externality dopravy na velké vzdálenosti dlouhodobě.
Externalitou se v ekonomii rozumí označení pro aktivitu, kterou firmy způsobují nedobrovolné náklady nebo zisky jiným subjektům bez kompenzace prostřednictvím trhu. Jde tedy hlavně o vypouštění CO2 do atmosféry, za které dopravci nijak neplatí, přestože poškozuje všechny.
Experti však upozorňují, že na tuto externalitu mají paradoxně vliv i ceny spotřebovaného paliva, potřebného pro dovoz zboží. Ať už letecké či lodní palivo, obojí má totiž výjimku ze zdanění.
"To je z našeho pohledu třeba napravit a odsouhlasit změnu evropských daňových pravidel. To je načrtnuto i v plánu EGD (European Green Deal, pozn. red.)," říká pro Aktuálně.cz Jan Freindinger, mluvčí Greenpeace.
Pokud pěstování ovoce ohrožuje pralesy či ničí jiné cenné ekosystémy, podle Greenpeace by dovoz těchto produktů v Evropské unii měl být kompletně zakázán. "Nejvíce se týká sóji, palmového oleje, ale i třeba kakaa či kaučuku, ne tolik ovoce," dodává Freindinger. V neposlední řadě usiluje o to, aby každý produkt obsahoval značení o jeho uhlíkové stopě.
Domácí ovoce není zárukou kvality
Environmentalisté z Greenpeace a Hnutí Duha se shodují na tom, že místo zahraničního dovozu by zákazníci měli podpořit především produkty vypěstované od lokálních zemědělců. Ti si navíc mohou zažádat o evropské dotace. "Místně pěstované potraviny již Evropská unie podporuje - a to štědrými příspěvky v rámci Společné zemědělské politiky," říká pro Aktuálně.cz Jan Skalík z Hnutí Duha
Ovoce vypěstované v tuzemských podmínkách ale nemusí být hned zárukou šetrnosti k planetě. Důležité je také, nakolik se zemědělec stará o svou půdu, krajinu a kvalitu či zdraví potravin. Podle Hnutí Duha se to však velmi málo zohledňuje a příspěvek od EU tak může dostat každý zemědělec, bez ohledu na kvalitu svých produktů. "Půda se rychle ničí a vyčerpává a je proto nezbytné, aby v nyní nastavených pravidlech tyto příspěvky zohlednily především kvalitu přírody a naše zdraví," uvádí Skalík.
Do Česka se podle dat Českého statistického úřadu dováží ovoce ze 127 zemí. Nejvíce sem míří ze Španělska (123 milionů kg ročně) a Německa (79 milionů kg), dále pak z Itálie, Polska nebo Belgie. Ze zemí mimo EU jde o Turecko, Kolumbii nebo Kostariku. Nejvzdálenějším místem pro dovoz je Nový Zéland, odkud se vozí ročně přes 310 tisíc kg jablek, hrušek nebo citrusů.
