Praha - Tisíce lidí, kteří mají problémy se splácením spotřebitelského úvěru, by měly zbystřit. Takzvaná rozhodčí doložka v jejich smlouvě, která je zbavuje práva na klasický soud, nemusí platit.

Vrchní soud v Praze ve zlomovém rozhodnutí odebral spornou věc arbitrovi čili rozhodci, i když ve smlouvě byla rozhodčí doložka, a poslal ji před český soud.

Soudní rozhodnutí tak může do budoucna překazit výnosnou spolupráci mezi poskytovateli půjček a arbitrážními společnostmi. Ty mají na malé dlužníky fintu: vybírají arbitry samy a podle vlastních pravidel určují, jak bude samotný "soud" probíhat.

Pravidla vyhovují právě úvěrovým firmám, které jsou pro rozhodčí firmy lukrativními klienty a náklady na arbitráž zaplatí ten kdo prohraje - dlužník.

Proč rozhodčí doložka nemusí platit?

Soud řekl stop: pravidla musí být ve smlouvě

Důvodem je podle Vrchního soudu v Praze fakt, že smlouva neobsahovala jméno konkrétního rozhodce ani způsob, jak má být vybrán. Nebyl v ní ani některý ze stálých rozhodčích soudů posvěcených státem. Ve smlouvě stál jen stručný odkaz na jednu z desítek společností, které arbitráže u nás dělají, a její interní pravidla.

"Je to velmi aktuální otázka. Rozhodčí doložky využívá drtivá většina společností poskytující půjčky nebo splátkový prodej, je jen několik naprostých výjimek, které je ve smlouvách nemají," uvedl ředitel Poradny ve finanční tísni David Šmejkal. "Banky je naopak téměř nepoužívají," dodává. Zmíněné soudní rozhodnutí by mohlo ovlivnit tisíce sporů.

Společnost rozhodčí vybere z vlastního seznamu arbitrů člověka, který spor rozhodne, a určí vlastní pravidla - pro rychlost třeba zvolí jen písemnou formu rozhodnutí a žádné ústní jednání se vůbec nekoná. Ve smlouvě přitom nic takového není.

Přijde dopis a je rozhodnuto

"Odvolací soud opětovně zdůrazňuje, že tato procesně velmi významná podmínka by musela být výslovně dohodnuta v rozhodčí smlouvě, ve které se účastníci dohodli na ad hoc rozhodci (rozhodcích) a pouze u stálého rozhodčího soudu by bylo možné si tuto podmínku platně dohodnout pouhým odkazem na statut (pravidla) stálého rozhodčího soudu," uvedl předseda senátu Vrchního soudu v Praze Ladislav Derka.

Z textu rozhodnutí Vrchního soudu vyplývá, že rozhodčí společnosti, které nejsou vyjmenovány v zákoně nemají stejné pravomoci jako například Rozhodčí soud při Hospodářské komoře, to znamená, že si nemohou vést vlastní seznam rozhodců či vydávat vlastní pravidla pro vedení arbitráží.

"Pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, jak to předpokládá zákon o rozhodčím řízení ve svém § 13, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o úmysl obcházet zákon a dochází tak k rozporu se zákonem."

Evropská komise i čeští politici už dlouho hledají cestu, jak arbitráže ve spotřebitelských sporech omezit. Raději by je viděli třeba ve sporech mezi firmami.

"Zvažujeme zpřísnění požadavků na osobu rozhodce, dále vedení seznamu rozhodců či možnost kárného řízení a v určité míře i možnost odvolání se u běžných soudů," uvedl nedávno náměstek ministryně spravedlnosti Marek Görges.