Tel Aviv - "Říká se, že od zaznění sirény máte asi minutu, než raketa doletí. Minutu, minutu a půl," líčí Aktuálně.cz šestatřicetiletá Češka Nikol Cohenová, která se svou rodinou žije nedaleko izraelského Tel Avivu.
"Na jihu to počítají už na nějakých 15 sekund. Když to nestihnete, tak to nestihnete."
Pod Železnou kopulí
Správní metropole židovského státu se - stejně jako další města - stala v posledních dnech terčem raketových útoků palestinských radikálů z Pásma Gazy, které však Izrael nenechává bez odvety.
Tel Aviv zatím úspěšně chrání protiraketový systém zvaný Železná kopule (Iron Dome).
Výsledky jeho práce měli obyvatelé 400tisícového města v posledních dnech možnost vidět hned několikrát.
Nejdřív to uvidíte...
"Je slyšet rána. Napřed je to vidět, pak slyšet," líčí pro změnu Markéta Zuaresová, druhá z žen, s nimiž online deník Aktuálně.cz hovořil o životě v centrálním Izraeli.
S manželem bydlí ve městě Ramat ha-Šaron, ležícím přibližně 20 minut jízdy autem od metropole.
Říká se, že od sirény máte asi minutu, než ta raketa doletí.
Do židovského státu se přestěhovala před šesti lety. I tak má pocit, že - na rozdíl od rodilých Izraelců - občas neví, co dělat, když se znenadání rozezní sirény.
"Nejvíc myslím na to, že chci být vedle svého muže, a dělám to, co ostatní. Snažím se. Protože se sama v takové situaci až tak neumím chovat, budu vlastně dělat to, co ostatní. A snažit se zůstat v bezpečí."
Lidé přesně vědí, jak se chovat
Většina místních má dril pro podobné případy - nálety počínaje a nálezy podezřelých zavazadel konče - vrytý hluboko pod kůži. "Myslím, že lidé jsou tu tak vycvičení, že každý ví, jak se má v takové situaci chovat," pokračuje sedmatřicetiletá maskérka, která v Tel Avivu provozuje vlastní podnik.
Lidé z jihu jsou na nebezpečí z nebe navyklí zřejmě ještě o něco více než ti ze severu. Většina raket, které používá Hamás, totiž končí právě u nich.
Události posledních dnů nicméně opět ukázaly, že radikálové mají větší ambice. V jejich hledáčku se tak ocitlo i srdce země, jejíž nejsevernější a nejjižnější výspy dělí 424 kilometrů. A ze západu na východ je to pak pouhých 114 kilometrů.
Vážně, až když je to vážné
"Je to zvláštní. Ve chvíli, kdy na jihu skoro nepřetržitě žijí, jedí a spí v krytech, mají děti, které nemůžou do školky a do školy, tak hodinu a půl jízdy autem daleko lidé normálně chodí po ulicích a sedí v kavárnách. Je to v tu samou chvíli a není to tak daleko od sebe," zamýšlí se Zuaresová.
Izraelci z centrální části země si podle ní nebezpečí moc nepřipouštějí. Věří totiž, že až k nim palestinské rakety nedolétnou.
A že pokud ano, zachytí je špičkový protiraketový systém, jehož úspěšnost se podle izraelských médií pohybuje kolem 90 procent.
"Jsou realisté. Berou situaci vážně až ve chvíli, kdy je opravdu vážná," říká Zuaresová s tím, že ona sama napětí posledních dní v chování Telavivanů necítí.
Přestávka na fotbal?
"Poslední raketa tu explodovala před nějakými patnácti dvaceti roky, takže si někteří lidé mohou myslet, že je Tel Aviv nedobytný. Ale on je dobytný," přitakává de facto Cohenová. Přesto podle ní většina lidí krizová opatření dodržuje.
Matka tří dětí chválí práci vojáků, jimž podle ní lidé mnohdy vděčí i za takové - pro Čecha samozřejmé - věci, jakými jsou klidný spánek či možnost dívat se v televizi na fotbal.
Současné fotbalové mistrovství světa v Brazílii ale podle ní zřejmě sledovali i ti z "druhé strany barikády".
"Když byl zápas s Německem, tak toho během těch dvakrát 45 minut moc nepřiletělo. Když byl poločas, raketa přiletěla," dodává žena, která třikrát týdně jezdí kvůli studiu do Jeruzaléma.
Ukrýt se je možné téměř všude
Tel Avivem se v posledních dnech rozezněla siréna hned několikrát. Jen ve čtvrtek protiraketový systém podle agentury Reuters zničil nejméně dvě střely mířící na město.
Novější budovy a byty mají dokonce povinně zabudovány kryty, například bezpečnostní pokoje s vyztuženými zdmi, které mohou vypadat jako obyčejné dětské ložnice. V krizovém okamžiku ale dokážou přestát i raketový útok.
"Dům je vlastně odshora dolů postavený tak, že v centru jsou zesílené a vyztužené betonové zdi. Když raketa zasáhla například dům v Rišon le-Cijonu (město poblíž Tel Avivu - pozn. red.), bylo okolí toho pokoje celé zdemolované. Obývací pokoj, kuchyň, a tak dále. Ale celý střed budovy zůstal neporušen. Když tam zůstanete a zavřete se, nic se vám nestane," vysvětluje Zuaresová.
Prolézačky, klouzačky a protibombový kryt
Čím víc na jih země putujete, tím více veřejných krytů najdete otevřených. Když nejsou kryty, postačí v případě nouze autobusová zastávka, lavička, schody, zeď nebo pouhá zem.
"Je to divné. Když bych poslala svoje děti na dětské hřiště v Praze, žádný kryt tam nenajdu. Tady ho najdete a není to jen o tom, že tam je a jsou na něm graffiti. Je funkční a plně se používá každý den," vysvětluje Cohenová.
Mám tu rodinu a jsem tu doma
Ačkoliv podle ní lidé "tak nějak drží při sobě", z atmosféry lze vycítit, že něco není v pořádku.
"Když tady minulý týden byl pohřeb těch tří chlapců, co byli uneseni a pak zabiti, tak to bylo taky takové. Cítila jste smutek. (...) Potom, když přišlo to další neštěstí - smrt palestinského chlapce -, následoval další smutek. Nějak se to ani nemusí říct, ale ve vzduchu je cítit, že situace není košér," doplňuje Cohenová.
"Neuměla jsem si to představit, ale když se v tom člověk najednou ocitne, musí se to prostě brát tak, jak to je. Mám tu rodinu, přátele a jsem tu doma," zakončuje rozhodně druhá žena.
