Londýn – Dlouholetému labouristickému politikovi Alfredu Dubsovi se letos na jaře po mnoha peripetiích podařilo prosadit dodatek k britskému imigračnímu zákonu.
Na jeho základě se Londýn zavázal přijmout blíže neurčený počet dětských uprchlíků, kteří se do Evropy dostali bez doprovodu rodičů či jiných příbuzných.
Právě tyto děti patří mezi nejohroženější skupinu běženců. Hrozí jim násilí i sexuální vykořisťování. Často se také stávají oběťmi pašeráků.
Lord Dubs původně počítal, že na britské ostrovy se dostanou děti například z Itálie nebo Řecka, které se potýkají s největším náporech uprchlíků.
To se ale zatím příliš nedaří a do Británie na základě "Dubsova dodatku" z těchto zemí přicestovalo asi jen několik desítek dětí a mladistvých.
Zlom přišel teprve v několika posledních týdnech. Krátce předtím, než francouzské úřady začaly vyklízet uprchlický tábor v Calais, jemuž se kvůli otřesným podmínkám přezdívá "Džungle", se na ostrovy dostalo asi 200 dětí a mladistvých.
Do této skupiny patří děti, které už mají příbuzné v Británii a mohou tak využít programu na slučování rodin. Druhou jsou pak malí uprchlíci, kteří sice nemají žádné pojítko s Británií, spadají ale do skupiny nejzranitelnějších, a proto mohou využít "Dubsova dodatku".
Díky němu za kanál La Manche dorazilo prvních zhruba 60 zranitelných dětí a mladistvých. Nejčastěji se jednalo o mladé dívky z Eritreje. "Do této skupiny patřili ti vůbec nejzranitelnější, tedy mladé dívky, kterým hrozilo obrovské riziko sexuálního vykořisťování a zneužití od pašeráckých gangů," uvedla labouristická poslankyně Yvette Cooperová.
"Je to skvělý začátek," komentoval Dubs příjezd prvních dětí z Calais. A brzy nebudou jediné. "V příštích třech týdnech přijmeme několik stovek dalších dětí," oznámila nedávno ministryně vnitra Amber Ruddová s tím, že malí uprchlíci přijdou v rámci slučování rodin i zmíněného dodatku lorda Dubse.
Není divu, že se snaží utéct
Sám Dubs nedávno Calais navštívil a setkal se s dětmi, které tam pobývaly. "Žijí tu v chatrčích nebo v provizorních stanech. Mají jen jedno jídlo denně, nemají dost potravin a nemohou počítat s žádnou jinou podporou než od dobrovolníků," řekl během své zářijové cesty listu The Guardian.
"Není divu, že je tu násilí. Není divu, že se tak zoufale pokoušejí utéct. Není překvapující, že dělají vše možné, aby se dostaly za kanál La Manche. V jejich situaci bych dělal to samé," řekl.
Pražský rodák Alfred Dubs se do Velké Británie dostal v roce 1939 coby šestileté dítě. Jeho rodičům se ho tehdy podařilo dostat do jednoho z vlaků, které z československé metropole vypravil Nicolas Winton.
Z cesty si pamatuje jen útržky. "Na nádraží mě vyprovodila maminka. Vzpomínám si na maminku a její přítelkyni. A na vojáka, který měl na ramenou svastiku." V Británii ho vyzvedl otec, kterému se už předtím podařilo dostat vízum a odstěhovat se do Británie. Nakonec za nimi dorazila i Dubsova matka.
"Je tu určité pokušení si domyslet, co jsem si myslel jako šestileté dítě. Ale v takovém věku si toho nic moc nepamatujete. Nevěděl jsem, co se děje. Nemohl jsem rozumět."
Dubs je přesvědčen, že osobní zkušenost mu dává možnost lépe porozumět tomu, co cítí děti, které bez rodičů a příbuzných uvízly v Calais. "Některým z nich pomohli uprchnout rodiče, jiným pašeráci. Utíkají, protože mají strach ze smrti, války, bombardování – takže nemají úplně odlišnou motivaci, než jsem měl já."
