Brasília/Barcelona - Žádný sen není nesplnitelný. Stačí chtít, dřít a mít i trochu štěstí.
To není reklamní slogan, ani shrnutí děje dojemného hollywoodského filmu. To je příběh jedenáctiletého chlapce z brazilského města Campos dos Goytacazes.
Přestože se Gabriel Muniz narodil bez chodidel a rodiče byli příliš chudí na to, aby mu zaplatili adekvátní léčbu, stal se jeho největším koníčkem fotbal.
Nejenže kopanou hraje se "zdravými" spolužáky, on mezi nimi dokonce vyniká. A to tak výrazně, že ho spoluhráči považují za nejlepšího člena týmu a zvolili ho svým kapitánem.
Přesto, že nemá oporu v prstech ani chodidlech, dokáže běhat, přihrávat i střílet. Mnohdy lépe než ostatní. Podle serveru ITN News už díky tomu se svými spoluhráči na školních turnajích vyhrál několik medailí.
"Je obratný, má tah na branku, nebojí se jít po míči, umí dobře organizovat spoluhráče a taky dobře přihrává," vyjmenoval Gabrielův spolužák a nejlepší kamarád Lucas Santos pro britský deník The Sun jeho přednosti.
To, že se dokáže se svým postižením skvěle vyrovnat, bylo jasné už od raného dětství. "Chodil už v jednom roce. Ze strachu, že upadne, jsme pořád běhali za ním, on ale nespadl," svěřila se listu Daily Mail Gabrielova matka.
Tím ale pohádkový příběh handicapovaného chlapce z Campos dos Goytacazes nekončí.
Malého Gabriela si v půlmilionovém městě ležícím přibližně 270 kilometrů severovýchodně od Ria de Janeira všimli skauti FC Barcelony - zřejmě nejvěhlasnějšího fotbalového týmu na světě - a pozvali ho nejprve do akademie v Riu a posléze na letní tréninkový kemp na domácím stadionu.
Tam se 11letému Gabrielovi Munizovi splní sen - setká se se svým idolem Lionelem Messim a dalšími hrdiny katalánského velkoklubu.
Happyendu ale předcházela tvrdá dřina. Z lůžka, které sdílí se starším bratrem, vstává Gabriel každé ráno v půl sedmé. Do školy jezdí na kole a po vyučování musí jako všechny ostatní děti dělat úkoly. V každé volné chvíli a v každém počasí ale trénuje.
Trénuje, přestože ví, že se v profesionálním fotbalu nikdy neprosadí. Žije ale nadějí, že se jednou velká kopaná stane paralympijským sportem a on si zahraje v reprezentačním dresu.
"Handicapy jsou jen v našich hlavách," vzkazuje podle serveru Huffington Post malý fotbalový rváč těm, kteří by snad chtěli svůj boj vzdát.
