Orbita - Vesmírný výzkum neposouvá jen hranice lidského vědění. Vede i k praktickým objevům, které později slouží milionům lidí na Zemi.
Zářným příkladem jsou ekologické technologie a postupy využívané na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). A to jak v oblasti úspory energií, vody a potravin, tak i v recyklaci a šetrné likvidaci odpadů.
Ne snad, že by si kosmické agentury, které se na vývoji a fungování ISS podílejí, zakládaly na šetrnosti k životnímu prostředí, ono to ve vesmíru jinak nejde. Každý kilogram zátěže navíc se totiž vzhledem k náročnosti dopravy na oběžnou dráhu citelně prodraží.
Logickým řešením jsou již zmíněná recyklace, získávání energie z obnovitelných zdrojů, efektivnější technologie a skromnější spotřeba. Ve výsledku nám tak ve výšce 340 kilometrů nad hlavami krouží největší ekologická laboratoř světa.
Srovnání s rodinným domem mluví za vše
Úspornost stanice lze demonstrovat na srovnání s typickým pětipokojovým domem, který ISS svými rozměry 51 na 109 na 27 metrů několikanásobně převyšuje. Elektřiny sice ISS z pochopitelných důvodů spotřebuje přibližně padesátinásobně víc - 1 950 kilowatthodin denně - na rozdíl od obydlí na Zemi si ji ale dokáže vyrábět sama.
Energie, získaná solárními panely ze slunečního svitu, se uschovává v nikl-vodíkových a lithium-iontových bateriích tak, aby mohla být využívaná postupně.
V dalším porovnání už mnohonásobně menší dům zaostává.
Zatímco průměrný Čech denně spotřebuje přes 100 litrů (Američan dokonce přes 200 litrů) vody, kosmonautovi stačí 27 litrů. Na stanici se navíc 78 % spotřebované vody recykluje.
Metody čištění použité vody, které umožňují její další užití, se používají už i na Zemi. Například v severním Iráku, Malajsii nebo Pákistánu.
Štěpením molekul životadárné tekutiny pomocí elektrické energie (proud vodu rozloží na kyslík a vodík) ISS navíc sama vyprodukuje 7 - 8 litrů kyslíku denně. To pokryje téměř 80 % její spotřeby.
Virtuální prohlídka komplexu:
Odpad lze spálit ekologicky
Také odpadu nahromadí průměrná pětičlenná rodina čtyřikrát více než kosmonauti na ISS. Ti ho neposílají zpět na Zem, ale ekologicky likvidují přímo v kosmu. V použitém nákladním modulu jej navedou do atmosféry, kde bezezbytku shoří.
Zásoby jsou na ISS dopravovány nejméně sedmkrát ročně. Na půlroční pobyt jednoho člena posádky připadá 1,25 tuny zásob.
Vytápění vodou ohřívanou sluncem
Dalším citelným výdajem většiny domácností je vytápění. Také v tomto ohledu má Mezinárodní vesmírná stanice co nabídnout. Kolem vnitřní části stanice cirkulují trubky s vodou, amoniakem a dalšími roztoky. Ty se ohřívají o sluncem rozpálené panely na vnějším plášti a na odvrácené straně se pak zase ochlazují. Tím je možné v obytných modulech zajistit stálou teplotu.
To zdaleka není všechno. Badatelé kvůli ISS například hledají i odolnější a lehčí materiály a zkrátka nepřijde ani zemědělství, vědecké pokusy na ISS zkoumají možnosti inovativních konceptů pěstování nejrůznějších plodin.
A tak se z ISS létá domů:
