Kreml se snaží využít české novináře, varuje expert z Finska

Jan Gazdík Jan Gazdík
21. 12. 2014 14:00
Ukrajina má šanci, možná poslední. Rozhovor s Ero Balkem, finským expertem na Rusko a Ukrajinu.
Proruský separatista hlídá v ulicích Makejevky, kterými právě projíždí ruský konvoj s humanitární pomocí.
Proruský separatista hlídá v ulicích Makejevky, kterými právě projíždí ruský konvoj s humanitární pomocí. | Foto: Reuters

Praha - Zná dobře Rusy, Ukrajince i Čechy. Jejich přednosti, slabosti, ale i historii.

S Moskvou má navíc jeho vlast trpké zkušenosti, když ji tehdejší Sovětský svaz bez vyhlášení války v roce 1939 napadl a okupoval (Finsko mu postoupilo 11 % svého předválečného území). Stejně jako Československo v roce 1968. Ero Balk - finský překladatel, bohemista, rusista a ukrajinista. Jako první přeložil Haškova Švejka z češtiny do finštiny. Dřívější vydání se paradoxně překládala z ruštiny a němčiny.

Aktuálně.cz: Do Česka jste přijel na několik měsíců. Co zde budete dělat?

Ero Balk: Odpočívat. Rád bych se zde zotavil po velmi namáhavé a stresující práci. Od revoluce na kyjevském Majdanu jsem nedělal nic jiného než od rána až do večera překládal - pro finská média a úřady informace či materiály o událostech na Ukrajině. Kvůli zachování duševního zdraví se teď musím od Ukrajiny odříznout a na čas na ni zapomenout. A nejlépe v zemi, kterou mám velmi rád.

A.cz: Zkuste to ještě chvíli vydržet... Jak je ukrajinsko-ruská krize - a tudíž i válka - ve Finsku vnímána?

Dost různě. Možná stejně jako u vás. Většina Finů nicméně velmi citlivě vnímá ruské provokace, hrozby, ale i válečné aktivity.

Ve Finsku je však zároveň velmi hlasitá menšina - a dává o sobě znát už dlouho -, která tlumočí názory Moskvy, jako kdyby šlo o placené propagandisty.

A možná dokonce i jde. Nevím.

Této skupině se dostává velkého prostoru v ruských mediích. Často si do nich zvou tyto finské experty, kteří pak ochotně přitakávají oficiálním názorům Moskvy.

Jinak ale většina Finů fandí Ukrajině. S délkou krize o ni ale ztrácejí, jako snad i u vás, zájem. A dost možná, že i s tímhle Moskva počítá.

Moskva si podmaňuje i zahraniční novináře

A.cz: Naznačujete, že propaganda Moskvy ve Finsku zabírá?

Neřekl bych, že je nějak zvlášť sofistikovaná. Problém je ale v tom, že finští novináři brali agenturu "Rusko dnes" jako věrohodný zdroj.

Naše tisková agentura od ní převzala například informaci, že do Ruska přišlo za dva měsíce sedm set tisíc ukrajinských uprchlíků. A finští novináři si už nedali práci, aby spočítali, kolik lidí přešlo do Ruska přes hraniční přechody ve skutečnosti. Takže se stalo, že tato nesmyslná zpráva se ve Finsku dobře uchytila jako nesporný fakt.

Moskva investuje do "pozitivní" propagandy o Rusku obrovské peníze - i s využitím finských, českých či ukrajinských novinářů -, takže se možná časem stane její působení sofistikovanějším, než je dnes.

A.cz: Mluvíte o Moskvou placených finských, českých či ukrajinských novinářích?

Moskva už zveřejnila plán, podle něhož spolupracuje s dvaceti až třiceti finskými novináři. V Helsinkách dokonce už vznikla tisková agentura. A pokud vím, tak se něco podobného - včetně vazeb na české novináře -, plánuje i v Česku. S jediným cílem: šířit či podporovat názory Moskvy a kritizovat život na Západě či v USA.

A.cz: Spory o Ukrajině tedy ve Finsku živí i Moskva?

Ale tak to přece přesně je. O čem tu mluvím? Vede to až k absurdnostem: jedni říkají, že zkušenosti s Ruskem nám velí, abychom se Moskvy báli a připravili se na nejhorší. Druzí se naopak dovolávají nadstandardních vztahů s Ruskem. Prý mu historicky rozumíme lépe než jiné národy.

Někteří naši politici - možná stejně jako ti vaši - pak věří tomu, že když je ruský prezident Putin přijme, tak jsou něco víc.

Kam si Rusy pustíme, tam vlezou

A.cz: Nakolik je pro Finy frustrující období studené války, a zejména časy prezidenství Urho Kekkonena? Někteří historici se domnívají, že byl pod silným vlivem Moskvy.

Je to stejné jako s těmi novináři či politiky, kteří si neověřují informace. Kekkonen byl velmi chytrý, ale i velmi cynický politik. Svoje dominantní postavení vybudoval na tvrzení, že bez něj bude Finsko vydáno na pospas Sovětskému svazu. A Finové mu věřili.

Spatřovali v něm dokonce nenahraditelného vůdce. Jak ale říkám - šlo naopak o velmi sobeckého politika, který se v jedno období nechal zvolit zvláštním zákonem bez voleb.

Došlo to tak daleko, že velitel ruské armády navrhoval Kekkonenovi společná vojenská cvičení. Naštěstí to udělal v sauně, takže to vyšumělo.

Ruské zbraně jsme ale v té době ve velkém množství odebírali - to je fakt. Smlouva o přátelství se Sovětským svazem obsahovala dodatek o vojenské spolupráci v případě hrozby. Takže v době karibské krize Moskva bila na poplach: teď už taková hrozba nastala! Finským politikům dalo tehdy hodně práce, aby vojenské splynutí s Ruskem odvrátili.

Víte, já mám ruský národ rád. Nelíbí se mi na něm ale jedna vlastnost: vždy v historii zkoušeli a stále zkoušejí, jak daleko mohou v přátelství s vámi zajít, podmanit si vás. Jak daleko tedy ustoupíte, tak přesně tam oni postoupí, ten prostor obsadí a ovládnou.

A.cz: Říkáte tím, aby se s Ruskem jednalo, obchodovalo... avšak vždy velmi obezřetně?

Přesně tak. Poněkud vulgárně řečeno - kam si Rusy pustíme, tam vlezou.

A.cz: Jak byste charakterizoval Ukrajince a Rusy?

V posledních desetiletích se stal malý zázrak. Ukrajinci se začali - zejména po pádu sovětského impéria - považovat za občany. I když na západní Ukrajině to bylo patrné i v dobách železné opony.

V osmdesátých letech minulého století jsem se živil jako turistický průvodce. Občas jsem tedy ve Finsku provázel sovětské turisty. Šlo o mimořádně vyjukané a zastrašené lidi. Pak jsem doprovázel i ty ze západní Ukrajiny. Rozhlíželi se kolem a hned přemýšleli, jak by se dalo ve Finsku podnikat.

Nebyli tolik prosáknuti sovětským duchem. Pamatuji se však, jak v Kyjevě spadl autobus přeplněný lidmi do Dněpru. Všichni zahynuli a moji známí Ukrajinci bohorovně říkali: No jo, stalo se. Jsme ale velký národ, lidí je dost.

Ještě dnes mě z té mentality jímá hrůza. A najednou se na Ukrajině mluví o občanské společnosti a lidských právech - konečně!

Ukrajinci mají potenciál stát se normálním evropským národem. Jakkoliv vnímám problémy této země. Všudypřítomnou, bezprecedentní a rekordní korupci... například. Ukrajinci se probouzejí - snad tedy využijí šanci, aby zlepšili svůj život. Vlastně ji musí vyžít - jinou alternativu, pokud mají jako národ přežít, nemají.

S kufrem peněz na radnici? Už ne

A.cz: A poradí si s korupcí?

Věci a změny se tam už dějí. Kyjevská radnice byla při protestech na Majdanu dost poškozená. Po rekonstrukci ji ale předělali tak, že se už lidé nedostanou k úředníkům s taškou nebo batohem, v nichž nosili úplatky - penězi počínaje a flaškami s alkoholem konče.

Zavazadla teď zůstávají v úschovně v přízemí radnice. Krátce po Majdanu natáčeli studenti různé byznysmeny, či dokonce politiky, jak přicházejí na radnici se zavazadly, avšak odcházeli už bez nich. Záběry se pak objevily na internetu. Tohle bylo předtím nemyslitelné a podle mě i tohle svědčí o snaze zlepšit poměry na Ukrajině.

Určitou naději v boji s rakovinou korupce dává fakt, že členy ukrajinské vlády se stali tři cizinci, kteří nejsou zatíženi ukrajinskou minulostí. Obdivuji je - vzali na sebe obrovské riziko.

A.cz: Určitě se to dá obejít, je to nicméně sympatický signál. A jak byste charakterizoval Rusy?

Opět příklad z časů mého průvodcovství. Obědval jsem s ruskými turisty v restauraci malého finského městečka, kde naše vláda měla shodou okolností výjezdní zasedání. Ministři seděli hned u vedlejšího stolu. Rusové z toho byli doslova v šoku. A jak je to prý možné? Kde jsou bodyguardi, kteří by je chránili před Finy?

Pokračování rozhovoru s Ero Balkem čtěte ZDE.

 

Právě se děje

Další zprávy