Glasgow - Evoluce spočívá mimo jiné v nekonečném závodu v genetickém zbrojení.
Některým druhům příroda vylepšuje ochranu před predátory, jiné na oplátku vybavuje nástroji na její překonání.
Intenzivní rybolov mít evoluční vliv na tu část rybí populace, která v sítích neskončí.
A badatelé z univerzity ve skotském Glasgow se rozhodli zjistit, zda náhodou evoluce v tichosti "nevylepšuje" ryby tak, aby je ochránila před rybáři.
Ukázalo se, že ano.
"Už dlouhou dobu panují obavy, zda nemá rybolov vliv na hojnost divoce žijících rybích populací, což by mohlo mít negativní důsledky na celý ekosystém. Často je ale opomíjen jeden důležitý aspekt, a to ten, že intenzivní rybolov může mít evoluční vliv na tu část rybí populace, která v sítích neskončí," upozornil Shaun Killen ze skotského Institutu biodiverzity, jenž výzkum vedl.
Mění se těla i chování
Evoluční změny se podle něj mohou relativně rychle projevit na tvaru a velikosti těla, jakožto i ve stylu plavání nebo na metabolismu.
Badatelé v rámci výzkumu, jehož závěry byly publikovány na stránkách University of Glasgow, porovnávali plavecké dovednosti, metabolický výdej a aerobní i anaerobní fyzickou zdatnost ryb v akváriu, do něhož umístili protiproud a rybářskou síť a zkoumali, jak si ryby s nástrahou poradí.
"Některé ryby se lapení do sítě (kam byly hnány proudem) vyhnuly a my se snažili zjistit, zda jsou ty, které se z pasti dostaly, nějak fyziologicky nebo chováním odlišné," vysvětluje na webu univerzity Shaun Killen.
Ukázalo se, že schopnost ryb vyhnout se pasti závisí na anaerobní kapacitě, tedy na schopnosti vykonat krátkodobě fyzickou aktivitu, při níž spotřebují víc kyslíku, než tělo přijme. Naopak čím větší maximální rychlost aerobního plavání, tím menší šance na přežití.
Rybáři tak nevědomě provádějí podivný genetický výběr. "Lidé jsou velmi efektivní predátoři a tím, že selektivně loví ve zvířecí říši, pravděpodobně představují nejsilnější stimul evolučních změn ve volně žijících populacích. Rybolov a lov obecně je formou selekce, jež ale často vyřazuje jedince, kteří by za normálních okolností měli největší reprodukční potenciál," konstatuje Killen.
Studie jeho týmu byla vůbec první svého druhu. Teď zbývá zjistit, zda se podobné výsledky prokážou i v přírodních podmínkách.
