Praha – Řecká Syriza si získala srdce mnoha stoupenců levice a zásadních změn v Evropě. Jako strana, která se vymezuje vůči takzvanému establishmentu jak na domácí, tak evropské úrovni, je vzorem pro podobně smýšlející politiky a voliče v jiných zemích.
Úspěch nového premiéra Alexise Tsiprase ale vychází ze specifické řecké hospodářské situace a z moderní historie země. Těžko Syrizu někdo napodobí, především jejích šestatřicet procent ve volbách a skoro polovinu křesel v parlamentu.
Řecká radikální levice uspěla kvůli extrémnímu zhoršení životní úrovně, kterým země prochází a které v jiných státech přece jen není srovnatelné. A krajně levicová část politického spektra byla v Řecku dlouhodobě aktivnější a silnější než jinde, což je dáno násilným potlačením levicových politických sil po občanské válce v Řecku ve druhé polovině čtyřicátých let a pak znovu v době vojenské diktatury v letech 1967 až 1974.
Nejblíže k řeckému scénáři má španělská protestní strana Podemos, která vznikla loni s cílem zásadně změnit politiku a ekonomiku Španělska. Podemos se sama prezentuje jako španělská sestra Syrizy a vůdci obou stran Alexis Tsipras a Pablo Iglesias jsou přátelé.
Podemos chtějí zestátnit "strategicky důležité sektory" španělské ekonomiky, zavést pětatřicetihodinový pracovní týden a v neposlední řadě zlikvidovat dlouhodobou nadvládu dvou stran: pravicové Lidové strany a socialistů.
Španělsko se Řecku blíží především ve vysoké nezaměstnanosti. V Řecku činí šestadvacet procent, ve Španělsku čtyřiadvacet.
"V řecké volební kampani bylo mnoho zastrašování, ale přesto lidé zvolili změnu," pochvaluje si Iglesias, který svého spojence přijel o volebním víkendu podpořit přímo do Atén.
Španělé půjdou k volbám na konci roku a podle průzkumu společnosti Metroscopia, zveřejněného před dvěma týdny deníkem El País, by Podemos zvítězila s osmadvaceti procenty hlasů. Socialisté by dostali třiadvacet procent a nyní vládnoucí Lidová strana devatenáct.
V některých zemích může triumf Syrizy aktivizovat část zavedených socialistických a sociálnědemokratických stran. Tu část, která zásadně odmítá tvrdou fiskální politiku. Například francouzský prezident Francois Hollande jako první gratuloval Tsiprasovi a přihlásil se ke spolupráci s novou řeckou vládou.
Podle agentury Reuters zavládlo nadšení i mezi některými členy italské Demokratické strany premiéra Mattea Renziho.
V Německu je Syrize ideově blízká strana Die Linke, která stejně jako řecká levice prosazuje výrazné zvýšení daní pro lidi s vysokými příjmy. Tsiprase loni v květnu delegáti stranického sjezdu Die Linke v Berlíně nadšeně přijali jako vzácného hosta.
Die Linke ale v žádném případě nemůže německé volby vyhrát. V Bundestagu má jen 64 poslanců (získala ve volbách v roce 2013 přes osm procent hlasů). Drtivou většinu voličů má ve spolkových zemích, které byly dříve součástí komunistické NDR.
V některých bodech se Syriza shoduje s krajně pravicovými a euroskeptickými stranami. Francouzská Národní fronta Marine Le Penové výhru řecké levice přivítala, protože rovněž odmítá politiku škrtů a úsporných opatření.
Naopak velký rozdíl je v postoji k přistěhovalcům. Syriza je neodmítá a na strachu z jejich přílivu nepostavila předvolební kampaň.
