První důkaz o únosech cizinců? Agentům KLDR radil oficiální manuál, tvrdí Japonci

Jan Hejl Jan Hejl
17. 11. 2015 14:30
Stalinistická KLDR vypracovala koncem 90. let tajný manuál, který podrobně instruoval tajné agenty, jak unášet cizince. O existenci 365stránkového dokumentu nyní informoval japonský list Tokio Šimbun. Někteří japonští experti však o jeho pravosti pochybují. Poukazují například na to, že výraz pro "únos" je v manuálu psán v jihokorejském stylu.
Program únosů cizinců byl na svém vrcholu za vlády Kim Čong-ila, otce současného severokorejského diktátora Kim Čong-una.
Program únosů cizinců byl na svém vrcholu za vlády Kim Čong-ila, otce současného severokorejského diktátora Kim Čong-una. | Foto: Reuters

Tokio/PchjongjangSeverokorejský režim v minulosti systematicky unášel cizince. Za vlády Kim Čong-ila dokonce existovala dobře organizovaná síť špionů, kteří se na únosy specializovali, tvrdí japonský list Tokio Šimbun.

Odvolává se přitom na tajný manuál, který měla vláda v Pchjongjangu sepsat koncem 90. let minulého století a který agentům dává přesné instrukce, jak cizince unášet.

"Pro unesení cíle je potřeba znát jeho přesnou adresu, jeho každodenní zvyklosti. Zároveň je nutné znát, kdy a jakými dopravními prostředky cestuje," píše se v 356stránkovém dokumentu, který byl využíván hlavně na Politicko-vojenské univerzitě, kde režim budoucí agenty školí.

Obsahuje rovněž doporučení, jak postupovat v případě, že se "cíl" bude bránit.

Manuál, který má tokijský list k dispozici, je považován za první fyzický důkaz unášení cizinců stalinistickým režimem.

O jeho pravosti se však spekuluje. Odborníci poukazují například na fakt, že výraz pro "únos" je napsán v jihokorejském stylu, nikoliv severokorejském.

Noviny argumentují, že jazyk manuálu měl agentům pomoci, aby se přizpůsobili jihokorejskému prostředí. Právě občané Jižní Koreje byli za vlády Kim Čong-ila hlavním terčem únosů. "Lidé, kteří jsou do této kauzy zapojení, nepochybují o tom, že dokument je pravý," řekl novinář z deníku Tokio Šimbun, jenž téma zpracovával.

Nevyřešené únosy Japonců

Vláda v Tokiu dlouhodobě tvrdí, že se Pchjongjang zmocnil nejméně dvanácti Japonců.

Už v roce 2002 se tehdejší předseda vlády Džuničiró Koizumi zasadil o to, aby KLDR propustila dalších pět unesených Japonců. Dokonce se kvůli tomu za severokorejským diktátorem vypravil do Pchjongjangu.

Oficiální stanovisko Severní Koreje zní, že osm z dvanácti unesených zemřelo. To však Tokio odmítá přijmout a poukazuje na podivné okolnosti jejich údajné smrti.

Britský deník The Guardian připomíná případ japonské dívky Megumi Jokota, která byla v roce 1977 jako třináctiletá unesena při cestě ze školy ve městě Nigata na pobřeží Japonského moře.

Podle Severokorejců spáchala sebevraždu, když se v roce 1994 léčila v nemocnici z depresí. Deset let poté ale Japonci ostatky unesené dívky prozkoumali a výsledky testů ukázaly, že obsahují odlišnou DNA. V úmrtním listu jsou navíc nesrovnalosti.

Japonská strana informace o úmrtí Megumi Jokota odmítá a tvrdí, že dívka byla hned po únosu převezena do výcvikového centra pro budoucí severokorejské agenty v Pchjongjangu.

Právě únosy lidí jsou jednou z mnoha třecích ploch mezi Japonskem a KLDR. Rozhovory mezi oběma státy o unesených japonských občanech se v poslední době navíc nijak neposunuly. Tokio dlouhodobě tvrdí, že bez úplného objasnění únosů se Severní Koreou nenarovná diplomatické vazby.

 

Právě se děje

Další zprávy