Olympiáda začala. Je v Rusku, závodí se v maskáčích a vrcholem je tankový biatlon

Jiří Just Jiří Just
2. 8. 2016 19:00
Rusko pořádá mezinárodní armádní hry. Vojáci z 19 zemí na ruských a kazašských cvičištích dva týdny soutěží ve vojenských disciplínách. Podobnost se skutečnou olympiádou není náhodná. Heslo "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se" tady však rozhodně neplatí.
Rusko pořádá druhý ročník armádní olympiády. Vojáci z 19 zemí soutěží například o titul nejlepší tankové posádky nebo nejlepších kuchařů. | Video: Jiří Just

Moskva (od našeho spolupracovníka) - Dvacet kilometrů za Moskvou ruší poklidné letní nebe průlety vrtulníků s rudou hvězdou na boku. Dole na zemi, ve stínu mobilní balistické rakety Topol-M, se schovávají vojáci.

Opodál cválají v kruhu koně kremelského pluku, což znervózňuje vlčáky i ochranku, která je drží na vodítku. V parku ruského ministerstva obrany Patriot je vše přichystáno ke startu druhého ročníku mezinárodních armádních her.

Rusové mají jistotu: i když letní olympijské hry v Riu de Janeiru proběhnou bez mnoha ruských sportovců, své medaile si vystřílejí alespoň doma.

Pod kosočtverci

Mezinárodní armádní hry jsou olympiádou naruby. Novodobý otec olympijských her, baron Pierre de Coubertin, by se zřejmě divil. Podobnosti obou událostí jsou přesto zjevné.

Skok tanku přes překážku je samozřejmě něco jiného než překážkový běh. Vlajka armádních her však svými různobarevnými kosočtverci až nápadně připomíná olympijskou zástavu.

Prolínání sportovní a armádní olympiády se Rusům líbí. "Armádní hry se svým zápalem moc neliší od vrcholových sportovních mistrovství," zahřímal z pódia pod obří ruskou vlajkou ruský ministr obrany Sergej Šojgu.

Hned vzápětí své prohlášení upřesnil: "Pravdou ale je, že tady princip 'není důležité zvítězit, ale zúčastnit se' neplatí. Vojáci musí splnit jakýkoliv úkol. Jakmile stojíš na startu, musíš zvítězit."

"Když jsou armádní hry skoro olympiáda, tak co doping?" ptám se ruského důstojníka sledujícího zahajovací ceremoniál. "Meldonium nebereme. Máme tady silnější kalibr," pobaveně opáčí.

Více než sto týmů z 19 zemí se utká ve 23 disciplínách na souši, moři a ve vzduchu.

Vojáci z Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Venezuely, Íránu nebo Zimbabwe a Srbska budou soutěžit o titul nejlepší tankové posádky, nejlepších potápěčů, nejlepších výsadkářů, ale třeba i nejlepších kuchařů.

Biatlon na pásech

Před tribunami na cvičišti Alabino stojí čtyři tanky. Nad nimi se třepotají malé barevné vlaječky. Posádka čeká na povel ke startu. Jen angolští tankisté něco kutí uvnitř stroje.

Vylézají a nervózně mávají rukama. Nejde jim vysílačka, přes kterou dostávají rozkazy k palbě. Nebo informace, kolik trestných kol musí dát, pokud minou.

Všichni účastníci tankového biatlonu, jak se tenhle závod oficiálně nazývá, jezdí v modernizovaných variantách sovětských tanků T-72. Výjimkou je Čína, která v soutěži nasadila vlastní tank," popsal Aktuálně.cz mluvčí ruského ministerstva obrany, generálmajor Igor Konašenkov.

Zazní polnice, na cvičiště postupně vyjíždějí tři tanky. Až na zelený tank z Angoly. Afričtí tankisté zatím mohou jen odevzdaně sledovat, jak to jede jejich soupeřům.

Na horizontu se objeví malý plamínek, který letí směrem ke žluté desce. Tankisté ze středoasijského Kyrgyzstánu se pokouší trefit cíl, který má představovat nepřátelský tank.

Ozve se rána. Oranžový bod se v dálce otře o kopeček, odrazí se a zamíří do lesa. "Cedule zakazující sběr hub tady není náhodou. Loni jsme poblíž cvičiště chytili houbaře ze sousední vesnice. Lidi někdy nemají rozum. Bylo jim jedno, že tu střílíme ostrými," říká ruský oficír, který se zájmem sleduje jízdu konkurentů.

Cedule zakazující sběr hub.
Cedule zakazující sběr hub. | Foto: Jiří Just

Afrika jede

Zatímco běloruská sborná za hlasité podpory tribun zdárně míří k nejlepšímu času dne, Angola nahodila motory a vyjela na šestikilometrovou překážkovou dráhu. Úspěšně se poprala s problémy s vysílačkou, a když zasáhne kanónem všechny tři cíle, dočká se i zaslouženého potlesku diváků.

"Předvedli se výborně. Molodci," říká rusky nadporučík Marcolino De Shera. Angolský důstojník působí jako trenér svého "nároďáku" a rozhodčí tankového biatlonu. Drobné problémy jeho družstva ho prý příliš neznervóznily.

Jak tvrdí, nejvíc se mu zatím líbila jízda ruské a indické osádky. Rusové, navzdory krátkému dešti, zajeli nejrychlejší čas soutěže.

Angolského důstojníka navíc nepochybně těší, že jeho tým obstál v africké konkurenci. Vojákům Zimbabwe se jízda nepovedla, do cíle přivezli tank se špatným časem a v nedobrém stavu.

"Chtěli bychom se dostat do druhé etapy, do tankové štafety. A pak se uvidí, na jakém místě skončíme," usmívá se De Shera.

Tanky, nebo moře?

Červencové slunce nemilosrdně útočí na vojenské cvičiště. V přestávkách mezi soutěžními jízdami polévá vodní bombardér Il-76 vyprahlou půdu hektolitry vody.

Před VIP prostorem stojí asi dvacetiletá Polina. Pomáhá důstojníkům s orientací. "Na hrách jsem už podruhé. Loni se mi nechtělo k moři, tak jsem se přihlásila sem jako dobrovolnice," vysvětluje.

Aby mohla - bez nároku na honorář - na vojenskou olympiádu, vzala si dva týdny dovolené. "Je to zajímavé, líbí se mi to," říká a se zaujetím sleduje, jak se tanky míhají na velkoplošné obrazovce. K armádě má přitom daleko. Pracuje v překladatelské firmě.

"Zbylých čtrnáct dní strávím u moře. Asi někde u nás. Do Turecka nepojedu," usmívá se blondýnka v zelené čepici.

 

Právě se děje

Další zprávy