Praha - Díky výzkumu laureátů letošní Nobelovy ceny za chemii vědci lépe rozumějí tomu, jak funguje živá buňka a jak se předává a opravuje její genetická informace. Nejprestižnější ocenění získali ve středu tři špičkoví vědci - Švéd Tomas Lindahl, Američan Paul Modrich a Turek Aziz Sancar za výzkum oprav DNA. Zásadní význam má pro medicínu a může být využit ve výzkumu rakoviny a vývoji nových léčiv, které cíleně poškodí DNA nádorových buněk, shodují se čeští odborníci.
"Nobelova cena byla udělena za velké objevy, které se týkají pochopení molekulárních mechanismů opravy DNA, to znamená jak dlouhodobě udržet nepoškozenou genetickou informaci zakódovanou v DNA," řekl ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČRZdeněk Hostomský.
Vložený objekt externí kód
Nositelé letošní Nobelovy ceny zjistili, že DNA je poškozována mnoha mechanismy, ale že každé takové poškození může být opraveno. "Na to je v buňkách celá mašinérie. Ta rozpozná, že nastala chyba, nasadí enzymy, které tu vadnou část z DNA vystřihnou a 'doplní správnou součástkou'," vysvětlil Hostomský.
Tomuto procesu se proto odborně říká oprava genetického materiálu, neboli anglicky DNA repair. Občas se oprava nepovede a nastane mutace, například v životně důležité části. Ze zdravé buňky pak může vzniknout buňka nádorová. Poškození DNA je přímo úměrné výskytu rakoviny.
DNA, kterou má člověk v buňkách, je každodenně vystavována chemickým a fyzikálním útokům a dochází k jejímu poškození, což někdy vede ke škodlivým mutacím. Nádory mohou vzniknout například z přílišného opalování vlivem ultrafialového záření nebo konzumací škodlivých potravin.
"Když my budeme vědět, jak předejít tomu, že se buňka začne chovat abnormálně, jak to napravit, budeme o krok blíž, jak nádorová onemocnění léčit a jak jim předcházet," komentoval význam ocenění molekulární biolog Pavel Rössner z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR, který se věnuje vlivu látek z okolního prostředí na poškození DNA. Výzkum letošních "nobelistů" proto považuje z dlouhodobého hlediska za klíčový.
Mnoho postupů v léčbě rakoviny se v současnosti naopak snaží cíleně poškodit DNA u nádorových buněk, jako je to například během chemoterapie. S procesem opravy DNA se tak současná medicína setkává stále. "Výzkum letošních 'nobelistů' nicméně přispěl k poznání, jak komplikovaný systém neustálé kontroly a opravování molekul DNA je aktivně přítomen ve všech živých buňkách," dodal Hostomský.
