Luhansk/Doněck/Moskva (od našeho spolupracovníka) - Mohou teroristé založit vlastní stát a jeho obyvatele držet jako rukojmí? Na východě Ukrajiny – v Luhanské a Doněcké oblasti - se o to pokouší.
V polovině května proruští separatisté v obou regionech uspořádali referendum o nezávislosti. Výsledky plebiscitu dosud nebyly zveřejněny, "bojovníci za nezávislost" pod ruskými vlajkami jsou ale přesvědčeni, že "ano" řeklo až 90 procent voličů.
Aby proruští separatisté potvrdili status své "lidové republiky", začátkem června požádali o mezinárodní uznání. Žádost od samozvané Luhanské republiky byla adresována patnácti státům, mimo jiné Rusku, Bělorusku, Sýrii, Čečensku, Kubě nebo Srbsku.
K podobnému kroku se v brzké době chystá i Doněcká republika.
Adresáti, kteří by chtěli separatistům odpovědět, mohou být nepříjemně překvapeni. Lidových republik na východě Ukrajiny totiž existuje hned několik. A nezřídka mezi nimi panuje nevraživost.
Separatismus v krvi
Separatismus má v dnešní Doněcké oblasti dlouhou tradici. V únoru 1918 zde vznikla takzvaná Doněcko-krivorožská sovětská republika, která se odštěpila od prvního poválečného ukrajinského státu – Ukrajinské lidové republiky.
Jepičí život sovětské republiky skončil o měsíc později, kdy německá vojska region okupovala. Poté, co Německo uznalo porážku v první světové válce a Ukrajinu opustilo, byla republika připojena k sousednímu Rusku.
Doněčtí separatisté, kteří dnes terorizují region, jako by se v soudruzích z minulého století zhlédli. Také by si přáli, aby Rusko uznalo jejich nezávislost, a ještě lépe, aby Moskva k sobě lidovou republiku připojila po vzoru Krymu.
Doněck ale má hned tři "poloostrovy Krym", mezi kterými si Kreml může vybrat.
Tři doněcké republiky
Pod obchodní značkou Doněcká lidová republika, která od Ruska dostává minimálně politickou a informační podporu, vystupuje skupina lidí sídlící v obsazené budově doněcké oblastní administrativy. Separatistickou republiku řídí premiér Alexandr Borodaj a šéf "prezidia Nejvyššího sovětu" Denis Pušilin.
Vůdci doněckých proruských separatistů mají velmi pestrý životopis. Rodilý Moskvan Alexandr Borodaj dříve působil jako novinář v ruském konzervativně-nacionalistickém listu Zavtra a už jako politický konzultant začal pracovat pro pravoslavného milionáře a šéfa investičního fondu Maršal Kapital Konstantina Malofejeva.
Jak uvádí ruský novinář Oleg Kašin, právě Malofejev organizoval pro Kreml nevojenskou část anexe Krymu. Jedním ze specialistů, kteří se na operaci "návrat Krymu" přímo na poloostrově podíleli, byl právě Borodaj. Po skončení krymské mise byl zřejmě vyslán na Donbas.
Denis Pušilin se těsnými vazbami na pravoslavného oligarchu pochlubit nemůže. Do obsazení postu nejvyššího představitele tzv. Doněcké republiky byl jedním z aktérů ruské pyramidové hry MMM.
Jak uvádí některé zdroje, mezi Borodajem a Pušilinem panují vážné rozpory.
Napětí ostatně roste i mezi politickým vedením neuznané republiky a severokavkazskými dobrovolníky, kteří do Doněcku přijeli na pomoc proruským separatistům. Ti jsou údajně nespokojeni s příliš slabou touhou místních aktivistů bojovat proti ukrajinským vládním silám.
Konflikt uvnitř separatistické republiky je poslední dobou stále více vidět. Pušilin přežil od začátku června dva pokusy o atentát. Naposledy explodoval vůz, ve kterém měl jet na schůzku. Výbuch si vyžádal tři mrtvé.
Šéf prezidia Nejvyššího sovětu varování pochopil a raději utekl do Ruska.
Drogy a revoluce
Druhá tzv. Doněcká republika existuje ve Slavjansku, který je plně obklíčen ukrajinskou armádou. Její hlavní představitel je ministr obrany lidové republiky Igor Girkin (pseudonym Strelkov).
Bývalý příslušník ruské tajné služby FSB, který se zabýval bojem proti mezinárodnímu terorismu, také patří do týmu pravoslavného milionáře Malofejeva. Jsou blízcí přátelé s Borodajem a spolu působili při březnovém obsazení ukrajinského Krymu.
Donedávna byl pravou rukou Girkina lidový starosta Slavjansku Vjačeslav Ponomarjov. Desátého června byl ale samozvaný šéf města sesazen. Podle oficiální verze za zneužití pravomocí, podle nepotvrzených informací byl zatčen, a dokonce zastřelen za to, že pod vlivem drog znásilnil nezletilou dívku.
Svou Doněckou lidovou republiku má také ukrajinská partaj exprezidenta Janukovyče Strana regionů. Její představitelé – Roman Ljagin a Vladimir Makarovič – vytvořili tzv. alternativní lidovou republiku.
Ta byla formálně rozpuštěna poté, co byly oběma pánům nabídnuty vysoké posty v oficiální Doněcké republice – Ljagin byl jmenován ministrem sociální politiky, Makarovič místopředsedou Nejvyššího sovětu.
Luhanští proti Doněckým
Severovýchodně od státu doněckých separatistů pak leží takzvaná Luhanská lidová republika. Situace v regionu je více vyhrocená než v sousední Doněcké oblasti. Prakticky nehlídaná hranice s Ruskem – ukrajinské bezpečnostní síly kontrolují pouze 250 kilometrů z celkových 748 km – umožňuje dodávat na východ Ukrajiny nejen ozbrojence, ale také těžké zbraně.
Nedávno se v arzenálu teroristů objevily tanky a mobilní raketomety Grad. Podle šéfa ukrajinského Centra vojenských a politických výzkumů Dmitrije Tymčuka mají ruský původ.
Koncem května Luhanská a Doněcká republika podepsaly dohodu o vzniku takzvaného Nového Ruska - státního útvaru, který by obě republiky sjednocoval. Ihned po podepsání ale začaly mezi separatisty z Luhansku a Doněcku rozpory.
"O žádném Novém Rusku jsme v Doněcku dohodu nepodepsali. Byla podepsána dohoda o vytvoření svazu lidových republik. Dvou nezávislých republik," dementoval prohlášení doněckých separatistů předseda vlády Luhanské lidové republiky Vasilij Nikitin.
Donečtí v čele s premiérem Borodajem naopak trvali na tom, že vznikl nový stát, ve kterém se oba separatistické subjekty rozpustí.
Kvůli neshodám mezi separatisty tedy není jasné, kdo Nové Rusko vede. Lídrem kvazistátu sám sebe jmenoval někdejší "lidový gubernátor Doněcké oblasti" a člen ruské nacionalistické organizace Pavel Gubarev.
V boji o novoruský trůn má podle některých informací soupeře, kterému může stěží konkurovat. Vůdcem Nového Ruska by se prý mohl stát exprezident Ukrajiny Viktor Janukovyč.
