Oslo - Velkým překvapením vyvrcholily týdny spekulací o letošním laureátu Nobelovy ceny míru.
Nobelův výbor v norském Oslu oznámil, že nejprestižnější ocenění získali Tunisané. Přesněji tuniský Kvartet národního dialogu.
BREAKING NEWS The 2015 Peace #NobelPrize is awarded to the National Dialogue Quartet in Tunisia pic.twitter.com/3O9jzwBK08
— The Nobel Prize (@NobelPrize) October 9, 2015
Tunisané cenu dostali za "jejich rozhodující příspěvek k budování pluralitní demokracie v Tunisku po jasmínové revoluci v roce 2011". Tedy v době, "kdy se proces demokratizace ocitl - v důsledku politických vražd a rozsáhlých sociálních nepokojů - na pokraji kolapsu".
Hnací síla míru
Kvartet národního dialogu zahrnuje čtyři klíčové organizace tuniské občanské společnosti: odborovou centrálu Všeobecný tuniský svaz práce (UGTT), Tuniský svaz průmyslu, obchodu a řemesel (UTICA), Tuniskou ligu na obranu lidských práv (LTDH) a Tuniský spolek právníků.
"Tyto organizace reprezentují různé oblasti a hodnoty tuniské společnosti: pracovní život a dobré životní podmínky, zásady právního státu a lidských práv. Na tomto základě kvartet s velkou morální autoritou vykonává svoji roli jako prostředník a hnací síla rozvoje mírového demokratického vývoje v Tunisku," stojí v odůvodnění ocenění.
"Nobelova cena míru za rok 2015 se uděluje tomuto kvartetu, nikoliv čtyřem jednotlivým organizacím jako takovým," zní jeho dovětek.
Právě v Tunisku odstartovalo na přelomu let 2010 a 2011 takzvané arabské jaro, které vedlo k politickým a sociálním změnám v několika zemích severní Afriky a Blízkého východu.
Revoluce tehdy přinesly pád autoritářských režimů v Egyptě či Libyi.
Proč Tunisko. A proč teď
Tunisko má za sebou pluralitní prezidentské a parlamentní volby. Ve srovnání s jinými protagonisty arabského jara (Libyí, Sýrií, Egyptem, Jemenem) tak dokázalo přejít od diktatury k demokratickému systému bez války či chaosu.
Problémem však zůstávají teroristé, jak ukázaly dva letošní útoky v Tunisu a na pláží nedaleko Súsy.
Revoluce proti dlouholetému diktátorovi Zínu Abidínu bin Alímu vypukla na konci roku 2010, když se upálil na protest proti šikaně úřady stánkový prodavač Muhammad Buazizí. Protesty a demonstrace donutily prezidenta 14. ledna 2011 uprchnout do exilu. Tím se daly do pohybu i protesty v Egyptě, Jemenu, Sýrii a dalších zemích.
Příklad, že lze spolupracovat
Směr, jaký pak nabraly události v Tunisku, je podle Nobelova výboru "jedinečný a pozoruhodný hned z několika důvodů".
Podle zdůvodnění ukazuje, že islámské a sekulární politické proudy mohou spolupracovat na dosažení nejlepších výsledků, které jsou v zájmu země. "Příklad Tuniska tak podtrhuje význam dialogu a pocit národní sounáležitosti v regionu poznamenaném konflikty."
Tunisko je rovněž dobrým příkladem, že občanská společnost může hrát klíčovou roli v demokratizaci dané země a že takový proces může i za obtížných okolností vést ke svobodným volbám a pokojnému předání moci. "Kvartet národního dialogu musí být oceněn za to, že nebyl ztracen přínos jasmínové revoluce," píše Nobelův výbor.
Čtete rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Podpořte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!
