Pozice reportéra v Polsku je nepříjemná. I přátelé mi vyčítají, že škodím, tvrdí zpravodaj ČT

Jan Gazdík Jan Gazdík
28. 6. 2016 6:47
Josef Pazderka, zpravodaj České televize, strávil v Polsku čtyři roky. Nešlo o jednoduché období. Polsko je podle něj zpátky v roce 1989. "Z pohledu Práva a spravedlnosti dochází k revoluci až teď," říká. "Prostor pro konstruktivní debatu je zákonitě velice malý. V té debatě jste buď Losna, anebo Mažňák. Buď příznivec Práva a spravedlnosti, anebo jeho zavilý protivník," vysvětluje. Do pražské domovské redakce se z Varšavy vrací v srpnu.
Demonstrace v Polsku
Demonstrace v Polsku | Foto: Reuters

Co se dnes v Polsku děje, o co tam komu jde? Ptám se proto, že hodnocení seriózních médií, ale i politologů se značně rozcházejí.

Josef Pazderka
Josef Pazderka | Foto: Iva Zímová

Josef Pazderka: Postavení zpravodajů, kteří sledují a podávají zprávy o aktuálním dění v Polsku, je momentálně pro každého z nich dost nepříjemné. Automaticky jsou totiž tlačení do pozic jakýchsi rozhodčích. Na vysvětlenou dodám, že Polsko je mimořádně emotivní země - ze slovanských států určitě nejvíc. Každý zpravodaj je pak jednou či druhou stranou tlačen do role velkého příznivce, anebo naopak zapřísáhlého nepřítele. A tohle na mě doléhá v poslední době velice silně každý den.

Čím si to vysvětlujete?

V Polsku stále citelněji chybí neutrální střed, něco jako silná občanská společnost, hnutí nebo síly, které by se automaticky nepropojovaly s politikou. To je největší slabina současného Polska.

Prostor pro konstruktivní debatu je pak zákonitě velice malý. V té debatě jste buď Losna, anebo Mažňák. Buď příznivec Práva a spravedlnosti, anebo jeho zavilý protivník.

V posledních týdnech a měsících se proto dostávám do nepříjemných rozhovorů s některými přáteli, kteří mi vyčítají, že škodím... že nejsem ve svém zpravodajství vůči nové polské vládě objektivní, že zveličuji její nedostatky a že naopak přehlížím staré hříchy předchozí politické garnitury Občanské platformy.

Neříkám, že situaci v Polsku nejde popsat, ale vždy to bude pro jednu či druhou stranu nepříjemné. Proto se z vás stane jednou Losna a jindy zase Mažňák.

O co v této "válce" jde?

Z pohledu Práva a spravedlnosti - polské pravice - dochází až teď k revoluci z roku 1989. Byť přes čtvrt století opožděné. V Polsku nejde jen o běžné vítězství Práva a spravedlnosti ve volbách.

Nejsme svědky klasického převzetí moci, tedy toho, že nová politická garnitura se snaží navázat na vše dobré, co jejich předchůdci vykonali, a zavrhne věci, s nimiž nesouhlasí. Jsme svědky - jak napsal jeden z pravicových publicistů - jakobínské revoluce, která má Polsko vrátit na cestu, po níž mělo vyrazit už v roce 1989.

Zároveň to ovšem znamená, že nastává totální demontáž vrcholových struktur, které vznikly po pádu totality: ve státních médiích, soudnictví, v politice. Právě tohle vyvolává obrovské kontroverze a velké napětí v polské společnosti.

Je důvod se bát?

Osobně mám o takovém vstávání z kolen pochybnosti. Putinovo ponížené Rusko rovněž vstávalo z kolen a kam až se dopracovalo.

Pokud tedy polská pravice prohlašuje, že Polsko povstává konečně z kolen, pyšní se silným lídrem a sešikovanými řadami, tak to zákonitě vyvolává obavy... a nejen moje. Ani na sekundu tím nesrovnávám polskou pravici s Putinem. Jen říkám, že jde o slepou ulici a dost možná i nebezpečný směr, který nemá s evropskou politikou a soudržností nic společného.

Mám-li to shrnout: nová vláda se vymezuje vůči celému polskému etablishmentu, který se vytvořil po roce 1989, což je pro nemalou část polské společnosti těžko skousnutelné. Odpovědí vlády na sílící protesty jsou opakované odkazy na mandát z voleb, na neklesající podporu třetiny polské společnosti.

Smolensk štěpí Polsko

Má na vyhrocený vývoj v Polsku vliv kritika Bruselu, který sleduje stav právního státu u našich severních sousedů?

Z mého pohledu jde o velmi interní a vyloženě polský problém, do něhož jen nepatrně zasahují zahraniční vlivy.

Mluvíme tu o rostoucí izolaci Polska?

To si nedovolím tvrdit. Faktem ale je, že šéfa polské pravice Jarosława Kaczyńského zahraničí nezajímá, pokud alespoň nejde o vlivnou sílu, která by se chtěla vměšovat do polských záležitostí. Celý ten spor je o smyslu a směřování polské transformace a ten se táhne až do devadesátých let minulého století.

Do krajní nenávisti se ovšem vyhrotil po letecké tragédii ve Smolensku, při níž zahynula celá vládnoucí polská garnitura včetně pravicového prezidenta Lecha Kaczyńského.

Právě tahle šest let stará tragédie zasela do - i bez toho velmi emocionální - společnosti sémě brutality. Jiné přirovnání mě nenapadá, protože některé ataky, hesla a jazyk jsou až nezvykle drsné. Jeden z pravicových časopisů měl například při loňských volbách na obálce heslo "Bijte kurvy a zloděje". Tohle zarazí každého člověka zvenčí.

No a s tímto směrem se vážou i obvinění, že minulá vláda má na rukou krev, že pro bezpečnost prezidenta neudělala dost a že možná kryje atentát Kremlu. Tohle vše prohlubuje příkop mezi hlavními protagonisty polských událostí.

Opravdu se v politickém boji používá tak vulgární a ostrý jazyk?

I tento jazyk rozděluje a štěpí polskou společnost. Na autentické, opravdové Poláky a pak ty, jimž se říká "Nepoláci". Pokud tohle někdo nezastaví, tak Polsko spěje k osudové srážce paralelních světů - i státních či právních.

Pro Polsko, které se stalo mou druhou vlastí, to může být zničující střet, v němž se přestanou respektovat základní pravidla hry.

Například?

Některá obvinění polských politiků na adresu Občanské platformy nebo třeba i Ruska jsou asi už opravdu hodně za hranou. Tak třeba to o umělé mlze, která měla zapříčinit nehodu vládního letadla s polským prezidentem.

Sklon části polské pravice k těmto spikleneckým teoriím a spekulacím je, bohužel, velmi silný. Na druhé straně musíme vzít v úvahu, jak je pro polskou společnost smolenská tragédie nesmírně bolestná. K tomu je potřeba mít jen respekt a úctu.

Chápu tedy i emotivní reakce lidí, když jim v diskusích vysvětluji, že fakta o smolenské tragédii vypovídají o něčem jiném. Byť se mohly stát - pod obrovským tlakem času, ale i politiků - při prvotním vyšetřování drobné chyby.

Právo a spravedlnost se teď snaží obnovit vyšetřování smolenské tragédie. Což je legitimní. Otázkou ale je, jak bude to vyšetřování probíhat.

Z některých náznaků vyplývá, že půjde spíše o potvrzování předem vytvořených teorií o atentátu než hledání opravdových příčin havárie. Doufám v opak - tudíž v objektivitu. A opět se vracím k profesionálnímu neutrálnímu středu, nezávislému na politických garniturách, který mi v polské společnosti tolik schází a který by Polsku dával větší stabilitu.

Brnkání na extremistické struny

Konzervativní filosof a bývalý šéf deníků Rzeczpospolita Pawel Lisicki zmiňuje posedlost opozice Kaczyńským, která nemá nic společného s realitou. Naopak překladatel a bohemista Alexandr Kaczorowski mluví o rezignaci Polska na liberální demokracii. Do toho navíc znepokojení Bruselu nad právním státem v Polsku... Jak se v tom vyznat?

Není to až tak složité. Kaczorowského i Lisického si mimochodem velmi vážím, jakkoliv jde o dva protilehlé póly, jimž je nutné naslouchat, avšak ne je soudit.

Ale k věci: Právo a spravedlnost získalo ve volbách legitimní mandát, načež spustilo sérii reforem. Ale v některých konkrétních případech - jako například reformy Ústavního soudu či veřejnoprávních médií - narazilo na hranici svého mandátu.

Pokud jde o napjaté vztahy s Bruselem, samotná polská vláda ve sporu s opozicí sdělila, že její reforma Ústavního soudu je legitimní a odpovídá mezinárodním standardům. Dodala, že nemá problém obrátit se na Benátskou komisi (poradní právní orgán Rady Evropy), aby stanovisko polské vlády potvrdila.

Jenomže když právní názor zmíněné komise neodpovídal tomu, co polská vláda čekala, tak se spustila obrovská hysterie, že se Evropský parlament a Evropská komise vměšuje do vnitřních záležitostí Polska, do nichž jim nic není.

A takových nešťastných kroků, při nichž se v taktických krocích brnká na extremistické struny nebo to hraničí se skrytým antisemitismem, je celá série. Tyto unáhlené či nepromyšlené kroky pak na sebe jako sněhová koule nabalují další a další přehmaty.

Rozumím dobře? Polská vládní pravice koketuje s extremismem?

Odpovím osobní zkušeností. Jedna z mých prvních návštěv Varšavy byla účast na Pochodu nezávislosti, což je v zásadě polský osmadvacátý říjen. Na tom pochodu sdružovala polská pravice všechny síly proti tehdy vládnoucí Občanské platformě.

Ruku v ruce tam kráčeli poslanci se skinheady, holými lebkami... s nejtvrdším křídlem polských rowdies, kteří pak vybíjeli výlohy. Prý šlo o autentický hněv vůči vládnoucí Občanské platformě.

I tohle podle mě kazí pověst polské pravice. Navíc se tu spouští nebezpečná hra s ohněm jen proto, aby pravice získala politickou sílu.

Setkávám se s tím po celé ty čtyři roky v Polsku. Příznivci polské pravice v tom ovšem mají jasno - zveličuji, nafukuji, diskredituji ji. Což mi bylo mimochodem vždy cizí. Drtivá většina zahraničních novinářů to navíc vidí stejně jako já.

Ve snaze semknout velmi různorodou polskou pravici pro ni Jarosław Kaczyński vytváří obraz nepřítele. I tohle budí obavy.

A ještě jeden detail: Jarosław Kaczyński je předsedou strany Právo a spravedlnost, ale nemá žádnou výkonnou funkci. Jmenuje premiérku, prosadí svého prezidenta, ale nikdo pořádně neví, kdo tomu všemu velí.

Když se tedy Brusel domlouvá třeba s premiérkou, tak tam vždy visí otazník, co na to ještě řekne Kaczyński a zda dohodnuté bude vůbec platit.

Krize, z níž nevzejde totální vítěz

A nedopouštěla se Občanská platforma stejných chyb, když třeba vyhazovala k vládě kritické novináře z veřejnoprávních médií?

Já fakt nechci být rozhodčím. Jen nabízím svůj pohled: polská debata ztrácí proporce.

Vlastně mi to připomíná dopravní situaci. Není přece možné srovnávat auto, které vás předjíždí nepovolenou rychlostí, s automobilem, řítícím se na vás v protisměru. V obou případech jde o přestupky. Je snad ale jasné, co vás opravdu ohrožuje.

Fakt je, že polská veřejnoprávní média byla dlouhodobě zanedbávána - finančně i personálně, což se odráželo v jejich kvalitě. Z jejich slabosti pak vyplývalo i podbízení se politické garnituře.

Zpravodajství se přesto snažilo inspirovat nejlepšími zahraničními vzory. Přichází ovšem pravicová vláda s tím, že veřejnoprávní média jsou prolezlá nešvary a nevyvážeností.

Její reforma spočívá v tom, že okamžitě odvolá ředitele rozhlasu i televize a jmenuje na jejich místa nové kádry. Šéfem televize se tak stal Jacek Kurski, což byl hlavní stratég předvolební kampaně bratří Kaczyńských v letech 2005 až 2007.

Proslul také jako "bulteriér bratrů Kaczyńských", kdy naprosto nevybíravými prostředky prosazoval své šéfy. Stojí tak například za aférou vůči tehdejšímu předsedovi Občanské platformy Donaldu Tuskovi (dnes předseda Evropské rady), o jehož dědečkovi prohlašoval, že bojoval ve wehrmachtu.

Tento člověk s takovou reputací má symbolizovat změnu k lepšímu? Proto mluvím o nesouměřitelnosti chyb.

Připomenu už je dva fakty: k novým krokům pravicové vlády patřilo například odvolání stovek státních úředníků, na jejichž místa bez konkurzu, kvalifikace a často se stranickou příslušností dosazuje své lidi. Nedůvěra - často uměle vyšlehaná - k lidem, kteří pracovali pro stát, když vládla Občanská platforma, je v Polsku obrovská.

Částečně je to pochopitelné, ale tohle už dávno ztratilo proporce. Jakkoliv polská pravice nabízela a nabízí škálu velmi rozumných změn. Její jakobínský styl ale děsí velkou část polské společnosti.

A ten druhý fakt či přehmat?

Polská pravice vyčítá Občanské platformě a Ústavnímu soudu, že se plynule propojily s bývalými komunistickými špičkami. Jenomže jedním z hlavních pravicových architektů změn v Ústavním soudu je Stanislaw Piotrowicz, bývalý vlivný komunistický prokurátor, aparátčík.

Je možné se vyrovnávat s minulostí s pomocí takového člověka, jakkoliv o něm Právo a spravedlnost říká, že už to myslí dobře a že je to demokrat? Polsko prochází z mnoha legitimních důvodů velmi silnou vnitřní krizí, z níž ale nemůže nikdy vzejít totální vítěz.

Vždy jsem tuto zemi obdivoval kvůli až fascinujícímu tahu na reformy. V posledních měsících ale podle mě hodně ztrácí. Obrovské problémy má i léta vládnoucí a nyní vyčerpaná a vyhořelá Občanská platforma - to už je ale téma na jiný rozhovor.

 

Právě se děje

Další zprávy