Koločava (od naší spolupracovnice) – V Koločavě na západě Ukrajiny stojí uprostřed návsi obrněný transportér.
Na betonovém podstavci jej zdobí žlutomodrá státní vlajka a také pohřební věnce.
Symbolická instalace v rodišti proslulého románového zbojníka Nikoly Šuhaje však nemá se současnou válkou nic společného.
Připomíná účast místních mužů v sovětském tažení v dalekém Afghánistánu, kteří jsou nyní opět žádanou posilou. Tentokrát však pro boje, které již několik měsíců cloumají východem jejich vlasti.
Potřebujeme živé
V centru obce, která už mnoho let vábí české milovníky historie a turismu, je mimo "zbojnických atrakcí" několik připomínek místním hrdinům.
Mimo památníku ze sovětských časů, který ctí oběti druhé světové války, a muzea "vojáků internacionalistů", kteří bojovali v Afghánistánu, stojí v pietní řadě také pomníček Koločavanům, kteří zahynuli při vykonávání vojenské služby v pokojných časech.
Konstrukce z kovových trubek s rudou hvězdou na stříšce neupřesňuje dobu, kdy zesnuli. Ve světle současných reálií, kdy v zemi znovu umírají stovky vojáků, ale také civilisté, působí pietní "promenáda" poněkud sugestivně.
"Žádné další pomníky mrtvým hrdinům už nechceme. Potřebujeme naše muže živé," říká mladá barmanka v restauraci u sochy gastarbeitera, který se loučí s těhotnou ženou. Také k tomuto sousoší patří deska, která obsahuje seznam obětí.
Nejde však o "nebeskou setninu", která zahynula letos na kyjevském Majdanu, ale o vesničany, kteří zemřeli při cestách za výdělkem po světě, včetně Ruska či Česka.
"Proč nám berou svobodu?"
Počet pomníků obětem v obci, která láká rekreanty na romantické dobrodružství, překvapuje i ukrajinské turisty, kteří v horské oáze hledají únik před válečnými reáliemi. Místní však mají jiné starosti.
"Máme strach z toho, že nám válka vezme děti a muže. Bojíme se o ně," přiznává majitelka koločavského penzionu Četnická stanice Natalka Tumarecová, která denně hostí desítky turistů.
Má dva syny a manžela, kteří mohou být každou chvíli povoláni na výcvik, který nařizuje červencová mobilizace. "Nechci, aby tam šli a zahynuli. Když však bude potřeba bránit zemi, musí nastoupit. Je to pro nás svatá povinnost," řekla Aktuálně.cz.
V galerii vedle restaurace chová právě narozeného vnuka. "Syn je malíř, další je architekt. Jsme pokojní lidé. Proč nám nedají pokoj? Proč nám berou svobodu?" ptá se rétoricky se slzami v očích.
Podle ní se v obci stále mluví o válce, i když nikdo z místních zatím na východní frontě nebojuje.
"Nejde o to, že bychom se báli. Pokud začne válka, musí nastoupit ´zápaďáři´ i ´východňáři´. Ukrajina musí zůstat jediná a všichni ji budeme bránit," je přesvědčena žena, jejíž dědeček byl za boj o nezávislou Ukrajinu za sovětských časů vězněn.
"Kdo sloužil v armádě, je považován za specialistu. Když dostane rozkaz, musí nastoupit," vysvětluje. Rozruch ale prý pramení z toho, že jsou muži povoláváni na manévry, aniž vědí, co s nimi bude dál. Proto se prý někteří schovávají a utíkají do hor, jako kdysi zbojníci před četníky.
Zájem o veterány z Afghánistánu
Lidé se netají strachem z války a napětí je cítit i v zapadlých horských oblastech.
Houbaři, kteří podél klikatých silnic prodávají hromady hřibů a holubinek, vyprávějí o "raziích", které prý v obcích pořádají vojenské hlídky. Zdaleka ne všichni jsou prý ochotni podstoupit povinný výcvik pro případ války s Ruskem.
Bojí se, že by mohli být hned odveleni do Doněcku nebo Luhansku, kde vládní síly bojují s "teroristy". Slibům velení, že zůstanou v regionu, nevěří. Děsí je příběhy desítek vojáků, kteří se do rodných vesnic vracejí v rakvích.
Sedmdesátiletá Marija Lechmanová se bojí lidí, kteří nosí povolávací rozkazy. "Mám doma nemocného dědu a toho mi neodvedou. Syn však sloužil za sovětských časů v Afghánistánu a o takové lidi je teď prý zájem. Co si ale bez něj počneme," běduje.
Její syn byl na vojně už před 30 roky a bylo prý velké štěstí, že se vrátil živý a nezraněný. Skutečnost, že by musel jít znovu bojovat v rodné zemi, jí připadá jako hrůzný sen.
Třetí vlna mobilizace vyhlášená prezidentem Petrem Porošenkem letos v červenci ovšem předpokládá povolání bojeschopných mužů ve věku od 18 do 65 let.
Mezi příslušníky dobrovolnických praporů, kteří válčí na straně Národní gardy, jsou přitom bývalí příslušníci sovětské armády, známí jako "Afghánci", výraznou oporou. Žena se proto modlí, aby se Rusko s Ukrajinou dohodlo. Má za to, že tak válka skončí a syna jí neodvedou.
Koločava se v posledních letech stala vyhledávanou turistickou "destinací". Díky hromadným zájezdům českých turistů odhalila svůj potenciál a tamní poloniny, skanzeny či legendy o "oprišcích" (zbojnících) jsou žádanou atrakcí také pro místní cestovní ruch. Letos však prý neprožívá zrovna návštěvní boom.
Místo turistů uprchlíci
Podle Tumarecové milovníků horských túr ubylo, i když otrlé české výletníky za dobrodružstvím v někdejším východním cípu Československa neklidné zprávy z Ukrajiny neodrazují.
"Zrovna odjel zájezd z Brna. Lidé, kteří to tady znají, se nebojí," říká žena, která v obci pečuje také o muzeum spisovatele Ivana Olbrachta, jenž tam působil v době prvorepublikové Podkarpatské Rusi.
Nejistá situace ovšem prý zhatila místní turistický byznys. "Lidi děsí už samotné slovo ´válka´. Karpaty jsou přitom rekreační oázou na Ukrajině, zejména poté, co přišla o Krym," říká.
Rekreanty tak nahrazují uprchlíci z východu, kteří mnohdy k nelibosti místních hledají v horských penzionech dočasné bezpečí.
Lidé z Koločavy podpořili zimní protesty na kyjevském Majdanu, podobně jako obyvatelé jiných západoukrajinských obcí. Téměř v každé z nich je nyní improvizovaný pomníček obětem "nebeské setniny", které zahynuly za dosud nejasných okolností.
Chtěli změny a těšili se, když padl zkorumpovaný režim. Dnes však vědí, že zdaleka nemají vyhráno. Přízrak války totiž doléhá i na jejich dosud klidné domovy.
_____
Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Nominujte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlasovat můžete zde. Za Váš hlas děkujeme!
