Havana - Zatímco turisty z celého světa Kuba láká na krásné pláže, rum či vyhlášené doutníky, místní se potýkají s takovými věcmi, jako je nedostatek jídla.
Pro Kubánce není špatná dostupnost základních potravin nic nového.
Po roce 1959, kdy proběhla revoluce vedená Fidelem Castrem, přešla Kuba na centrálně řízenou ekonomiku, která měla - za pomoci státních dotací - zaručit dostatek potravin pro každého.
Ve spojení s americkým obchodním embargem, které bylo na ostrov vzápětí uvaleno, se však Kubánci dostali na dlouhou dobu do velmi tíživé situace.
Příděly jídla vydrží jen na pár dní a vztahují se jen na některé základní suroviny, jako jsou cukr, rýže, vejce nebo kuřecí maso.
Ale třeba mléko, které je při přerozdělování primárně určeno pro těhotné a malé děti, je už dlouho nedostatkovým zboží.
"Sehnat mléko je nejtěžší," říká Orlando Ramos, známý kubánský hudebník. "Pokaždé, když se vracím z cest, jsou moje zavazadla plná sušeného mléka."
Dalo by se alespoň očekávat, že s velkou poptávkou po mléce poroste spokojenost zemědělců chovajících skot. Regulované ceny však tento předpoklad zcela vyvrací. Jedno peso za litr kravského mléka dělá ze sudokopytníka nevýdělečného tvora, který nevyprodukuje dostatek peněz ani na svou vlastní obživu.
Naopak se otevírají dveře pro vznik černého trhu. Nezákonné obchodování se zemědělskými produkty ale havanské úřady velmi tvrdě trestají.
Minulý měsíc informoval britský list The Guardian o odsouzení několika lidí za spiknutí s cílem prodat na černém trhu až milion vajec. Tresty se pohybovaly v rozmezí mezi pěti a patnácti lety vězení.
Za nelegální porážku krávy a prodej masa je stanoven maximální trest odnětí svobody na 18 let. "Můžete dostat mírnější trest i za zabití člověka," komentuje situaci místní farmář.
Až 80 procent potravin se musí dovážet
V současné době musí Kuba ročně dovážet potraviny za 2 miliardy dolarů. Vysoké náklady na import se vážou především ke vzdálenosti obchodních partnerů. Například rýže se téměř výhradně dováží až z Vietnamu.
Ačkoliv Spojené státy odděluje od Kuby jen zhruba 150 kilometrů moře, podíl amerických dodávek zemědělských produktů se loni pohyboval kolem 15 procent celkového importu. Americké embargo totiž teoreticky umožňuje prodej potravin a léků na ostrov, ale zároveň obsahuje mimo jiné i výrazné omezení úvěrů a lodní dopravy, což dělá společný obchod velmi komplikovaný a hlavně finančně náročný.
Jestli tedy nedávno započaté sbližování Havany s Washingtonem může v budoucnu znamenat proměnu kubánského režimu, poznají Kubánci tuto změnu pravděpodobně hlavně na pultech v místních obchodech.
Není proto překvapivé, že silná lobby amerických farmářů představuje snad nevýraznějšího podporovatele ukončení ekonomických sankcí a zároveň tvořila jednu z prvních delegací vyslaných do Havany na konci loňského roku.
Michael Shifter, ředitel amerického think-tanku Inter-American Dialogue, britskému listu The Guardian řekl, že kubánský zemědělský sektor je v úzkých. "Raúl Castro se snaží vypořádat s krizí, ale zavedené reformy měly omezený výsledek. Usiluje tedy o jiné možnosti, včetně otevření dialogu s USA," vysvětluje.
"Americké zemědělské zájmy vidí na Kubě atraktivní nevyužitý trh. Celkem ironicky tak úsilí o řešení kubánského problému týkajícího se nedostatku zboží a vysokých cen přichází nejsilněji právě ze strany amerických podnikatelů."
Prozatím ale nebyly uskutečněny ani dostatečné ekonomické reformy, ani diplomatické iniciativy, které by situaci mohly změnit.
Regály kubánských obchodů tak stále zůstávají prázdné.
