"Už bych si mohla splnit svůj sen: v NDR chodily ženy v šedesáti do důchodu, takže bych si už před pěti lety vyzvedla pas a odcestovala do Ameriky," uvedla Merkelová na otázku, co by dnes dělala, kdyby východoněmecký režim stále existoval. Pětašedesátiletá politička, která připomněla, že NDR s cestami důchodců na Západ - na rozdíl od ostatních občanů - neměla problém, by v takovém případě ráda Spojené státy projela autem a při tom poslouchala Bruce Springsteena. "To byl můj sen," podotkla.
Merkelové, která v okamžicích pádu zdi byla tak jako každý čtvrtek v sauně, ale změna režimu zkřížila plány. Kariéru vědecké pracovnice na ústavu fyzikální chemie pětatřicetiletá žena rychle vyměnila za kariéru političky a v roce 2005 vystoupala až na vrchol, když se stala německou kancléřkou.
Zdaleka ne pro každého byl ale historický přelom tak bezproblémový. "Vím, že pro Východoněmce určité generace se život díky revoluci sice stal svobodným, ale ne vždy jednodušším; vím také, že vedle úspěšných regionů jsou i takové, kde se vyprazdňují vesnice, protože se děti a vnuci odstěhovali," uznala v rozhovoru Merkelová.
Rodačka z Hamburku poznamenala, že řada západních Němců má dodnes problém pochopit, že se i v diktatuře dal žít dobrý život. "Že jsme měli přátele a rodiny, s nimiž jsme navzdory státu slavili narozeniny a Vánoce, nebo sdíleli smutek, samozřejmě vždy v určité ostražitosti před státem," podotkla.
"Protože tato stránka našeho osobního života v NDR není mnoha Západoněmci vnímána nebo je dokonce ignorována, vzniká jako reakce na to u některých Východoněmců určitá romantizace, podle motta: Náš život v NDR nám nikdo nemůže vzít," míní. O odlišných životních zkušenostech na Východě a na Západě by podle ní Němci měli spolu více mluvit a více se snažit si v tomto ohledu porozumět.
Merkelová v rozhovoru rovněž ocenila odvahu mnoha občanů NDR, kteří se nebáli postavit komunistickému režimu. Mírová revoluce a pád berlínské zdi 9. listopadu 1989 byl podle ní právě jejich dílem.
