Pchjongjang - Severokorejská generalita v čele s mladým vůdcem Kim Čong-unem neúnavně chrlí hrozby nepřátelům.
Posledními díly seriálu, který začal v únoru pokusným jaderným výbuchem, je zpráva o namíření raket na americké základny na Havaji a Guamu.
A také odpojení horké linky, na které v naléhavých případech mohly komunikovat armády obou Korejí.
"Od této chvíle je veškerá komunikace mezi armádami Severu a Jihu přerušena," hlásá severokorejská agentura KCNA s tím, že "v situaci, kdy může každým okamžikem vypuknout válka, není důvod toto spojení dále udržovat".
Zaútočíme kdykoliv
Podle severokorejské tiskové agentury KCNA jsou oddíly dělostřelectva i raketová vojska v bojové pohotovosti a kdykoliv připraveny zaútočit na "nepřátelské cíle."
Pchjongjangu vadí ekonomické sankce, které zavedla po atomovém testu Rada bezpečnosti OSN a od kterých režim nezachránili ani tradiční spojenci Čína a Rusko.
Když minulý týden při společném americko-jihokorejském cvičení přelétávaly nad poloostrovem obří bombardéry B-52, severokorejské vedení "vidělo rudě", a to nejen vzhledem ke komunistické ideologii, kterou oficiálně zastává.
O tom, že Korejská lidově-demokratická republika (KLDR) v rámci svých finančních možností vydatně zbrojí a potřeby armády tam mají přednost před čímkoliv jiným, nelze pochybovat.
Jsou však Severokorejci schopní vystupňované hrozby splnit a zasáhnout americké vojáky v Asii a Tichomoří?
Odpověď není jednoznačná. Za prvé není příliš pravděpodobné, že by KLDR riskovala otevřený vojenský konflikt se Spojenými státy. Režim by takovou válku ve své současné podobě nemusel přežít.
Vydíráním k dosažení pomoci
Pchjongjang vydírá, aby si vymohl ústupky a pomoc pro svoji ekonomiku. Válku si zřejmě podle dostupných indicií nepřeje (podobného názoru jsou i lidé v Jižní Koreji, více čtěte v rozhovoru s českým velvyslancem v Soulu Jaroslavem Olšou jr.).
Co se týká schopnosti Američany zasáhnout, jasné je, že zranitelné jsou jednotky umístěné v Jižní Koreji a na japonském ostrově Okinawa. Na jihu Koreje je 28 tisíc amerických vojáků, na Okinawě 38 tisíc.
Obě tato místa jsou napadnutelná severokorejskou raketou krátkého doletu Nodong, kterou má KLDR vyzkoušenou a má velké zásoby této zbraně. Jde o upravenou verzi sovětských Scudů.
Tentokrát ale severokorejské vedení nemluvilo o Koreji nebo Japonsku, ale o Guamu či Havaji. Na tyto cíle by museli Severokorejci použít třístupňovou balistickou raketu Tepodong 2.
Tu ale mají málo vyzkoušenou, při testu v roce 2006 selhala a rozpadla se po 40 vteřinách letu.
"Oni mohou sestavit něco dohromady, co vypadá jako raketa, ale sami nevědí, jestli se nezřítí krátce po startu, nebo nedopadne do oceánu," uvedl pro list Los Angeles Times fyzik David Wright, který se zabývá severokorejským zbrojním programem.
Pochybnosti panují také o tom, zda jsou Severokorejci schopni sestrojit funkční jadernou hlavici.
Ostrov Guam je americkým územím, které leží v Tichomoří, 3400 kilometrů jihovýchodně od Koreje. Má 160 tisíc obyvatel a armáda USA tam má dvě základny: námořní Apra a leteckou Andersen. Už příští rok by se tam měla přesunout část kontingentu z Okinawy na základě dohody mezi Washingtonem a Tokiem.
Bombardéry B-52, které nedávno přeletěly nad Koreou, startovaly právě z Guamu. Severokorejská raketa Tepodong 2 má předpokládaný dolet kolem 4000 kilometrů, takže Guam teoreticky je v jejím dosahu.
Pentagon už posiluje obranu západního pobřeží. Nový ministr obrany Chuck Hagel rozhodl o instalaci čtrnácti protiraketových střel na Aljašce do roku 2017.
