Kyjev/Praha - Na Ukrajině mimořádně respektovaný generálplukovník Volodymyr Ruban obviňuje v druhé části exkluzivního rozhovoru s Aktuálně.cz státy Severoatlantické aliance z nedodržování slibu a zrady. Ukrajina se totiž po pádu sovětského impéria zřekla jaderných zbraní výměnou za to, že ji Západ ochrání, když bude ohrožena.
"Má vlast je okupována a rozebírána a jsme v tom - vzdor slibům - sami," říká zklamaně Volodymyr Ruban. Generál kromě toho už více než před rokem varoval ukrajinské politiky, že jejich nečinnost a úplatnost vede zemi do zkázy... k rozpadu.
Aktuálně.cz: Když jsem se připravoval na náš rozhovor, tak jsem s údivem zjistil, že jste před více než rokem - tedy ještě za pevné vlády uprchnuvšího prezidenta Janukovyče - varoval politiky před občanskou válkou a rozpadem země. Vůbec nikdo vás ale neposlouchal. Jaké byly tehdy vaše argumenty?
Volodymyr Ruban: Všechna tato naše tehdejší varování jsou v agenturních archivech lehce dohledatelná. A proč jsme varovali marně? Janukovyčova vláda cílevědomě decimovala strukturu i jednotky národní bezpečnosti, ale také zkušené experty, kteří se obraně země léta věnovali.
Registrovali jsme to, analyzovali a varovali, co se může stát. Respektive že se stane právě to, čeho jsme nyní svědky. Vzrůstal tehdy počet protivládních demonstrací a protestů nespokojenosti. Nazval bych je protioligarchistickými projevy nespokojenosti. Ukrajinský národ stále více trpěl a strádal. Byla v něm téměř hmatatelná zlost.
Říkali jsme také, že je nutné velmi rychle jednat, aby se udržela celistvost Ukrajiny. Jinak se spustí nevratné a pro náš stát nebezpečné společenské procesy, nastane katastrofa. Nic se proti tomu ale nepodnikalo a nás dnes reálně pohlcuje před rokem předpovídaná katastrofa.
Možná si vzpomenete, že Ukrajina vlastnila jaderné zbraně. Zřekla se jich - avšak s podmínkou či výměnou za to, že Západ zajistí bezpečnost a celistvost Ukrajiny. A výsledek? Ztrácíme území a ještě musíme prosit jen přihlížející NATO, aby nám teď pomohlo.
Žijeme v postsovětském prostoru, a všichni se tedy učili či víme, co znamenala v roce 1917 bolševická revoluce. Z čeho vzešla a jak drastické, nelidské, absurdní a společensky devastující jevy ji doprovázely. Jenomže se dnes zdá, že jsme se nepoučili.
A.cz: Proč vás před rokem nikdo neposlouchal, nic nepodnikal?
Všichni, kteří byli tehdy u moci, byli zaujati a oslepeni jediným: jak co nejvíce a nejrychleji rozkrást Ukrajinu. A co bude po nich či někdy potom až za rok, to zcela ignorovali.
A.cz: Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk žádá NATO o pomoc v podobě zbrojních dodávek. Zatím ale ne jednotek. Měl to udělat už dříve, anebo mu i tohle zazlíváte (generál Ruban označil v první části rozhovoru pro Aktuálně.cz Jaceňuka za neschopného a slabého)?
To jsme to dopracovali! Ukrajinský premiér prosí NATO a Evropskou unii o pomoc. Cožpak by se takto choval silný vůdce?
Možná si vzpomenete, že Ukrajina vlastnila jaderné zbraně. Zřekla se jich - avšak s podmínkou či výměnou za to, že Západ zajistí bezpečnost a celistvost Ukrajiny. A výsledek? Ztrácíme území a ještě musíme prosit jen přihlížející NATO, aby nám teď pomohlo. A je tomu tak mimo jiné i proto, že ukrajinský premiér je málo vídaný slaboch.
Vojáci Aliance měli být na Ukrajině s prvním ruským vojákem. Místo toho se ale jen donekonečna mluví o jakýchsi sankcích. Jenomže v naší zemi umírají a strádají lidé - v jejich situaci je nezajímají sankce. Nezajímá je to, ani co by se za nehet vešlo. Jediné, co nás, všechny Ukrajince, teď zajímá, je ochrana celistvosti naší země... a možná i demokracie.
Anebo se snad máme vrátit k jaderným zbraním?! Nevím, zda si Západ vůbec uvědomuje, že nás k tomu svým chováním nutí. Jaderné nosiče stále máme - ještě jsme je naštěstí všechny nerozřezali - anebo je umíme vyrobit.
Ukrajina je země velkých možností, takže ani jaderné know-how nezapomněla. A řekl bych dokonce, že jaderný statut Ukrajiny můžeme obnovit velmi lehce... i tohle je scénář, o němž musíme uvažovat, pokud nám nebude pomoženo tak, jak bylo před léty závazně slíbeno.
A.cz: Vy, ukrajinský generál s mimořádnou autoritou ve své zemi, mi tu říkáte, že NATO vaši vlast obelhalo a podvedlo?
Děkuji - předběhl jste mě a řekl to za mě. A jak jinak to mají Ukrajinci chápat?
Měli jsme jednu z nejsilnější evropských armád. Dnes je ale v troskách. A my musíme najednou prosit o pomoc?! A navíc prosit ústy slabounkého předsedy vlády?
Vojáci Aliance měli být na Ukrajině s prvním ruským vojákem. Místo toho se ale jen donekonečna mluví o jakýchsi sankcích. Jenomže v naší zemi umírají a strádají lidé - v jejich situaci je nezajímají sankce. Nezajímá je to, ani co by se za nehet vešlo.
Žádná pomoc proti silnému Rusku proto nepřijde. A přitom by to mělo být právě naopak: vy - země NATO - byste nás měli prosit a přemlouvat, zda nám vůbec můžete pomoci. A my bychom měli zvažovat, zda tuto vaši nabízenou pomoc přijmeme.
Nic se ale neděje a nás pomalu zabíjejí. Sliby Aliance nic neplatí, nikdo tu už NATO nebere pomalu vážně. Pokud bych například já při jednání se separatisty o propuštění rukojmích jedinkrát porušil slovo, tak s vámi nehovořím, protože by mě separatisté při nejbližší příležitosti zastřelili.
A.cz: Opakovaně říkáte, že nevidíte zájem, aby válka na Ukrajině skončila. Kdo je podle vás zainteresován na této válce? Kdo v ní chce pokračovat?
Na tuto otázku nemohu zatím odpovědět. Dříve či později budou jména lidí, kteří mají z války výhody a ohromné zisky, známa. Zatím lze říci následující: stále více mých krajanů si myslí, že zde Rusko bojuje se Spojenými státy až do posledního Ukrajince. Jakkoliv vás to možná bude v teple vašeho pražského domova šokovat. Jakkoliv s tím asi nebudete souhlasit.
A.cz: Proč nemůžete být konkrétní?
Zatím jsem neměl čas po těch jménech systematičtěji pátrat. Zcela mě pohlcuje práce na válečném poli - lidské životy jsou pro mě teď absolutní prioritou. Síly či skupiny, které se snaží rozbít Ukrajinu, jsem si sám pro sebe nazval "třetí stranou".
Zatím řeknu jen tolik: mohou to být diverzní skupiny jedné z bojujících stran. A řídí je ti, kteří jsou zainteresováni v eskalaci a rozdmýchávání konfliktu, ale také na rostoucí nenávisti v lidech. Pro tuhle "třetí stranu" je válka finančně i mocensky nesmírně výhodná. Doslova se modlí, aby nenastalo příměří. Omlouvám se, ale na všechny otázky vám nemohu anebo zatím ještě nechci odpovědět.
A.cz: Jak vnímáte obsazení Novoazovska a možný pád Mariupolu na jihu Ukrajiny? Může jít o pokus Moskvy vytvořit most na již okupovaný Krym?
Řekl jste to přesně. O nic jiného samozřejmě nejde.
A.cz: Vedle té horké se na Ukrajině vede i nekompromisní propagandistická válka. Jedna strana obviňuje druhou z podlostí či lží. Ať už jde o sestřelení malajsijského boeingu, či narušování hranic armádou.
Vojska Ruské federace jsou reálně tu, máme i jejich zajatce a Moskva stále tvrdí, že jde o mylné či náhodné přechody hranic zbloudivšími ruskými vojáky. Řeknu to takhle: ruská vojska "bloudí a překračují naše hranice už po celém frontu".
Žádná pomoc proti silnému Rusku proto nepřijde. A přitom by to mělo být právě naopak: vy - země NATO - byste nás měli prosit a přemlouvat, zda nám vůbec můžete pomoci. A my bychom měli zvažovat, zda tuto vaši nabízenou pomoc přijmeme.
A.cz: Čeká vás tedy i výměna ruských zajatců za ty vaše?
Počítáme s tím a pracujeme na tom.
A.cz: Dříve či později válka ustane. Ale jaká to bude Ukrajina? Jak ji tahle válka změní? Jaké budou vztahy Ukrajiny s Ruskem?
Ukrajina nebude zpočátku dlouho šťastnou zemí. Prolilo se totiž až příliš mnoho krve. Mezi lidi byla zaseta nenávist na velmi dlouhou dobu.
Ukrajina může být šťastnou, pokud využije své bohatství. A tato země je bohatá i vzdělanými a vyspělými lidmi. Nechce se mi stále věřit, že Ukrajina přestane existovat jako stát. Ale jestli je to součástí velkých geopolitických plánů..., tak možná budeme spolu příště hovořit jen o národě, který žije na území někoho...
A.cz: Do Walesu se na summit NATO začínají sjíždět představitelé členských zemí Severoatlantické aliance. Co byste jim vzkázal?
Nechci jim vzkazovat vůbec nic... Sami musí pochopit, co se na Ukrajině děje. A jestli to nechápou, tak - jak se říká na Ukrajině - Bůh raději s nimi.
První díl rozhovoru s Volodymyrem Rubanem čtěte ZDE.
