Londýn - Británie se pomalu ale jistě propadá do recese. Konzervativci premiéra Davida Camerona navíc čelí propadu popularity, zatímco euroskeptická Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) naopak u voličů body získává.
To jsou dva hlavní motivy, jež stojí za nedělním oznámením předsedy kabinetu, že bude vetovat další integraci eurozóny, pokud Brusel neustoupí Londýnu, který usiluje o zachování co největší nezávislosti na EU.
"Velká Británie chce zůstat plnohodnotným členem Evropské unie," zdůraznil britský premiér v talk-show stanice BBC. "Jestliže ale má moje vláda podporovat užší integraci eurozóny, musí být splněny některé naše požadavky."
Týká se to podle něj v prvé řadě jednotných evropských regulací v otázkách délky pracovní doby a pracovních pauz a práce o víkendech, stejně jako sociálních benefitů pro migranty z jiných zemí EU.
Po přijetí nových členských zemí byla totiž Británie zaplavena levnou pracovní silou z bývalých komunistických zemí, zejména z Polska, Rumunska a Bulharska. Po ztrátě zaměstnání ale řada imigrantů v zemi zůstala a pobírala podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky, tak jako je tomu v případě britských občanů, kteří se dostanou do úzkých v jiných zemí Unie.
Předsedovi britské vlády se také nezamlouvá celoevropská směrnice, podle které mají zaměstnanci právo mít během 24 hodin nejméně jedenáct hodin nepřetržitého odpočinku a po šesti hodinách práce jim musí zaměstnavatel poskytnout krátkou pracovní pauzu.
Podobně musí mít během sedmi pracovních dní alespoň jednou plných čtyřiadvacet hodin v kuse volno. Pracovní týden pak nesmí - včetně přesčasů - přesahovat 48 hodin.
Jednotná koalice
Cameronovi nic jiného než tlačit na Brusel nezbývá, pokud má torrye za dva roky uchránit před volebním debaklem. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by se britská ekonomika vzpamatovala tak rychle, jak předpovídal po svém volebním vítězství z května 2010.
V pondělí sice Cameron během společného vystoupení s vicepremiérem Nickem Cleggem načrtl veskrze pozitivní bilanci dvou a půl roku vládnutí koalice konzervativců s liberály, skutečnost je ale jiná.
Británie si v prvním pololetí loňského roku podržela růst na úrovni tří až čtyř desetin procenta, na konci roku ale zřejmě spadla do červených čísel. Státní rozpočet za fiskální rok 2011/2012 skončil kvůli nižšímu výběru daní s deficitem 121 miliard liber a nejinak tomu bude v následujícím období.
Státní dluh se podle předpovědí řady ekonomů vyšplhá v příštím roce na úroveň sto procent hrubého domácího produktu, což bude znamenat, že tak jako za poslední tři roky vlády labouristů se i v prvních třech letech vládního mandátu konzervativců zvedne o jednu pětinu.
Británie si podržela ratingové ohodnocení AAA i nízké úroky ze státních dluhopisů, za ně ale vděčí faktu, že centrální banka nakoupila obligace za 375 miliard liber.
Cameron se při svém pondělním vystoupení přesto tvářil optimisticky.
"Vypořádáváme se s deficitem, přebudováváme ekonomiku, reformujeme systém sociálního zabezpečení a školství a v těžkých časech pomáháme tvrdě pracujícím rodinám," citoval premiéra deník The Guardian. "Ve všech klíčových otázkách zůstávají přitom naše dvě strany po 32 měsících koalice jednotné."
Předseda britské vlády zároveň oznámil, že koriguje svou dosavadní politiku v sociální oblasti, když finančně podpoří matky malých dětí chystající se nastoupit zpět do zaměstnání, a to u rodin s příjmy mezi dvaceti a čtyřiceti tisíci librami za rok, a umožní mladým lidem dosáhnout na hypoteční půjčky.
Přízrak UKIP
Britští konzervativci čelí od jara loňského roku nebývalému odlivu příznivců. Opoziční labouristé se jim s devětatřicetiprocentní podporou v posledních průzkumech notně vzdálili. Konzervativce upřednostňuje jen 29 procent respondentů.
Mohutně totiž stoupla podpora UKIP, vedené prominentním britským euroskeptikem Nigelem Farragem. V případě, že by se v Británii nyní konaly volby, jí průzkumy přisuzují zisk 15 procent hlasů.
Strana tak předběhla i koaliční liberály, kteří mají jen osmiprocentní podporu veřejnosti, ačkoliv je v posledních volbách do Dolní sněmovny podpořilo třiadvacet procent těch, kdo se jich zúčastnili.
Pokud by si UKIP ponechala stávající voličskou podporu, mohli by konzervativci zapomenout na to, že by se za dva roky udrželi u moci. Cameron se přitom před nedávnem nechal slyšet, že chce v premiérském křesle zůstat až do roku 2020, a dovést tak své reformy až do konce.
To je ale velmi nepravděpodobné, a tak jedinou šancí, jež konzervativcům zbývá, je vyhlášení referenda o odtržení od Evropské unie, na něž tlačí euroskeptické křídlo strany.
Ačkoliv by hlasování s velkou pravděpodobností slavilo úspěch, před zpřetrháním svazků z EU hlasitě varují britští ekonomové a podnikatelé, kteří se obávají, že by země v takovém případě přišla o velkou část trhů v kontinentální Evropě.
Notně pokulhává i Cameronova výhružka vetem. Země eurozóny mohou totiž užší integraci uskutečňovat i bez souhlasu Londýna, jak ukázal fiskální pakt rozpočtové zodpovědnosti, který loni v březnu podepsalo pětadvacet zemí Unie - s výjimkou Británie a Česka.
