Přehmaty vědy: Zázrak jménem penicilin vznikl omylem

Jakub Novák
14. 5. 2012 16:00
Seriál Aktuálně.cz. Nepořádek v miskách a logická úvaha zachránily miliony lidí
"Penicilin vyléčí kapavku za čtyři hodiny." Penicilin byl považován za všelék.
"Penicilin vyléčí kapavku za čtyři hodiny." Penicilin byl považován za všelék. | Foto: U.S. National Library of Medicine, History of Medicine Division

Seriál - Byl březen roku 1942 a v nemocnici v New Haven právě umírala Anne Sheafe Millerová.

Důvodem byla streptokoková infekce, na niž se v té době umíralo v podstatě běžně.

V nemocnici strávila už měsíc a žádný z pokusů ošetřujících lékařů nepomáhal. Léčba sulfonamidy byla neúčinná a nic platná nebyla Millerové ani transplantace krve.

Doktoři byli zoufalí. Když pacientka upadla do bezvědomí, odhodlali se k poslednímu možnému kroku a vpíchli pacientce malé množství látky, která se k nim do nemocnice dostala z laboratoře v New Jersey.

Jak píše The New York Times, horečka přes noc prudce klesla a její stav se výrazně zlepšil. Injekce, kterou jí lékaři dali, tak zachránila život nejen Millerové (která se nakonec dožila devadesáti let), ale po ní i mnoha dalším lidem.

Látku, kterou lékaři Millerové vpíchli, objevil čtrnáct let předtím - konkrétně 28. září 1928 - Alexander Fleming.

Pojmenoval ji penicilin. Pro medicínu to znamenalo obrovský zlom.

Fleminga, který zažil hrůzy první světové války z pozice vojenského lékaře, zaskočilo vysoké množství úmrtí na různé bakteriální infekce, proti kterým nebylo tehdy prakticky žádné obrany. Po válce se proto začal intenzivně věnovat vývoji antiseptik.

Jak k tehdejší "šťastné souhře okolností" došlo, popisuje web britského National STEM Centre.

Šťastná kontaminace

Fleming pracoval v roce 1928 na viru chřipky. Před odjezdem na rodinnou dovolenou nechal v rohu svého pracovního stolu misky s bakteriálními kulturami - stafylokoky. Když se vrátil, zjistil, že jsou kontaminovány plísní a že kolonie bakterií kolem plísně nerostou.

Alexander Fleming, objevitel penicilinu.
Alexander Fleming, objevitel penicilinu. | Foto: The Nobel Foundation

Onou plísní, jak se později ukázalo, byla Penicillium notatum. A tak látku, kterou tato plíseň vypouštěla, pojmenoval Fleming jednoduše "penicilin" a svou zprávu o tom publikoval 7. března 1929.

O dekádu později sir Howard Walter Florey a Ernst Boris Chain šéfovali týmu britských vědců, jejichž úkolem bylo najít způsob masové produkce penicilinu.

To se jim také do jisté míry podařilo - kromě toho navíc popsali chemoterapeutické působení penicilinu a v roce 1945 si díky tomu odnesli, samozřejmě spolu s Flemingem, Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

Jak vlastně penicilin funguje?

Jedním ze specifik působení penicilinu, které vyplývá ze samotného mechanismu jeho působení na bakterie, je, že již existující bakterie penicilin nezasáhne; jeho čas přichází až ve chvíli, kdy se začne bakterie dělit.

Penicilin totiž brání vzájemné vazbě krátkých řetězců aminokyselin - peptidů, z nichž se poté tvoří peptidoglykan, hlavní složka bakteriální buněčné stěny.

Tu bakterie přestavují v případě, kdy rostou, nebo se chystají dělit. Penicilin svojí strukturou připomíná jednu z aminokyselin, které se celého procesu účastní - D-alanyl-D-alanin.

Místo této aminokyseliny váže enzym, který je pro dokončení tvorby buněčné stěny nezbytný, penicilin, a nevratně se tak zablokuje.

V důsledku toho je celkově oslabena pevnost buněčných stěn bakterií, které jsou pak náchylné k osmotické lýzi - jednoduše řečeno, začne do nich pronikat voda do té míry, že prasknou.

 

Právě se děje

Další zprávy