Léčí drogově závislé děti. Zatím nás vnímají rozpačitě, říká

Ondřej Chlupáček
27. 7. 2014 17:50
Rozhovor s klinickým psychologem, profesorem Michalem Miovským o prvních týdnech fungování první české ambulance specializované na děti a dorost ohrožené drogami.
Foto: Vojtěch Marek

Praha - Ambulance dětské a dorostové adiktologie v Praze má za sebou necelý měsíc ostrého provozu. Projekt, který se zaměřuje na drogově závislé děti, ale nevznikal snadno.

"Ambulance pro děti, které mají problémy s drogami, je mezi adiktology vnímána s rozpory a otazníky. Je to úplně něco nového a náš obor se dosud věnoval tradičním skupinám lidí – drogově závislým dospělým," říká v rozhovoru klinický psycholog a profesor Michal Miovský.

Jedním z hlavních podnětů k založení takovéto ambulance, byly studie z minulých let. Ty prokázaly jednak nedostupnost specializované ambulantní zdravotní adiktologické péče pro děti a dorost a současně i vysokou poptávku po takovémto druhu intenzivní ambulantní péče.

Klinika adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, v těsné spolupráci se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR, tak od 1. července 2014 spustily pilotní projekt.

Jaká byla motivace začít s ambulancí specializovanou na děti a dorost ohrožené drogami?

Zkusit konečně něco udělat. Léta se přešlapovalo na místě a nikam to zřetelně nevedlo. Mám rád zajímavá témata. Současně jsem si uvědomil jednu důležitou věc – adiktologie není schopna pracovat s některými cílovými skupinami. Jako by je neviděla a stále se motala okolo těch "profláknutých" témat. Uviděl jsem obrovskou příležitost pro rozvoj oboru a jeho posunutí vpřed.

Kdo s touto myšlenkou přišel?

Nebyla to jedna myšlenka. Výsledky vyplývající ze studie z roku 2012 jasně ukázaly, jaká je v České republice situace okolo dětí a jejich problémů s drogami. Když jsem s kolegy v roce 2013 dokončil první verzi Koncepce sítě adiktologických služeb v ČR, bylo už jasné, co je třeba udělat. A tak vznikl první návrh projektu ambulance.

Děti a drogy jsou kontroverzní spojení. Jak byla ambulance zpočátku přijímána?

Ambulance pro děti, které mají problémy s drogami, je mezi adiktology vnímána s rozpory a otazníky. Jak jsem již říkal, je to úplně něco nového a náš obor se dosud věnoval tradičním skupinám lidí – drogově závislým dospělým. Naopak dětští psychiatři a pediatři patří mezi největší podporovatele. Je to dáno tím, že právě oni jsou v neustálém styku s dětmi a znají jejich problémy.

Ve Středočeském kraji potřebuje ambulanci na pět tisíc nezletilých pacientů. Co je indikátorem, který dotyčného označí za potenciálního pacienta?

Ve studii jsme se dotazovali profesionálů v sociálních a zdravotních službách, zda mají klienty či pacienty, kteří mají problém s návykovou látkou a zdravotní či sociální problémy přímo související s užíváním těchto látek. Tedy nikoli zlobivé děti, se kterými si někdo neví rady. Potřebovali jsme zjistit, kolik potenciálních pacientů by zaměstnanci ve zdravotních a sociálních službách poslali do ambulance, kdyby existovala.

Odhadem kolik pacientů během čtrnáctidenního fungování ambulanci navštívilo? Je o služby ambulance zájem?

Jsme v úplném rozjezdu a moc se o nás zatím neví. Do toho otevíráme v nejhorší možnou dobu – v létě. Zatím jsme ani neinzerovali, chystáme vše na srpen a září. Lidé spíše volají a ptají se. To samé platí i o kolezích z jiných ústavů, se kterými domlouváme první schůzky pro upřesnění, jak k nám posílat lidi. Ale měl jsem již první dvě konzultace a objednal si tyto pacienty na srpen na vyšetření a přípravu práce. Zda bude zájem a ambulance se chytí, ukáže zima 2014 a jaro 2015, tam se bude lámat chleba.

Co se vlastně v ordinaci děje? Přijde zdrogovaný pacient, je umístěn na lůžko, počká se, až droga přestane působit, a jde domů?

Nejsme v kategorii akutní péče. Tedy v intoxikaci není možné pacienta vzít. Pokud takový přijde, nabídneme mu detox Pod Petřínem, po ukončení pobytu tam mu můžeme poskytnout služby ambulance. Spolupráce detoxu Pod Petřínem a ambulance je velmi důležitá.

Chodí do ambulance pacienti sami od sebe, nebo vždy v doprovodu svých rodičů či opatrovníků?

Obě varianty, ale co bude převažovat, to ukáže až čas. Dobrovolnost je velmi citlivé téma, stejně jako motivace. Náš obor prostě není o velkém nadšení a připravenosti pro terapii.

S jakou drogou se pacienti nejčastěji potýkají?

Zatím nemám z čeho udělat statistiku po dvou týdnech.

Už se kromě VZP začínají finančně podílet na chodu ambulance i jiné pojišťovny?

Zatím ne, je to ve fázi přípravy. Nyní potřebujeme nastartovat a stabilizovat provoz. Pak budu řešit v dalším sledu i finance pro rok 2015 a jiné pojišťovny. Zahájili jsme jednání již s ministerstvem zdravotnictví a Magistrátem hlavního města Prahy

Naplňují první týdny očekávání?

Zatím ano. Je to trochu fofr a stres, protože vše dotahujeme za pochodu, ale nemocnice se nám snaží pomoci. Holt vše není vždy růžové a pohodové. Ale i to k oboru patří a je skvělé, že vůbec máme šanci tento koncept vyzkoušet. Neřeším detaily, nikdy není všechno dle představ a je potřeba s tím občas trochu zabojovat.

 

Právě se děje

Další zprávy