Sousedé jim vzali klid. Soud řekl, jak se bránit obtěžování

Zdeněk Bauer
2. 11. 2014 17:10
Lidé mají naději uspět ve sporu proti obtěžování ze sousedního pozemku i v případě, že sousedovo jednání obecně nepřekračuje meze stanovené speciálním předpisem.
Foto: Thinkstock

Brno – Lidé, které obtěžuje hluk, zápach nebo jiné „imise“ ze sousedního pozemku, dostali větší šanci na obranu. Pomoci jim může rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se vyjádřil k pojmu „obtěžování nad míru přiměřenou poměrům“ používanému v občanském zákoníku.

Zjednodušeně řečeno lze verdikt shrnout takto: Lidé mají naději uspět ve sporu proti obtěžování ze sousedního pozemku i v případě, že sousedovo jednání obecně nepřekračuje meze stanovené speciálním předpisem či povolením úřadu. To znamená i tehdy, pokud například hluk nebo výfukové plyny sice nedosahují zdraví škodlivé intenzity, ale přesto je lze vzhledem ke konkrétním okolnostem chápat jako obtěžování převyšující míru přiměřenou místním poměrům.

Školicí středisko, vlastně restaurace

Až k Nejvyššímu soudu se dostal spor mezi majiteli rodinných domů z Uničova. Jeden z nich požádal v roce 2005 o změnu užívání části domu na školicí středisko, které mělo mimo jiné obsahovat i místnost pro občerstvení. Stavební úřad vydal příslušná povolení s tím, že občerstvení bude poskytováno v rozsahu stanoveném hygieniky – ti počítali s chladicími pulty pro prodej studených hotových výrobků a s automatem na kávu. Úřad souhlasil také s parkováním návštěvníků na zpevněných pozemcích vně pozemku.

Majitel „školicího střediska“ ale ve skutečnosti začal provozovat v domě i restauraci, která je otevřena od pondělí do soboty od 11 do 22 hodin. Pořádal zde společenské akce, a to i ve venkovních prostorách, denně uvařil 60 až 70 jídel. Obyvatele sousedních rodinných domů to pochopitelně obtěžovalo, stěžovali si především na výfukové plyny a hluk z aut či pachy z připravovaných jídel. Provoz aut se totiž výrazně zvýšil v porovnání s dřívějším stavem – parkují zde nejen hosté střediska, ale také jeho zaměstnanci či zásobovací vozy. Používají přitom i nezpevněný pozemek.

Znalecký posudek však v roce 2011 zjistil, že koncentrace pachových látek u výstupu z kuchyně odpovídá normálu a s rostoucí vzdáleností budou „zředěny pod úroveň vnímání“. Provozovatel restaurace totiž dva dny před znaleckým měřením instaloval pachový filtr.

Také ohledně provozu vozidel znalec uvedl, že koncentrace oxidu dusíku byly při měření výfukových plynů nízké a v den měření nedošlo k prokazatelnému překročení hygienického limitu. Ani hluk není zdraví poškozující, nepřekračuje žádnou ze zákonem stanovených norem, přestože je obtěžující ve srovnání se stavem, kdy vozidla na pozemek nenajížděla.

Běžné obtěžování, nebo nad míru?

Okresní soud v Olomouci dal žalobcům za pravdu. Hluk a výfukové plyny jsou v daném místě neobvyklou a nestandardní činností, překračující míru přiměřenou poměrům. Provozovatel střediska se proto takového obtěžování sousedů musí zdržet, rozhodl soud.

Odvolací Krajský soud v Ostravě (pobočka v Olomouci) ale s takovým závěrem nesouhlasil. Okresní soud podle něj dostatečně neodůvodnil, proč nedal vyšší váhu znaleckému posudku ukazujícímu na desetinásobně nižší koncentraci výfukových plynů, než ohrožuje zdraví. Činnost školicího střediska lze podle krajského soudu sice subjektivně chápat jako rušivou, nicméně „běžné obtěžování“ podle něj ještě není „nad míru přiměřenou poměrům.“

Vlastníci rodinných domů ale trvali na svém. Namítali, že výklad pojmu „míra přiměřená poměrům“ nemůže být založen pouze na paušálním vymezení za použití například hygienických norem, ale musí být hodnocen s přihlédnutím ke specifikům případu a poměrům obvyklým v dané lokalitě. Nelze podle nich přehlédnout ani fakt, že klasická restaurace je provozována v rozporu s kolaudačním rozhodnutím a vozidla parkují na pozemku oficiálně označeném jako orná půda.

Limity nepřekračují, přesto ruší

Nejvyšší soud nyní rozhodnutí krajského soudu zrušil a případ mu vrátil k dalšímu projednání. „V případě, že obtěžování překračuje meze stanovené správním předpisem, přesahuje zpravidla i míru přiměřenou poměrům, ale nemusí tomu být naopak. Nárok na ochranu podle občanského zákoníku bude dán, pokud v době rozhodování soudu bude imise sice v mezích daných správním předpisem, půjde však nepochybně o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům,“ zdůraznil Nejvyšší soud.

Ochrana podle občanského zákoníku představuje podle Nejvyššího soudu samostatný právní nárok vedle ochrany poskytované na základě správních norem, zejména zákona o ochraně veřejného zdraví a souvisejících předpisů (o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a podobně).

Už dříve Nejvyšší soud konstatoval, že obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci. V tomto případě ale měl krajský soud přihlédnout k dalším okolnostem případu, zejména převažujícímu rázu dané lokality (zóna určená pro bydlení v rodinném domě s tím, že zahrady tvoří klidovou zónu), k provozování restaurace v rozporu s veřejnoprávními předpisy a k tomu, že hluk je s ohledem na jeho charakter, frekvenční složení a intenzitu vnímán zvláště rušivě.

„V konkrétním případě sice obtěžování imisemi nebylo takové intenzity, že by představovalo porušení příslušných veřejnoprávních předpisů, ale část obce vždy byla oblastí klidného bydlení do doby, než v jednom z rodinných domů vzniklo školicí středisko s restaurací, jejíž provoz je realizován v rozporu s veřejnoprávními předpisy. Na pozemku, který má sloužit k jinému účelu, umožňuje parkování hostům restaurace a nákladním vozidlům,“ uvedl Nejvyšší soud. Krajský soud nyní musí lépe zvážit, zda obtěžování hlukem i výfukovými plyny převyšuje míru přiměřenou místním poměrům.

 

Právě se děje

Další zprávy