Slevy pro studenty? Karta ISIC míří i do městské dopravy, jako peněženka se ale nerozšíří

Tereza Holanová Tereza Holanová
3. 10. 2015 20:10
Měst, v nichž mohou studenti koupit zlevněný lístek na hromadnou dopravu jen s využitím ISIC karty bez dalších dokladů, v Česku přibývá. O rozšíření karty pro přímé placení jako elektronické peněženky ale nemají zájem. O novinkách a praktickém fungování slev jsme hovořili s generálním manažerem ISIC Tomášem Vyskočilem.
ISIC. Student. Ilustrační foto
ISIC. Student. Ilustrační foto | Foto: ISIC

Aktuálně.cz: Kolik lidí teď má v Česku kartu ISIC a jak se toto číslo za posledních pět let změnilo?

Tomáš Vyskočil: Konstantně je to asi 250 tisíc držitelů platných karet. I když nám nenahrává klesající populační křivka na vysokých školách, tak se snažíme zvýšit počet držitelů ze středních škol. Nyní má platný ISIC již více než 60 tisíc středoškoláků na téměř pěti stovkách středních škol. Před pěti lety tvořili středoškoláci ze všech držitelů ISIC zhruba deset procent, dnes už reprezentují čtvrtinu.

Generální ředitel ISIC v ČR Tomáš Vyskočil
Generální ředitel ISIC v ČR Tomáš Vyskočil | Foto: ISIC

O jaké slevy mají studenti největší zájem?

Částečně je to hodně sezónní. Teď máme začátek akademického roku, takže letí knihkupectví. Ke konci roku je naopak větší zájem o kopírovací centra, když se řeší bakalářské nebo diplomové práce. Nově jsme uzavřeli spolupráci třeba se sítí prodejen sportovních potřeb Hervis. Snažíme se to nastavovat na základě průzkumu mezi studenty, kteří nám celoročně dávají tipy, co by pro ně bylo nejzajímavější.

Jak to vypadá se studentskými slevami na městskou hromadnou dopravu? Vzpomínám si, že v Praze s tím byl problém, ISIC nestačil a kvůli prodloužení kuponu jsem s sebou musela nosit potvrzení o studiu.

Snažíme se do toho zasahovat, protože na rozdíl od jiných věcí toto studenti velmi výrazně chtějí. Proč bych měl nosit v peněžence něco dalšího, když mám ISIC, který vydává moje škola a který garantuje, že jsem student? Teď už máme spolupráci s 35 městy včetně Prahy, kde uznávají v MHD kartu ISIC jako průkaz studenta.

Jak je náročné jednotlivé dopravní podniky přesvědčit, aby s vámi spolupracovaly?

Celkově ta domluva není jen o jejich vůli. Městskou či regionální dopravu vždy někdo zřizuje nebo vlastní, ve většině případů jsou to města. Veškerá rozhodnutí pak musí procházet zastupitelstvem či radou.

A jak se k tomu staví města?

Je to taková sněhová koule. Nová a nová města se nám daří zapojovat pomalu, ale jistě. Například pár let zpátky jsme měli dopravní podniky tři, dnes je jich už zmíněných 35. Zahájení spolupráce s dopravci je v některých případech otázkou týdnů, jindy to trvá i měsíce až roky. Roli hraje mnoho faktorů a je třeba respektovat podmínky, za jakých se může měnit tarif či přepravní podmínky v jednotlivých systémech.

Myslíte si tedy, že třeba za pět let budou ISIC uznávat všechna města, která provozují MHD?

Naší snahou a cílem je, aby ISIC mohli jako doklad o studiu využívat všichni studenti v celém systému veřejné dopravy po celé ČR. Netroufnu si odhadnout, zda se to povede úplně všude. Ale předpokládáme, že do dvou až tří let by mohla být v systému většina měst provozujících MHD.

Přímo ve své škole mohou studenti využívat ISIC jako elektronickou peněženku, třeba na kopírování nebo placení v menze. Je to možné i jinde?

Mimo školu nemůžete kartu dobít žádným kreditem. Historicky existovala platební karta, takzvaná Unikarta ISIC Komerční banky, tento projekt běžel od roku 2005 a skončil loni. My jsme tam figurovali jako partneři jednotlivých škol, protože ty zmíněnou platební kartu vydávaly.

Takže šlo o platební kartu, na které bylo napsáno ISIC?

Byla vydávána v podstatě jako ISIC, která byla technicky uzpůsobená na placení. Student se musel sám rozhodnout, jestli si ji chce aktivovat, a tuto aktivaci provést. Komerční banka ale tento projekt utlumila, studenti jej evidentně nevyužívali do té míry, aby mohl fungovat dál.

Zkusíte v budoucnu něco podobného, třeba s jinou bankou?

Nechci říkat, že se nad tím nezamýšlíme, ale od studentů spíš slyšíme, že to vlastně nechtějí. U platebních karet máme zažité, že je to něco, co si musím chránit, co nikdo nesmí zneužít, kdežto studentský průkaz tahám denně, při vstupech, v menze, v knihovně, pokládám to všude možně na tácy. Takže jsme vyrozuměli, že studenti to sjednocení ani tolik nechtějí. ISIC by měl plnit svoji základní roli, a to aby student mohl prokázat svůj status. Neplánujeme teď žádné zásadní funkce nad rámec toho.

A.cz: Stává se, že nějakou firmu, která by s vámi chtěla spolupracovat a nabízet slevy, odmítnete?

Stane se to. Zásadní důvod bývá, že nabízená sleva vůbec nekoresponduje s tím, co děláme. Jako příklad můžu uvést třeba sexshop. Pokud se na nás obrátí, že chce poskytovat slevy studentům, tak poděkujeme za nabídku s tím, že to ale není nic, co bychom chtěli zařadit do portfolia. Stejně tak se ale může stát, že odmítneme partnera, který chce poskytovat slevu v naprosto logické oblasti, ale nám se nelíbí, jak má být sleva nastavena.

Co to znamená?

Například kadeřnictví někde na okraji města, pět procent sleva. Tak říkáme, že nemá smysl, aby student sedl do MHD a dostal pak jen takto malou slevu. Kvůli tomu tam nepojede, to není nic, na co ho nalákáme, a ve výsledku to nebude fungovat ani pro ně, ani pro studenta. Bude za tím zbytečná administrativa, zbytečná komunikace a ve výsledku to nikomu nic nepřinese. Tomu se snažíme zabránit.

Je běžné, že když uzavřete dohodu s nějakou firmou nebo třeba restaurací, tak začnou mít zájem o spolupráci i konkurenti?

Ve většině případů to samozřejmě jejich reakce vyvolá. A nemusí to být nějaký velký brand jako Alza nebo RegioJet, může to být i pizzerie v malém městě, kde jsou celkem tři. Pak je na zvážení, jak k tomu dál přistoupit. Poskytovateli, který tam byl první, dohoda se všemi ostatními ve městě vezme tu konkurenční výhodu.

A už jste nějaké podobné zájemce, kteří přišli až jako druzí nebo třetí, odmítli?

Stane se to, ale pouze výjimečně, řekněme párkrát do roka. Když máte obchodníka, který byl první, nabízí pořádnou slevu, třeba prodává na kartu dva výrobky za cenu jednoho, tak od toho se odvíjí, jak budeme přistupovat ke konkurenci. Můžeme třeba slevu koncipovat odlišně, odložit zahájení spolupráce o nějakou dobu. Ale vždy se snažíme najít nějakou schůdnou cestu.

Představme si, že jsem pizzerie číslo dvě, kterou jste právě odmítli. A rozhodnu se, že slevu na ISIC začnu poskytovat i tak, bez vašeho dovolení. Co uděláte vy?

Pokud řeknete, že budete dávat slevu každému, kdo přinese tuto kartu, tak vám v tom nikdo nezabrání. Samozřejmě nesmíte použít ochranné známky či vizuály karet, jinak to ale neovlivníme, nemáme na základě čeho říct Nesmíš. Naopak když zjistíme, že někdo dává zajímavou slevu, tak se s ním spojíme a snažíme se odmluvit oficiální spolupráci tak, aby na tom ve výsledku opět všichni něco získali - obchodník, student i naše společnost.

Víte o nějakých oblastech, kde se slevy vůbec nevyužívají?

Slevy jsou spíš často znehodnoceny tím, jak je trh nastaven - typicky v řetězcích s oblečením je ve slevě všechno. Když se projdete obchodním centrem, tak máte problém nakoupit beze slevy, takže spíše uvadá atraktivita slev v některých oblastech. Pak se snažíme obchodníkovi říct, aby dával slevu na už i zlevněné zboží, aby se zákazník nemusel ohlížet na to, z čeho tu slevu dostane. Ale k tomu jsou ochotné jen některé řetězce, například již zmíněná síť Hervis.

 

Právě se děje

Další zprávy