reklama

Měl šest aut, vzali mu dávky. Stát musí vysvětlit proč

3. 1. 2013 14:13

Muž má dost peněz, nepotřebuje pomoc státu, říkali úředníci. Soud ale chce důkazy

Ilustrační foto. Ilustrační foto. | Foto: Isifa/Thinkstock

Brno - Pouhé zjištění, že lidé na sebe mají registrovaný značný majetek, nemusí stačit úřadům k rozhodnutí o odebrání sociálních dávek určených pro nejchudší občany.

Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud ve sporu muže ze Zlínska s ministerstvem práce a sociálních věcí. Případ se tak vrací od soudu zpět k úředníkům k novému projednání a rozhodnutí.

Přísnější postup při posuzování nároku na dávky pro nejchudší prosazoval bývalý ministr Jaromír Drábek z TOP 09. "Nejdříve se o vás budou muset postarat děti, rodiče nebo třeba i bývalý manžel. Teprve pak vám pomůže stát," argumentoval Drábek před dvěma lety v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz s tím, že úředníci mají důsledněji využívat možnosti, které jim zákony dávají.

Nejvyšší správní soud sice takový postup v zásadě nezpochybnil, úřady však podle něj musí mít vždy dostatek konkrétních důkazů a ověřit případné pochybnosti.

Pomoc nepotřebuje

Na počátku byl verdikt úředníků zlínského magistrátu, jejichž postup následně potvrdily i krajský úřad i ministerstvo práce a sociálních věcí.

Úřady odebraly muži příspěvek na živobytí kvůli tomu, že jej živí rodiče. Ti navíc nechali na synovo jméno zaregistrovat šest osobních aut.

Podle úředníků jde o jednoznačný případ člověka, který dávky určené pro nejchudší občany vůbec nepotřebuje. Příspěvek na živobytí má totiž chudým lidem garantovat, že jim po zaplacení nákladů na bydlení zůstanou ještě nějaké peníze.

„Muž opakovaně uvedl, že ho rodiče podporují ve stravování i peněžní výpomocí tak, aby měl zajištěny veškeré své výdaje potřebné k žití, respektive k přežití s tím, že až získá řádné zaměstnání, bude rodičům poskytnuté peněžní prostředky vracet. Z uvedeného lze usuzovat na dobré celkové sociální a majetkové poměry. Navíc lze s ohledem na zákonnou vyživovací povinnost rodičů ke svým dětem takové zajištění spravedlivě žádat," uvedly úřady ve svém rozhodnutí.

Argumentovaly také tím, že muž "zapomněl" v žádosti o dávku uvést, že má na sebe registrováno šest osobních vozů. Ty mohl podle úředníků prodat, a vůbec tak nemusel žádat o pomoc od státu.

Muž se bránil tím, že vozy fakticky patří rodičům a byly na něj zaregistrovány až ve chvíli, kdy už dávky pobíral. Byl prý pouze jejich provozovatelem.

Takový argument ale úřady neuznaly. „Muž byl v průběhu pobírání příspěvku na živobytí zapsán jako vlastník několika motorových vozidel, a byl tedy oprávněn s nimi rovněž disponovat," konstatovaly.

Muž se ale obrátil na soud a tam uspěl. Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí o odebrání dávky a nařídil nové projednání případu. Úřady totiž podle soudců neměly dost důkazů pro to, aby mohly zakročit tak radikálně.

Měli jste to dokázat

Ministerstvo se pak ještě obrátilo na Nejvyšší správní soud. Uvedlo, že rodiče sice možná jsou majiteli aut, ale disponuje s nimi jenom žadatel o dávku. „Dochází tak k přímému majetkovému obohacení," uvedli úředníci ve stížnosti.

Nejvyšší správní soud ale tyto argumenty neuznal. Podle soudců nestačí vycházet pouze z informací registru vozidel, stát si musí opatřit i další důkazy.

„Pokud by totiž majiteli zmíněných vozidel byli jeho rodiče, neměli by žádnou povinnost je prodat a z výtěžku prodeje umožnit zvýšení příjmů muže," rozhodli soudci.

Úředníci tak podle soudu měli nejdříve ověřit, zda rodiče skutečně udělili muži souhlas k registraci aut a jestli kupní smlouvy uzavíral muž, nebo jeho rodiče. „V případě pochybností bylo možné provést výslechy muže, jeho rodičů nebo prodávajících," rozhodli soudci.

Úřady si podle soudu měly v registru motorových vozidel ověřit, zda je muž opravdu jen provozovatelem, nebo i vlastníkem těchto automobilů.

Výslechy rodičů měly podle soudců také jasně prokázat, jak rodiče svého syna podporují a zda mu skutečně přispívají na živobytí a bydlení. Nebylo totiž vyloučeno, že mu začali přispívat až poté, co úřady synovi odejmuly příspěvek na živobytí.

Proto se nyní případ vrací zpět na začátek, úřady tak budou znovu rozhodovat o případném odebrání dávky.

Vyživovací povinnost zanikla

Nejvyšší správní soud nicméně potvrdil, že nárok na příspěvek na živobytí nemají lidé, kteří žijí v takových sociálních a majetkových poměrech, že je nelogické a nespravedlivé poskytovat jim pomoc z daní ostatních osob.

Nesouhlasí však v tomto případě s argumentací úředníků ohledně vyživovací povinnosti rodičů vůči synovi. Ta totiž podle zákona skončila už několik let před přiznáním dávky, když si ve svých 25 letech našel zaměstnání a následně tři a půl roku pracoval.

autoři: Tomáš Fránek, Petr Kučera

reklama

Diskuse

0komentářů

Zatím žádný příspěvek :(

reklama
reklama
 
reklama