Nové nemoci z povolání: Šanci má i zničená bederní páteř

Tereza Holanová Tereza Holanová
27. 4. 2015 17:15
Nemoc bederní páteře je nyní druhou nejčastější příčinou dočasné pracovní neschopnosti.
ilustrační foto
ilustrační foto | Foto: Thinkstock

Praha - Lidé, kteří si v zaměstnání poškodí bederní páteř, by mohli mít od roku 2017 nárok na odškodnění. Toto onemocnění se totiž pravděpodobně dostane na seznam nemocí z povolání. Jeho zařazení připravuje pracovní skupina, která změny v seznamu navrhuje.

"Pracujeme na diagnostických standardech, to by mělo být určitě hotové v průběhu tohoto roku," říká Zbyněk Moravec z Odborového svazu zdravotnictví, který je jedním z členů skupiny. Musí se jasně stanovit, kdy jde o degenerativní onemocnění dané věkem a kdy jde opravdu o důsledek vysoké pracovní zátěže.

Problémy s bederní páteří jsou nyní druhou nejčastější nemocí (po zánětech horních cest dýchacích), kvůli níž si lidé "berou neschopenku" - jen v roce 2012 lékaři vystavili těchto 3150 dočasných pracovních neschopností. Trpí jimi hlavně zaměstnanci, kteří musí v práci často manipulovat s těžkými břemeny nebo ohýbat a otáčet páteř. Tedy například řidiči buldozerů a nákladních vozů, stěhováci, dlaždiči, ale třeba i pracovníci ve zdravotnictví.

S rozšířením seznamu o další nemoci z povolání od roku 2017 zatím pracovní skupina nepočítá. "Je možné, že se objeví nějaký podnět. Pokud by šlo třeba o závěry publikované ve vědeckých médiích, tak to naše komise dokáže projednat velmi rychle," dodává Moravec. K aktualizaci seznamu dochází jednou za dva roky.

Za vyhoření odškodné nedostanete

Na seznam se tedy nedostanou například ani nemoci krční páteře, typicky způsobené častým sezením u počítače. Neschopenku kvůli nim do práce přineslo desetkrát méně osob než u bederní páteře - v roce 2012 jich bylo 308. Ne ve všech případech samozřejmě za tyto problémy mohl zaměstnavatel.

"Je pravda, že úředníci, kteří při své práci sedí, mívají často potíže s krční páteří, ale není to způsobeno jejich přetěžováním. Příčinou je často nesprávné sezení a nesprávné uspořádání pracovního místa," vysvětluje předsedkyně Společnosti nemocí z povolání Marie Nakládalová.

Na seznam se nedostanou ani psychické choroby. "Tam je obrovský problém, že nikdo neví, jak je posuzovat," uvádí Moravec. Na rozdíl od "fyzických nemocí" lze u nich hůře ukázat, že skutečně souvisejí s prací. Právě to je přitom rozhodující pro případnou kompenzaci, kterou lidem platí zaměstnavatel.

"Nelze vyloučit, že někdy do budoucna takováto věc v úvahu přijde. Zrovna teď jsme řešili případ, kdy zaměstnanec měl podle lékařského posudku jasné psychické problémy z důvodu šikany na pracovišti, ale nemáte to kam zařadit. Pracovní úraz to není, protože nejde o náhlé jednorázové působení. Nemoc z povolání také ne, protože se nenachází na seznamu," shrnuje Moravec.

Pokud by podle něj v budoucnu došlo k rozšíření seznamu o psychické nemoci, má šanci pravděpodobně syndrom vyhoření.

S návrhy jednotlivých nemocí, které se mohou dostat na seznam, přicházejí lékaři. Následně je projednávají se zástupci firem a vlády, výsledek pak schvaluje Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Samotnou aktualizaci seznamu provádějí ministerstva práce a sociálních věcí a zdravotnictví.

Vibrace, plíce, svrab

K nejčastějším nemocem z povolání nyní patří onemocnění způsobená vibracemi - tedy hlavně syndrom karpálního tunelu. "Ten se hodně objevuje například u automobilek, kde lidé zvedají těžké nástroje nad hlavu," tvrdí předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.

Relativně časté jsou také nemoci dýchací soustavy, konkrétně zaprášení plic či astma. Následují kožní nemoci, především svrab, jímž jsou ohroženi hlavně pracovníci ve zdravotnictví a sociálních službách.

Pozor na jednotvárnost

Nejvíce trpí nemocemi z povolání lidé v Moravskoslezském kraji. "Je to dáno tím, že je to průmyslová oblast," říká Moravec. "Například v ocelárně, když někdo dělá s elektrickou bruskou, tak má vibrace do celého těla, což může mít poměrně vážné důsledky na vnitřní orgány," uvádí Středula.

Za obecně největší riziko spojené s prací považuje monotónní činnost. Zaměstnanci by proto měli během směny či pracovního dne střídat činnosti tak, aby si jednotlivé skupiny svalů odpočinuly.

Jednotvárná činnost podle něj může ohrozit i lidi, kteří sedí u počítače. "Na syndrom karpálního tunelu mají vliv například mikropohyby na myši," zdůrazňuje Středula. Pokud lidé trvale pracují s klávesnicí, měli by si po dvou hodinách dát vždy na deset minut pauzu.

 

Právě se děje

Další zprávy