Město falšovalo v katastru. V Česku by na to nepřišli

Karel Toman
24. 1. 2013 7:30
Obce šidí stejně jako stát, říká šéf slovenského Nejvyššího kontrolního úřadu
Ján Jasovský.
Ján Jasovský. | Foto: NKÚ SK

Praha - Dívat se pod prsty státním, krajským i obecním firmám může slovenský Nejvyšší kontrolní úřad už skoro sedm let. Na rozdíl od českého NKÚ, který to dosud nesmí, přestože se k tomu stát zavázal.

"V jednom krajském městě na Slovensku prodali majetek, přestože byl falšován podpis při vkladu do katastru a nikdy nebyla zaplacena kupní cena," uvádí předseda tamního NKÚ Ján Jasovský příklad odhalení, na která jeho kontroloři narážejí na všech úrovních veřejné správy už od roku 2006, kdy jim to umožnil nový zákon.

Novela, která má dát podobné pravomoci také českému NKÚ, nyní leží v Senátu. Hlasovat se o ní má do konce ledna. "Nekontrolovat třetinu majetku státu je nezodpovědnost," říká Jasovský v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Jaké jsou na Slovensku zkušenosti s rozšířením pravomocí NKÚ?

Ján Jasovský: Ke změně došlo roku 2006. Vystoupil jsem tehdy před poslance a zdůraznil, že se jedná o třetinu majetku v našem státě, který je prakticky bez vnější kontroly. Bylo to složité i proto, že se samospráva bránila stejně jako dosud u vás v Česku. Odpůrci změn dokonce poslali všem poslancům dopis, v němž novelu popisovali jako tragédii - že prý Nejvyšší kontrolní úřad bude zasahovat do pravomocí samospráv, že budeme obcím říkat, že neměly opravit chodník, ale hřbitov. Totálně zmatečné informace.

Po roce byl sněm Svazu měst a obcí Slovenska. Tou dobou už jsme stihli vypracovat materiálek o výtisku zhruba tisíc kusů, kde jsme konstatovali nejčastější problémy a nedostatky a kde jsme i psali, jak by měly být tyto problémy odstraněny nebo co by místo nich bývalo bylo správné. Ten materiál lidé na tom sněmu během pěti minut rozebrali. Vzápětí byl rozmnožovaný a samosprávy si jej mezi sebou vyměňovaly. Roku 2009 jsme byli pozváni na zasedání svazu, kde jsme dostali plaketu za spolupráci. To svědčí o tom, že už za tři roky jsme se dostali do pozice, kdy se veřejné mínění otočilo.

Ján Jasovský, předseda NKÚ SK

  • Narozen 21. 8. 1949.
  • Předsedou slovenského Nejvyššího kontrolního úřadu je od února 2005.
  • Předtím působil jako poslanec slovenské Národní rady.
  • Je bývalým ministrem dopravy, pošt a telekomunikací.
  • V devadesátých letech byl generálním ředitelem státního podniku Slovenská pošta.
  • Jeho zálibou je lov, folklór a enologie neboli věda o víně.

(Zdroj: NKÚ SR)

Můžete uvést příklady zjištění, která by nebyla možná bez rozšíření pravomocí slovenského NKÚ?

Problémy, které zjišťujeme v samosprávě, jsou podobné jako ty ve státní správě. Některé zákony týkající se samospráv nebyly předtím kontrolované - zákon o majetku obcí či zákon o obecním zřízení. Za největší porušení bych tedy považoval věci související s majetkem: prodej majetku měst a obcí pod cenou nebo bez výběrového řízení. Jsou to věci, které by nebyl nikdo zjistil. Samozřejmě že tam je vnitřní kontrola. Možná by to zjistila, možná ne. Další kroky, ať už sankční, nebo minimálně zveřejnění informace, by asi neproběhly.

Existuje nějaký mediálně známý případ, který váš úřad podchytil a který by se bez rozšířených kompetencí neprokázal?

V jednom krajském městě byl prodán majetek, i když byl falšován podpis při vkladu do katastru a nikdy nebyla zaplacena kupní cena. Dvacet milionů korun není malá položka.

Slováci by svůj ČEZ kontrolovat mohli

Česká novela zákona o NKÚ teď leží v Senátu. Má sice rozšířit působnost kontrolorů, obsahuje ale jednu výjimku. Podle ní se kontroly nebudou moci vztahovat na společnosti kotované na burze. U nás se to týká hlavně energetické společnosti ČEZ. Máte podobnou výjimku na Slovensku?

My máme právo kontrolovat společnosti, v nichž má stát minimálně 50% podíl. V případech, kdy se jedná o monopoly, to může být 34 %. Hranice máme stanoveny těmito dvěma čísly. Žádnou podmínku o společnostech kotovaných na burze v našem zákoně nemáme. (Český stát vlastní v ČEZu zhruba 70 % akcií - pozn. red.)

Jak byste se dívali na argument, kterým zákonodárci ODS tuto výjimku zdůvodňovali? Podle něj prý hrozí, že menšinoví akcionáři by mohli buď napadnout novelu u Ústavního soudu, nebo kvůli hrozící újmě vést arbitráž?

Já si to neumím představit. My vykonáme kontrolu, což nám umožňuje zákon. Jsme nezávislí a jsme u všech zjištění povinni zachovávat mlčenlivost. Ptám se, v čem poškodíme subjekt? Mám pocit, že to je hrané trošku účelově. Za osm let naší praxe se nestalo, že by někdo něco namítal vůči našim kontrolním zjištěním. Nemáme za těch osm let vůči našim kontrolním zjištěním ani jeden soudní spor. Musíme být na takové odborné úrovni, abychom si dokázali naše závěry obhájit.

Armáda úředníků nebyla potřeba

ODS také tvrdí, že NKÚ nápor nové agendy nezvládne nebo že se bude uchylovat k účelové šikaně zkoumaných subjektů. Došlo k něčemu takovému na Slovensku?

My máme zhruba polovinu subjektů, než kolik kontroluje NKÚ České republiky. Našli jsme způsob, jak vykonávat kontroly tak, abychom se během volebního období ve velkých městech a obcích dokázali na daný subjekt dostat dokonce dvakrát. Je to otázka organizace práce. Nevidím tu žádný problém zátěže. Pokud to zákon umožní, Nejvyšší kontrolní úřad přece sklapne podpatky a řekne: jdeme vykonávat kontrolní činnost.

Jak jste to tedy organizačně zvládli? Museli jste přijímat armádu úředníků, jak se o tom občas mluví u nás?

Výrazně jsme zredukovali různé administrativní činnosti. Rozpočet nám neschvaluje vláda, ale parlament. Třikrát se nám podařilo prosadit, že jsme do ročního rozpočtu dostali navíc mzdy na dvacet pracovníků. Abyste byl v obraze: měli jsme dvě expozitury, šest nových jsme vytvořili, takže jich máme osm po zhruba dvaceti pracovnících. To znamená, že jsme dostali peníze na tři nové expozitury a na další tři jsme si museli peníze najít. Je nás celkem zhruba 300. Z toho je 160 lidí v terénu na expoziturách a asi 140 na ústředí. Více lidí už tedy máme venku.  Toto bych tedy nebral jako argument. Ať tedy stát pomůže NKÚ vytvořit podmínky k jeho kontrole. Jsem přesvědčen, že se to státu vrátí. Znovu opakuji, že se tu bavíme o kontrole minimálně třetiny majetku státu.

Osm expozitur, které dnes máme, už nekontrolují jen samosprávu, ale i všechny státní subjekty v tom svém regionu. Tím, že do Prešova nejezdíme na kontrolu z Bratislavy, ale z Prešova, jsme ušetřili množství nákladů.  Nedochází ani k nějakému otravování těch subjektů. Můžu dnes s klidným svědomím říct, že od starostů nemáme výhrady, když k nim jdeme na kontrolu. Opravdu říkají: vítejte, protože nám pomůžete odstranit problémy, a opravdu to ti lidé ve velké míře myslí upřímně.

Vnímejte ale prosím tento rozhovor jako naše zkušenosti, ne tak, že bychom vám nedej bože chtěli radit. Jste suverénní stát. Z našeho pohledu jsou tyto zkušenosti pozitivní. A obavy byly stejné, jako jsou u vás.

Sídlo českého NKÚ.
Sídlo českého NKÚ. | Foto: Ludvík Hradilek

Občas se taky diskutuje o tom, jestli by NKÚ měl nebo neměl mít sankční pravomoci. Jak je tomu na Slovensku?

Sankční pravomoci nemáme. Já to nepovažuji za správný názor. Můžeme udělat i to, co dělá Čína, která vynáší trest smrti. Nejvyšší kontrolní úřad dělá kontrolu, a pokud bychom měli i sankční kompetence, musel by tu být i nějaký orgán, který by byl vůči NKÚ odvolacím orgánem. V tom případě by se zpochybnila nezávislost NKÚ, protože by bylo ještě něco nad ním. To asi není správné. Máme zákony, a zřejmě je máte i vy, že za maření kontrolního výkonu můžeme uložit pokutu. Například jedné starostce, která nám nechtěla vydat doklady. Dostala pokutu a nasadili jsme jí tam exekutory. Jinak ale sankce nejsou potřebné. Je to špatná teorie.

Kdo se brání kontrole, je podezřelý

Když si to shrneme, tak v zahraničí mohou národní varianty NKÚ do veřejně spoluvlastněných akciových společností bez podobného omezení, jako máme v Česku. Česko přitom přistoupilo k Limské deklaraci, která stát zavazuje NKÚ do podobných společností vpustit. Platí podle vás to, o čem mluví kritici české výjimky, že se tím v tomto ohledu ocitáme "mimo mezinárodní standardy"?

Asi ano. Protože Limská deklarace je i pro Českou republiku závazná a v ní to tak je uvedeno.

V jakém smyslu je závazná? Co se může stát, když jsme se k ní formálně připojili a neplníme ji?

Takto bych to neformuloval. Je to prostě nedůvěryhodnost státu. Co se může stát státu? Samozřejmě nic. Je to ale svým způsobem nezodpovědnost toho státu. V Limské deklaraci je sdružených 174 států. Jiným zemím to vyhovuje a dělají to, a někomu to nevyhovuje. Potom je tu otázka, proč mu to nevyhovuje.

A proč to někomu nevyhovuje?

No vidíte. Odpovězte si.

Asi nechce, aby do některých společností mohl NKÚ nahlížet.

A je to správné? Asi ne, když tam má stát podíl. Pokud se někdo brání kontrole, je ihned podezřelý. Aspoň tak to bereme my.


 

Právě se děje

Další zprávy