Nová fabia na nejhorších silnicích v Česku. Redakční test

Radek Pecák Radek Pecák
20. 11. 2014 6:14
K redakčnímu testu jsme získali variantu s benzinovým motorem 1,2 (66kW), která by měla patřit k nejprodávanějším.
Povedená práce vývojářů podvozku se pozná na silnici se špatným povrchem.
Povedená práce vývojářů podvozku se pozná na silnici se špatným povrchem. | Foto: Radek Pecák

Už při prvních jízdách s novou generací vozu Škoda Fabia na německých a portugalských silnicích jsme si říkali, že tohle auto je úplně jiná škodovka než ty, které jsme zažili dříve. Podvozek totiž působil nezvykle měkce, diametrálně odlišně od jízdního projevu svého předchůdce. Současně zůstala zachována hbitost při projíždění zatáček.

Zajímalo nás ale, jak to, co funguje na kvalitních a suchých vozovkách, dopadne na tuzemských silnicích, jejichž asfalt má mnohdy svá nejlepší léta za sebou a někde není úplně celistvý.

K týdennímu redakčnímu testu získal online deník Aktuálně.cz variantu s benzinovým motorem 1,2 (66kW), která by měla patřit k nejprodávanějším. Na počátku měla najeto čtyři tisíce kilometrů.

Testovaný vůz měl šestnáctipalcová kola. Jezdil na nich velmi dobře.
Testovaný vůz měl šestnáctipalcová kola. Jezdil na nich velmi dobře. | Foto: Radek Pecák

S novou fabií jsme tedy zkusili i vozovky, které patří k těm úplně nejhorším. Z velké části šlo o třetí třídu na pomezí okresů Plzeň-sever a Rokycany. Právě tady velmi často testujeme vozy různých kategorií, a můžeme je proto srovnávat. Zde jsme ujeli dvě stovky kilometrů, spolu s jinými lokalitami pak během celého sedmidenního testu téměř tisíc kilometrů.

Duši nevytřese

Několikrát jsme projeli také ulici U Seřadiště v pražských Vršovicích, kterou web Vymoly.cz vyhlásil nejhorší silnicí letošního roku v celé republice. "Šílené. I když jedete krokem, tak je to furt hodně," uvádí jeden z komentářů na tomto webu.

Fabia jízdu přežila. Na této ulici to ovšem nebyl v pravém slova smyslu test, nýbrž spíše kličkování v minimální rychlosti.

Výfuk je zcela ukryt pod nárazníkem.
Výfuk je zcela ukryt pod nárazníkem. | Foto: Radek Pecák

Nicméně pokud už nebylo vyhnutí a museli jsme "spadnout" do některého z výmolů, odpružení zafungovalo podle našich představ. Auto při přejetí díry oběma koly udělalo dvakrát "hup" a bleskurychle se opět stabilizovalo. Od podvozku se neozvala žádná kovová rána a posádka nebyla vymrštěna ze sedačky ke stropu.

Více nás ale zajímalo, jak se fabia třetí generace zachová na vozovkách, které mají často promačkané krajnice od těžkých nákladních vozidel, a na výtlucích, které se náhle zjeví před řidičem v nepřehledné zatáčce. Právě za tuto disciplínu musíme ale fabii dát jedničku s hvězdičkou. Auto neodskakuje, podobné pasti plavně přejede a i při rychlých korekcích směru se chová velmi čitelně. Teprve pokud bychom auto hodně zatížili, museli bychom na takových silnicích citelně zvolnit tempo.

Podvozku zdatně sekundoval motor. Výkonové parametry tohoto čtyřválce jsou 66 kW (90 koňských sil), což je podle našeho názoru na tento vůz tak akorát. Tedy pokud ho chcete využívat i na delších cestách po dálnici.

Motor má příjemný a tichý chod.
Motor má příjemný a tichý chod. | Foto: Radek Pecák

Spotřeba v normě

V městském provozu jsme naměřili obvykle spotřebu kolem sedmi litrů na sto kilometrů. Kombinovaná spotřeba na trasách přesahujících sto kilometrů byla v rozmezí 5,5 až 6 litrů. Je to zhruba o litr více, než udává výrobce (4,7 litrů), nejeli jsme ale soutěž o co nejvíce ekonomickou jízdu. Navíc počasí vyžadovalo časté zapínání stěračů i mlhových světel.

Při dálniční rychlosti 130 kilometrů za hodinu ukazoval otáčkoměr hodnotu 3000 otáček a zvuk motoru téměř nebyl slyšet. V tomto ohledu může být fabia příkladem i pro řadu aut z vyšších kategorií. Dobře odfiltrovaný je také aerodynamický zvuk a hluk od odvalujících se kol.

Manuální pětistupňová převodovka řadila přesně, i když při změně rychlostního stupně je potřeba překonávat určité odpory.

Interiér je naprosto funkční, navíc působí originálně a moderně.
Interiér je naprosto funkční, navíc působí originálně a moderně. | Foto: Radek Pecák

Dotykový displej netřeba

Testovací auto mělo nejvyšší výbavu Style. Se zmíněným motorem je základní cena už 305 900 korun, z příplatkové výbavy pak byly ve voze například systém bezklíčkového odemykání a startování, zadní kotoučové brzdy, rádio s dotykovým displejem a řada dalších prvků. Proto také interiér vypadal velmi funkčně a vyplněně.

Dotykový displej ovšem doporučujeme při nákupu ze seznamu zaškrtávaných položek vypustit. Jednak si na něm zatím bez nejnovějšího velkého telefonu firmy HTC nespustíte aplikaci Mirror Link (a tedy například navigaci), navíc je obsluha kvůli nutnosti připojování přes kabel uživatelsky nepříliš komfortní. Protože klasickou vestavěnou navigaci už do vozu dokoupit nelze, radíme raději investovat do kvalitního držáku pro upevnění vašeho oblíbeného chytrého telefonu, v němž máte nějakou navigaci nainstalovanou.  

Sedačkám vpředu nelze vůbec nic vytknout.
Sedačkám vpředu nelze vůbec nic vytknout. | Foto: Radek Pecák

Věci si pěkně uklidíte

Potěšilo nás velké množství odkládacích prostor. Ze schránek ve dveřích sice zmizela gumička, kterou bylo možno v předcházející generaci přimáčknout k plastové výplni různé papíry, časopisy a mapy, aby pak nevypadly při otevření dveří na zem, nicméně velikost i hloubka této schránky jsou v pořádku. U spolujezdce je box dostatečně velký, navíc tam lze uložit půllitrovou láhev pro vychlazení. Ve voze jsme také našli pod oběma předními sedačkami další uzavíratelné prostory. Potěší rovněž síťky na bocích předních sedaček a prostor v loketní opěrce. I cestující vzadu mají ve dveřích schránky pro malé lahve.

Velmi nás potěšily přední sedačky. Šířka sedáku je přesně půl metru, délka 52 centimetrů a výška opěradla 61 centimetrů. Sedačku lze v podélném směru nastavit v rozmezí 25 centimetrů. Tvůrci interiéru tentokrát navrhli v místech spojení s přístrojovou deskou poměrně úzký středový panel, takže řidič si o tuto součást neotlačí pravé koleno.

Vzadu je více místa pro hlavy cestujících než pro jejich kolena.
Vzadu je více místa pro hlavy cestujících než pro jejich kolena. | Foto: Radek Pecák

Řidič vysoký 186 centimetrů se po nastavení sedačky pro ideální řidičský posed "sám za sebe" sedne. Překvapivě méně prostoru má ale pro kolena, kde nezbyla vůbec žádná rezerva, než nad hlavou. Tam může vzpřímeně cestovat i dvoumetrový jedinec. Samozřejmě tehdy, když má před sebou řidiče malého vzrůstu.

O rekordně velkém kufru - 330 litrů - jsme se několikrát zmiňovali už v předchozích textech. Jeho dno má obdélníkový tvar, takže hlava rodiny nemusí při nakládání tašek převážených na chalupu dlouho přemýšlet, jak složit puzzle. Drobnosti lze navíc vložit do boxů na levé straně. K zavěšení nákupních igelitových tašek dobře poslouží masivně vyhlížející háky. Víko lze zdvihnout do výšky kolem 190 centimetrů.

Kufr je, jak je u škodovky zvykem, obrovský.
Kufr je, jak je u škodovky zvykem, obrovský. | Foto: Radek Pecák

V době testu nemrzlo, takže škrabka na led ukrytá ve víčku palivové nádrže ke slovu nepřišla, ale určitě se ještě nejednou bude hodit.

I tato drobnost dokresluje, že nová fabia je připravená zvládat nepohodu. Mladé rodiny s jedním či dvěma malými dětmi tedy nejspíše neprohloupí, když se pro takový vůz rozhodnou.

 

Právě se děje

Další zprávy