Praha – Řidič, který už má určité zkušenosti, chce se učit a dokáže se na jízdu plně soustředit, může velmi rychle snížit dlouhodobou průměrnou spotřebu svého rodinného vozu se spalovacím motorem ze zhruba šesti litrů na sto kilometrů o litr až litr a půl. Jsou o tom přesvědčeni Marek Tribula a Martin Kadlec, členové trojnásobné vítězné posádky soutěže Economy Run.
Letos se uskutečnil již 33. ročník této akce, při níž se posádky ve vozech Škoda snaží na přesně stanovené trase dosáhnout co nejnižších emisí oxidu uhličitého, a tedy i nejnižší spotřeby. Tribula s Kadlecem se už letos soutěže neúčastnili jako závodníci, ale působili v pořadatelském týmu.
"Základem je samozřejmě plynulost a předvídání," zdůrazňuje Kadlec, který stejně jako Tribula pracuje ve vývojovém středisku Škoda Auto Česana.
Auto myjte a uklízejte
Dalším předpokladem je podle nich dobrý technický stav vozu. "Vyplatí se mít v pořádku geometrii přední nápravy, správný tlak v pneumatikách, kvalitní olej v motoru s hladinou mezi ryskami minimální a maximálně povolené hladiny. A také správně nabitý akumulátor, nezvlněné brzdové kotouče a v nádrži kvalitní, avšak ne zbytečně drahé prémiové palivo," vysvětluje Tribula.
Poměrně důležité jsou i zdánlivé maličkosti jako je čistota vozu a jeho uklizení od zbytečností, které se při denním používání auta nahromadí v interiéru a zavazadlovém prostoru. "Hroudy bláta nalepené na prazích či blatnících vozu samozřejmě zvyšují aerodynamický odpor, a tedy i spotřebu," dodává.
Rozhodující ale samozřejmě je počínání řidiče. "Musí umět předvídat, zda se vyplatí ještě mačkat plynový pedál - například aby projel křižovatku na zelenou, nebo zda už dlouho před ní vyřadit, aby k semaforu dojel setrvačností," vysvětluje Kadlec.
"My se třeba při soutěži díváme i na semafory pro chodce na křižujících silnicích. Pokud je ještě zelená, znamená to, že stihneme projet. Pokud už svítí červená, budeme s největší pravděpodobností muset zastavit," prozrazuje Tribula jednu z "vychytávek".
Obrovsky důležitá je také maximální rychlost. "Nejúspornější jízda na běžných silnicích je do zhruba osmdesáti kilometrů v hodině, na dálnicích do sto deseti," říká Kadlec.
"Jestliže pojedete na dálnici průměrně sto dvacet kilometrů za hodinu, budete mít spotřebu o litr vyšší. Když zrychlíte o dalších deset kilometrů, naroste to o další litr," dodává. Na vině je především aerodynamický odpor.
Řadit včas
Řidič musí v každý okamžik jet na co nejvyšší vhodný rychlostní stupeň. "Při soutěži nikdy nepřekračujeme hranici dvou tisíc otáček a podřazujeme kolem 1100 otáček za minutu," upřesňuje Tribula.
Velmi vhodné je podle něho využívat takzvané plachtění - tedy vůz rozjet na zmiňovanou osmdesátku, a pak co nejdále dojet na neutrál. "Ideální je, pokud se takto podaří z rovinky před obcí dojet přesně padesátikilometrovou rychlostí ke značce upozorňující na začátek obce," vysvětluje.
Oba závodníci před jízdou rovněž kontrolují, zda není zapnutá klimatizace, rádio, vyhřívání sedaček nebo i zrcátek a zda jsou dobře uzavřena všechna okna. "My si nepouštíme ani větrání. Pokud je potřeba v horku vůz vyvětrat, tak při jízdě z kopce otevřeme okénka," říká Kadlec.
Při loňské soutěži dokázala tato posádka na voze fabia první generace s tříválcovým benzinovým motorem 1,2 HTP (40 kW) ujet trať se spotřebou 2,6 litru na sto kilometrů. Vylepšili tak hodnotu 2,78 litru z roku 2011, kdy jeli se stejným autem. V roce 2012, kdy jeli s novou Škodou Citigo s motorem 1,0 (55 kW), měli spotřebu 2,97 litru benzinu.
V běžném životě samozřejmě takových hodnot nedosahují. "Já obvykle jezdím s první generací Fabia RS, jejíž potenciál rád využívám, a palubní počítač ukazuje dlouhodobou spotřebu rovných pět litrů nafty. Pokud ale jedu nějakou dlouhou vzdálenost, bez problémů se dostanu na 4,5 litru," říká Kadlec.
