Americké dálnice jsou pojem. Ten, kdo USA navštíví, se nemůže prakticky vyhnout cestě po nekonečném lánu betonu, který je rozdělen do mnoha pruhů, aby po něm auta stejnoměrně rozprostřená uháněla do dálky. Kdo v Americe nebyl, zná je alespoň z filmů. Ještě před šedesáti lety ale takové silnice vůbec neexistovaly. Přitom americká vláda o nich uvažovala už dlouho.
První zprávy z amerického kongresu ohledně dálnic se objevují v roce 1939. Druhá světová válka ale vyžadovala investice do jiného odvětví. Až teprve v roce 1956 podepsal tehdejší prezident Dwight Eisenhower takzvaný Federal Aid Highway Act, který odstartoval stavbu. Poprvé se začalo pracovat v polovině srpna nedaleko městečka St. Charles ve státě Missouri. Dálnice se tak začaly stavět od prostředku země.
Spolu s tím vznikla Americká asociace dálničních úředníků, která dostala za úkol vypracovat například jednotné značení. Uspořádala proto konkurz, ve kterém se sešla celá řada návrhů. Porotci zkoumali značky a jejich viditelnost ve dne i v noci, za špatného počasí nebo při ostrém slunci. Nakonec zvítězil štít, který navrhli zástupci Texasu. Z něj pak s drobnou úpravou vzniklo světoznámé označení dálnic s nápisem Interstate a číslem silnice pod ním na červenomodrém podkladu.
Původní návrh prezidenta Eisenhowera, podle nějž se také státní dálniční systém v USA jmenuje, počítal s 37 tisíci mílemi dálnic, což je něco málo přes 59,5 tisíce kilometrů. Stavba tak rozsáhlé sítě se ale na mnoha místech setkala s odporem obyvatel, kteří se báli zhoršení kvality života. Například ve státě Georgia byly protesty tak silné, že se ze stavby několika úseků zcela upustilo. A i dnes nové dálnice vedou jinudy. Kompletní síť v Georgii byla dokončena až v roce 1978, tedy 22 let po zahájení staveb.
Dnes si ale už Američané bez dálnic život nedokážou představit. Jsou součástí jejich kultury. Dálnice jsou ve všech padesáti státech i na Portoriku. Celkem systém měří 47 856 mil, což odpovídá 77 tisícům kilometrů. Náklady na výstavbu se dnes odhadují na 511 miliard dolarů, tedy v přepočtu přes 12 a čtvrt bilionu korun. Na státních dálnicích se přitom poplatky primárně nevybírají, výjimkou je jen 4700 kilometrů zpoplatněných úseků, většinou proto, že se zde mýto vybíralo už dříve.
Na přiložené mapě si můžete prohlédnout kompletní dálniční síť v USA. Silnice původního Eisenhowerova systému jsou označeny modře.
