Praha - Nebýt vlasovců, Praha by v roce 1945 skončila podobně jako zničená a vypálená Varšava, tvrdí historik Pavel Žáček.
O vlasovcích napsal a vydal unikátní publikaci. Jmenuje se Prahou pod pancířem.
První díl rozhovoru ČTĚTE ZDE.
A.cz: Nebyly motivy vlasovců bránit Prahu docela prozaické? O výsledku války bylo rozhodnuto, a tak si útěkem k americké armádě chtěli vylepšit svou pověst. Prostě se na poslední chvíli odklonili od nacistů, chtěli se přidat k vítězům a zachránit si tak kůži...
Pavel Žáček: Je to mnohem složitější. Ferdinand Schörner, velitel skupiny armád Střed na území protektorátu Čechy a Morava, chtěl, aby se vlasovci přesunuli k Brnu a vyztužili tam východní frontu. Zejména generál Buňačenko byl ale přesvědčen, že by tím jeho 1. pěší divize ROA byla odsouzena k zániku.
On chtěl tu divizi zachovat, protože věřil v nazrávající konflikt mezi Západem a Východem. Anebo se také mohl snažit "jen" zachránit své lidi. Nešlo jen o 20 000 vojáků, ale i další tisíce civilistů, kteří tuto divizi ROA doprovázeli.
A to pomíjím indicie, které hovoří o plánech dobrovolníků z ROA, kteří chtěli svést s postupující Rudou armádou poslední boj v české kotlině. Tento nápad vznikl nezávisle na německém velení. Možná tím ale vlasovci chtěli v bojích vytrvat až do příchodu Pattonovy třetí americké armády. Tohle zatím nevíme.
Buňačenko každopádně Schörnera neposlechl a zamířil s divizí na Berounsko, kde se ocitl v kleštích. V cestě na Brno mu stála Praha a v nedalekém výcvikovém prostoru "SS-Truppenübungsplatz Böhmen" na Benešovsku (sahal až k Hradištku na Vltavě - pozn. red.) byly stále ještě desítky tisíc vojáků SS. Tohoto prostoru se vlasovci dost báli, protože vysílali průzkumy až do Davle.
Avšak i Němci řešili otázku, kudy vlasovce propustit tak, aby se nedostali do Prahy, kde by mohli situaci ještě více zradikalizovat.
Mezitím vypuklo pražské povstání, do něhož mimochodem vstoupili i sovětští partyzáni z přilehlých brdských lesů. Tihle partyzáni se od vlasovců až tak nedistancovali, protože je chtěli proti nacistům využít jako významnou vojenskou sílu.
Sovětští zpravodajci vysazení v Brdech dokonce vlasovce cíleně směřovali na Prahu. Samozřejmě že svou roli v tom sehrávala i snaha vlasovců vylepšit si bojem proti jednotkám SS a wehrmachtu šance na poválečné přežití. Že je konec války na spadnutí, to už bylo dávno všem jasné.
Jen pro zajímavost - vlasovci se najednou rozpomněli i na československé legie na Rusi v době občanské války a začali se na ně odvolávat. Chtěli si prostě připravit co nejlepší podmínky na dobu po válce, kdy by mohli svůj boj prezentovat jako pomoc pražskému povstání.
A.cz: Spojení sovětských partyzánů a vlasovců?
Pozoruhodné, že? To ale není vše. O tom, jak byla situace na konci války složitá, svědčí i to, že skupiny sovětské NKGB, které byly shozeny do brdských lesů, měly za úkol zlikvidovat generála Vlasova (dali mu krycí jméno Voron), pokud by ustupoval k Američanům. Proto mimo jiné při všech těch jednáních radili vlasovcům: běžte především pomoci Praze, spěchejte pomoci pražskému povstání.
Nastala zvláštní situace: do Prahy lákali vlasovce čeští odbojáři a zároveň jim to doporučovali velitelé sovětských výsadkových komand, aby je udrželi dál od Američanů. A aby toho nebylo dost, tak osmého května přemlouvali v Jinonicích sovětští zpravodajci vlasovské dělostřelce (dávali tam nacistům dost na frak), aby se z bojů stáhli. V té době se totiž už k Praze blížila Rudá armáda.
Česká národní rada chtěla přitom vlasovce udržet v Praze co nejdéle. Šlo o jedinou sílu, která byla schopna čelit po zuby ozbrojeným nacistům. I proto se z českého rozhlasu ozývalo volání o pomoc: pošlete sem jednotky, pošlete sem vlasovské tanky.
Nakonec ale komunisté 7. května prosadili, aby se povstalci od vlasovců i kvůli Moskvě distancovali. Americká mise, která dorazila do Prahy, navíc oznámila, že tankisté generála Pattona do hlavního města nevstoupí.
Buňačenko nakonec vyhověl naléhání povstalců a poslal zpět do Prahy dělostřelecký oddíl, který pomohl město zachránit. Palbou totiž přehradil Zlíchov, takže obrněné jednotky zbraní SS neprorazily a nedostaly se do města z tohoto směru.
V opačném případě by nastal nepředstavitelný masakr. Vlasovští dělostřelci vytrvali až do devátého května,... a to je ještě výsadkáři NKGB odrazovali,... rozkládali jejich morálku.
A.cz: Co se pak stalo s těmi dělostřelci?
Poslední zprávy o nich jsou z jedenáctého května. Části tohoto dělostřeleckého oddílu se nalézaly v Hlubočepích. Rudá armáda tyto vojáky ještě nezajala. Orodovali za ně místní povstalci, aby dostali milost... Nakonec je podle všeho lapily sovětské bezpečnostní orgány, takže si o jejich osudu nedělejme iluze.
Devět tisíc vlasovců bylo zajato, ale jedenáct tisíc se někam vypařilo. Pokud nebyli zajati či "uloveni" v jiných prostorech. Mohli se ale dostat i do západní zóny a zmizet z dosahu NKGB. Z obecních kronik každopádně vyplývá, že v místech, kudy ještě před několika dny projížděli jako osvoboditelé, byli najednou deportováni už jako zajatci Rudé armády.
Přes Polsko je čekala cesta do sibiřských gulagů - pokud tedy měli štěstí.
Pomník vlasovcům? Téma do diskuse
A.cz: Jen spekulativně: pokud by vlasovci v povstalecké Praze nezasáhli, jak by to s ní asi dopadlo?
Úderné jednotky z benešovského výcvikového prostoru SS by pronikly do vnitřní Prahy. S přihlédnutím k masakrům, jaké tyto jednotky rozpoutaly na okrajích Prahy, na Pankráci anebo v Chuchli,... tak by stejný osud potkal centrální Prahu.
Mnoho lidí se skrývalo ve sklepích. Další své domovy neopustili. Nastala by obrovská tragédie.
Hlavní zásluha vlasovců spočívala v tom, že 7. května pomohli odrazit koordinovaný útok jednotek SS a wehrmachtu. Například tím, že vysunuli několik děl na malešovskou pláň, čímž ovládli východní přístupy k Praze. Když tedy první stíhač tanků zbraní SS dostal zásah, tak se ty ostatní otočily. Nacisté nepočítali s organizovanou silou, která bude schopna na velkou dálku ničit jejich obrněnce.
Pokud by tedy zejména jednotky SS prorazily do centra Prahy přes Smíchov či Podolí, tak by se ani jednání o německé kapitulaci neuskutečnilo. Velmi pravděpodobně by došlo na scénář, jehož se odbojáři před vypuknutím pražského povstání velmi báli: Praha by následovala osudu Varšavy. Povstalci s lehkou pěchotní výzbrojí by bez pomoci vlasovců nebyli schopni čelit pancéřovým jednotkám SS.
A.cz: Takže...
... takže vlasovci velmi významně pomohli povstalcům, aby Praha nepadla. Ale není to tak, jak třeba dnes tvrdí některé německé či ruské prameny, že osvobodili celý Břevnov či Hradčany.
Účinně ovšem zasáhli na kritických místech a po necelém dni boje, kdy odrazili německý útok, zase ustoupili. A až na výjimky (třeba onen zmíněný dělostřelecký oddíl v Jinonicích) povstalce opustili.
Celou Prahu tedy neosvobodili - pomohli však v kritické chvíli, což sehrálo důležitou roli při kapitulaci nacistických jednotek. Rudá armáda už jen smetla poslední zbytky německých jednotek na ústupu. Například v Dejvicích.
A.cz: Možná kacířská otázka: Stojí nám za to roli vlasovců při osvobozování Prahy připomenout alespoň pamětní deskou anebo snad i pomníkem? Třeba na Smíchově?
Ta myšlenka není úplně nová. Obnovují se hroby či památníky německých vojáků. Proč by tomu tedy nemělo být u padlých vlasovců?
Rozporuplnost generála Andreje Vlasova spočívá totiž i v tom, že se podílel - jak již jsem řekl - na záchraně Moskvy, odkud byl se svou armádou poslán do nesmyslné a zcela bezvýchodné situace. Po obrovských ztrátách byl Vlasov zajat a časem propůjčil své jméno boji proti stalinismu.
I proto je Vlasov tolik kontroverzní - zejména pro Rusy. Jejich Rudá armáda přispěla k osvobození Československa za cenu značných ztrát největší měrou, ale desítky sovětských generálů a desetitisíce sovětských vojáků se v průběhu druhé světové války postavily sovětskému (přesněji stalinskému) režimu. Tohle je pro Rusy stále velmi bolestné a nezpracované téma.
A ta deska či pomník vlasovcům? Určitě to není na to, abychom po generálech Vlasovovi či Buňačenkovi pojmenovávali stanice metra... Ale přiznat jejich podíl na osvobození Prahy - byť na konci války - jejich jednotkám musíme. Znovu říkám: nebýt vlasovců, tak mohla Praha skončit podobně jako zničená a vypálená Varšava.
Na Olšanských hřbitovech pomník Ruské osvobozenecké armádě ostatně už je. Historik Stanislav Auský zjistil, že asi sto padesát vojáků ROA tu bylo po válce povražděno. Možná se na mou hlavu strhne lavina kritiky, ale fakt, že Prahu zachránili nejenom "stalinští, ale i antistalinští vojáci" je důležité si připomínat.
Vlasova i Buňačenka NKVD popravilo. Nicméně vlasovští důstojníci, kteří se dostali k Američanům, se stali poradci US Army. Jeden z velitelů vlasovských pluků pak Američanům například pomohl rozkrýt represivní systém NKVD.
