Brno - Filmař a fotograf Matej Kmeť dlouho neváhal, když za ním před pár měsíci přišel jeho kamarád Matúš Jankovič s odvážným nápadem: Vyjet na čtvrt roku do pralesů středoafrického Konga a natočit tam dokument o záchraně tamních slonů a o tom, jak se dobrovolníci snaží zastavit pytláky. Ti v Africe podle odhadů kvůli obchodu se slonovinou ročně zabijí na 30 tisíc vzácných zvířat.
"Jsem dobrodružná duše, byl jsem už v Indonésii nebo Kambodži, tak jsem si říkal, že si takovou cestu nemůžu nechat ujít," vzpomíná na začátky výpravy sedmadvacetiletý Matej, který studoval fotografii na Novém Zélandu. "Navíc to byla skvělá příležitost natočit náš první velký dokument a udělat něco, za čím si stojíme," přibližuje, proč se se svým kamarádem v červnu do Konga vydal.
K celé myšlence natočit dokument Matúše přivedla zdánlivá maličkost: rozhovor, který viděl v televizi. Jeho vrstevník a zároveň rodák ze severní Moravy, sedmadvacetiletý Arhtur Sniegon v něm vyprávěl o tom, jak ho Afrika a tamní divočina okouzlila natolik, že v Kongu nyní třetím rokem pomáhá dopadnout pytláky a překupníky slonoviny. Založil kvůli tomu i českou neziskovku Save Elephants, která bojovníky proti zabijákům slonů různě podporuje – poskytuje jim peníze nebo pomůcky.
Tou dobou Matúš pracoval jako marketingový specialista v brněnské firmě GINA - původně start-upu, který vyvíjí software pro hasiče, záchranáře nebo bezpečnostní složky v Česku, ale také třeba pro mise OSN. A rozhodl se, že se za Arthurem vydá a technologii mu nabídne na pomoc při stopování pytláků. Zároveň si při tom splní sen podívat se blíž na boj s pytláky a zdokumentovat ho. Ještě před cestou si proto dvojice filmařů založila blog How to Save An Elephant, aby mohli o svém dobrodružství v Kongu vysílat zprávy do světa.
Vymysleli si, že jedou fotit papoušky
Jelikož středoafrická země, kde vládne pevnou rukou autoritativní prezident Sassou-Nguesso, nemá ambasádu v Praze, víza získávali dobrodruzi v Berlíně. “Věděli jsme, že nám moc nepomůže, když do nich napíšeme, že chceme v zemi dobrovolničit za neziskovou organizaci. Vymysleli jsme si proto, že jedeme na dovolenou fotit papoušky,” říká Matej.
Od hotelu, kde objednali na dvě noci přespání, pak získali zvací dopis, který museli společně s vízy předložit na hranicích. Kontrolou nakonec mladíci prošli, přestože Matejovi nechala berlínská úřednice ve vízu chybu v čísle pasu. "V Kongu si sice dávají záležet na tom, aby byla byrokracie co nejkomplikovanější, ale když je něco špatně, už to nikdo neřeší," vzpomíná.
V červnu tak dorazili do hlavního města země Brazzaville. "Na každém rohu hlídají ozbrojení policisté a vojáci, nic se nesmí fotit ani točit," popisuje první dojmy Matej. Hned z letiště se s Matúšem vydal do nedalekého sídla organizace PALF, která se v zemi stará o ochranu divočiny, aby se setkali se svým patronem Arthurem.
Ten v organizaci funguje mimo jiné jako jeden z tajných agentů, kteří jdou po stopách překupníků slonoviny nebo předmětů z chráněných zvířat. Předstírá, že chce od nich zboží nakoupit, a když se s nimi kvůli předání setká, zalarmuje policii, která obchodníky zatkne. Mladý muž také v Kongu založil chovnou stanici, kde cvičí psy (některé dovezené z Česka), aby dokázali u pytláků vyčmuchat slonovinu, maso zvířat nebo střelný prach.
"Byli jsme s ním domluvení, že mu budeme dělat takové křoví. Měli jsme dovoleno vše natáčet, z pozice jeho dobrovolníků," přibližuje Matej. Společně s Arturem, jeho psy a takzvanými ecoguardy - konžskou ozbrojenou polovojenskou jednotkou spadající pod ministerstvo životního prostředí - se vydali filmovat do národního parku Odzala.
Místo slonů maso z antilop
"Naložili jsme pickup devíti lidmi a psy a po celý týden jsme v pralese střídali pozice. Vytvořili jsme barikádu a zastavovali auta a hlavně autobusy vyjíždějící z parku. Poslal se k nim pes, který začal čichat, a když na něco narazil, začalo prohledávání," popisuje Matej.
Arthurovi Sniegonovi se podaří přibližně jednou za měsíc dopadnout zabijáka slonů. Slonovinu sice psi u žádného ze zastavených aut nenašli, vyčmuchali ale asi 100 kilo takzvaného bushmeatu - masa nechráněných antilopek, opic nebo dikobrazů, kteří se sice mohou v malém množství střílet a jíst, ale nesmí se ve velkém vyvážet z národních parků, aby se s nimi obchodovalo.
Zabavení masa a nelegálně držené zbraně vyvolalo potyčku mezi vesničany - puška zajišťovala jídlo pro celou vesnici. "Spor ukončil až odjištěný kalašnikov jednoho z ecoguardů. Naštěstí ale nikdo nevystřelil," vypráví Matej.
Tragická havárie
V Kongu platí, že za vraždu čeká člověka poprava. Zatímco za pašování slonoviny většinou dostanou jen pár let vězení, z něhož se navíc pytláci často vyplatí. I proto se lovců filmaři příliš nebáli. "Říkal jsem si, že nás určitě nikdo nezastřelí. Bál jsem se spíš toho, že dostaneme nějakou tropickou nemoc nebo že se na nás odněkud vyřítí slon a ušlape nás, což se v Kongu jedné aktivistce stalo asi před měsícem," popisuje Matej.
Že může mladíky potkat tragická autohavárie, však nečekali. Když se skupina vracela z mise autem, které jen dva týdny předtím vyzvedávala nové v přístavu, v nepřehledné zatáčce na výjezdu z džungle se pickup snažil vyhnout protijedoucímu taxíku, který se vyřítil ze zatáčky. Dostal smyk a převrátil se na střechu.
"Čtyřem z pěti lidí se skoro nic nestalo. Ale Matúš spal a ničeho se nedržel. Zemřel po cestě do nemocnice na následky poranění hlavy," říká Matej.
Po nehodě jej společně s Arthurem čekalo bolestné vyřizování smrtelné nehody s úřady. "Bylo to velice těžké, museli jsme zaplatit policistům, aby vůbec přišli na místo nehody, havárii pak ani nevyšetřili," upozorňuje Matej. Podobně laxní byli k situaci i lidé v nemocnici a v márnici. "Všude po nás chtěli peníze, v nemocnici v Brazzaville si řekli o úplatek ve výši 160 tisíc českých korun, aby mohlo Matúšovo tělo dostat papír a vycestovat ze země. Ještě tři týdny potom záležitost řešila pojišťovna. Ale kdybychom na tamní lidi netlačili, protáhne se to ještě více," vzpomíná.
I kvůli Matúšovi se po návratu rozhodl, že chce v natáčení dokumentu pokračovat. Chce zachytit hlavně zatýkání pytláků, ale i další stránku celé mašinerie obchodu se slonovinou - obchodování v hlavních vývozních zemích, jako je Thajsko, Čína nebo Vietnam.
