Praha - Nouze o peníze zachránila unikátní pietní místo, na němž nacisté popravili stovky českých vlastenců. Jakkoliv paradoxně to zní.
V někdejších ruzyňských kasárnách pluku hrubého dělostřelectva (nyní spojařů) se dodnes zachovala jízdárna, v níž bylo 17. listopadu 1939 a pak i po vyhlášení prvního stanného práva (při nástupu protektora Reinharda Heydricha) od 28. září 1941 do 28. listopadu popraveno 247 Čechů - studentských vůdců, vojáků, novinářů či dělníků. Veřejnost přitom o památném místě až dosud nevěděla.
Jedinečnost objevu spočívá i v tom, že v jízdárně okupačního sídla strážního praporu SS Prag jsou na zdech stále patrné stopy od střel popravčích čet.
"Pokud bychom na to před časem - ke svému ohromení - nepřišli, dnes by ty popravčí stěny už neexistovaly. Určitě by je nahodili omítkou anebo překryli sádrokartonem. V původní podobě se zachovaly vlastně jen proto, že armáda neměla dlouhá léta peníze na rekonstrukci jízdárny a získala je až nedlouho před naším objevem, takže jsme opravám popravčích zdí po dohodě se spojaři na poslední chvíli zabránili," popisuje situaci ředitel Vojenského historického ústavu (VHÚ) Aleš Knížek.
Nad tím, jaké svědectví ruzyňská jízdárna skrývá, se podle ředitele celá desetiletí nikdo nijak zvlášť nezamýšlel. "Je to vlastně úplný zázrak, že ty zdi nenahodili maltou už někdy v osmdesátých či devadesátých letech minulého století," míní Knížek.
K paradoxům nálezu patří i to, že budova dnes slouží jako skladiště. Zdi, u nichž umírali lidé, jsou tedy "vyzdobeny" typickými nápisy vojáků v základní službě.
Mezi dírami po kulkách si můžete přečíst třeba to, za kolik dní tehdejší vojáci odejdou do civilu. A nejen to.
"U těch zdí byla povražděna duchovní elita národa, takže pohled na nápisy jsem snášel dost těžce," přiznává archivář Vojtěch Šustek. "Ztratil jsem řeč," dodává badatel Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara.
Dobrou zprávou je alespoň to, že velení spojovacího útvaru v pražské Ruzyni vychází od objevu historiků z VHÚ jejich požadavkům ochotně vstříc. Jen pro připomenutí: jiné popraviště, kde byli stříleni čeští odbojáři, je v terezínské pevnosti a patří k nejuctívanějším pietním místům v Česku.
Podobné plány teď - 73 let od vraždění v ruzyňské jízdárně - vznikají i ve VHÚ. "Skladiště spojařům už asi nevezmeme. Ty tři popravčí stěny budou nicméně zrestaurovány a přikryty sklem. Přičemž u té střelami pušek nejvíce poškozené vznikne už příští rok působivé pietní místo s bronzovou deskou, připomínající hrdinství i tragický osud našich předků," vysvětluje Michal Burian z VHÚ.
Podle archiváře Vojtěcha Šusteka by nebylo od věci, pokud by deska obsahovala jména všech popravených vlastenců. Stejně jako například pomník na nádvoří pražského kostela Cyrila a Metoděje, na němž jsou zvěčněna jména 294 zavražděných pomocníků a příbuzných parašutistů, kteří zlikvidovali Reinharda Heydricha.
"V jízdárně může vzniknout s nevelkými náklady jedinečné svědectví o české historii, za níž se nemusíme stydět. Včetně expozice připomínající události od 17. listopadu 1939 až po nástup Heydricha," domnívá se Jan Kolař z Vojenského ústředního archivu.
Podle Buriana zbývá vlastně jediné: vymyslet způsob, jak místo v ruzyňských kasárnách, kde podléhají dojetí i ti nejotrlejší, zpřístupnit veřejnosti. "Nějaký režim či jasná pravidla určitě vymyslíme," ujišťuje historik.
