Praha – "Za 18 let v armádě jsem projel hodně zemí, ale nikde jsem se nesetkal s takovou přívětivostí." "V Polsku nás sice také vítalo hodně lidí, ale tady… Bylo to vřelejší a upřímnější. Odevšud nám mávali a byli velmi milí." "Nejlepší zážitek v kariéře."
Pár vět z mnoha, které jsem během uplynulých několika dnů zaslechl z úst amerických vojáků, kteří od neděle do středy projížděli Českem. Byli mile překvapení a vlastně tak trochu i šokovaní, jak vřele Češi jejich konvoj vítali.
Jak mi řekl generál František Malenínský, který měl průjezd "jízdy dragounů" na starosti: Američané se před příjezdem strachovali, jak jejich jízdu napříč Českem při návratu ze cvičení vojsk NATO v Pobaltí zdejší lidé přijmou. K velení i samotným vojákům se totiž donesly zprávy o chystaných protestech a možných blokádách.
Obavy ale nebyly namístě. Rozplynuly se prakticky hned po překročení česko-polských hranic. Tisíce lidí na ně čekaly přes nevlídné počasí mnohdy i několik hodin. Bylo zajímavé pozorovat, v kolika českých domácnostech se najde zástava s padesáti hvězdami a červenobílými pruhy.
Našli se i odpůrci, nakonec ale byli v menšině. Počítali se na desítky a většinou se ani nedostali do popředí davu tak, aby byli pořádně vidět a slyšet.
Z přehlídkové akce oslava
Slova o nečekané přívětivosti Čechů a jejich pohostinnosti přitom nebyla zdvořilostní frází. Vítání domácími koláči nebo pivem, které jim lidé nosili v igelitových taškách? To vojáky zaskočilo.
"Je to jedna z těch chvil, kdy úplně nevím, co mám říct... Aspoň už nebudeme muset pít německé a holandské pivo," vtipkoval podplukovník Steven Dowgielewicz, když v úterý v ruzyňských kasárnách přebíral kamion plný nejoblíbenějšího českého pití. A bez váhání zavelel svým vojákům, aby se rozdělili s návštěvníky.
Ten okamžik definitivně prolomil ledy. Během cesty jste mohli nabýt dojmu, že z obrněnců mávají usmívající se roboti. Ovšem to už neplatilo ve chvíli, kdy jste v ruzyňských kasárnách viděli hloučky návštěvníků spolu s vojáky. Neznalost angličtiny? No problem. Jako by se z původně přehlídkové akce stala velká oslava.
Mnoho z příznivců přitom byli starší lidé, pro něž měl průjezd Američanů silnější podtón. Všichni si pamatují srpen 1968, mnoho z nich i konec druhé světové války.
Na všech zastávkách konvoje jsem tak mnohokrát slyšel: "Škoda že jste to před sedmdesáti lety nestihli dřív než Rusové".
Ještě před příjezdem americké kavalerie režisér a člen aktivních vojenských záloh Václav Marhoul s jistou nadsázkou řekl, že nejlepší by bylo na hranicích rozvinout transparenty "Neodjíždějte!" Přestože takových cedulí konvoj cestou na základnu do Německa potkal hned několik, možná nebyly vůbec potřeba – mnohem výmluvnější totiž byla samotná účast lidí.
