Stalina i Gottwalda měl zachránit vynález českého lékaře. Skon obou vůdců provázel mocenský tyátr

Jan Gazdík Jan Gazdík
25. 3. 2018 11:00
V březnu před 65 lety zemřel sovětský diktátor Josif Stalin, vzápětí ho následoval i jeho československý souputník Klement Gottwald, který se ještě stihl zúčastnit Stalinova pohřbu. Účast českých lékařů při skonu obou vůdců, absurdní zatajování zdravotního stavu Gottwalda, ale i šikanování a perzekuci zdravotníků připomíná uznávaný neurochirurg, profesor Vladimír Beneš (97).
Sovětský diktátor Stalin a čs. komunistický vůdce Gottwald zemřeli krátce po sobě v březnu 1953. "A u smrti obou byl český lékař Pavel Nádvorník," připomíná profesor Vladimír Beneš.
Sovětský diktátor Stalin a čs. komunistický vůdce Gottwald zemřeli krátce po sobě v březnu 1953. "A u smrti obou byl český lékař Pavel Nádvorník," připomíná profesor Vladimír Beneš. | Foto: Aktuálně.cz

Praha/Moskva - "Soudruzi, soudruh Stalin umírá a povinností každého je učinit vše pro jeho záchranu," vykřikl na ranní poradě 4. března 1953 se slzami v očích jeden z asistentů brněnského fyziologického ústavu. Marně mu jeho šéf profesor Vladislav Kruta vysvětloval, že z Brna s tím čeští lékaři nic nenadělají.

"Máme přece ten váš nový přístroj na oživení dýchání," kontroval zfanatizovaný asistent s tím, že není čas na dohadování, když jde o život soudruha Stalina. A dodal: "Uvědomil jsem si svou odpovědnost komunisty a nabídl náš zázračný přístroj sovětskému velvyslanectví v Praze," cituje profesor Vladimír Beneš z díla Svatopluka Káše nazvaného Z Aeskulapovy páté kapsy.

Bezpředmětné byly i další námitky profesora Kruty, že jeho nový vynález (elektrický stimulátor frenického nervu) neprošel ani experimentálními zkouškami, natož aby byl testován na lidech. Sovětské velvyslanectví reagovalo na zprávu o zázračném přístroji, který může zachránit Stalina, okamžitě. Sověti se obrátili na ministra obrany Alexeje Čepičku (Gottwaldova zetě), který je ujistil, že vše potřebné okamžitě zařídí.

"A zařídil," přitakává profesor Beneš. Na brněnskou fyziologii si pro aparát přišli pánové v kožených kabátech s požadavkem, že se mají na cestu do Moskvy připravit i dva lékaři.

"Šlo o minuty, jenomže se najednou začalo kádrovat, koho ke Stalinovi poslat. Vybrali sice tři asistenty profesora Kruty, nikdo z nich ale kádrově nevyhovoval. Takže se do výběru vložil Čepička a vybral nakonec zaníceného komunistu sekundáře Pavla Nádvorníka z Hradce Králové," popisuje absurdní divadlo při záchraně sovětského diktátora.

Diktátor umíral a lékař nikde

A jak Nádvorník profesoru Benešovi sám sdělil, k lůžku umírajícího sovětského diktátora skutečně odletěl. V Kremlu ho i s přístrojem posadili do nějaké místnosti, aby mu po dlouhém čekání nakonec řekli, že už ho nepotřebují, protože Stalin zemřel.

Profesor Vladimír Beneš
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Profesor Vladimír Beneš

  • Prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. (* 27. ledna 1921, Plzeň) je český lékař, specializací neurochirurg.
  • Téměř celý svůj profesní život strávil na neurochirurgickém oddělení, později klinice Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Zde působil na různých pozicích, v letech 1959-1978 jako zástupce přednosty kliniky. Akademický postup na lékařské fakultě měl zakázán v období normalizace po událostech v srpnu 1968. V roce 1978 se stal primářem oddělení dětské neurochirurgie ve FN Motol, kde setrval až do roku 1992.
  • Roku 1971 byl hlavním organizátorem neurochirurgického sjezdu v Praze, na kterém byla založena Evropská asociace neurochirurgických společností. V roce 1992 byl prezidentem Kongresu světové společnosti dětské neurochirurgie v Praze. Naposledy operoval za spolupráce svého syna ve věku 88 let, jelikož pro potřebnou operaci dítěte nebyl k dispozici jiný specialista pro danou oblast.
  • Jeho syn profesor Vladimír Beneš (nar. 1953), stejně jako vnuk docent Vladimír Beneš (nar. 1979), jsou též neurochirurgové.
Zdroj: Jan Gazdík

Sám Stalin žádné léky nebral, za jedinou léčbu považoval saunu. "Svým životním stylem a vysokými dávkami alkoholu se řítil k mrtvici," soudí neurochirurg Beneš.

28. února 1953 se v Kremlu konala obvyklá schůze politbyra. Všichni pak odjeli do Stalinovy dači v Kuncevu, kde se pokračovalo v diskusi a především v popíjení alkoholu. Stalin odešel do své ložnice ve tři hodiny ráno. Když ale v obvyklou dobu nevstával, nikdo se neodvážil do ložnice vstoupit. Teprve večer kolem deváté se k tomu odhodlal Lavrentij Berija.

Stalin ležel na zemi pomočený a v bezvědomí. Lékař nikde v dosahu. Naprostí laici tak téměř dva dny pozorovali Stalinův zápas se smrtí. Stalinovo umírání popsali drsně Nikita Chruščov s diktátorovou dcerou Světlanou. Ta své vzpomínání končí slovy: "… v příštím okamžiku po konečném zápase se duše hlasitě a násilně oddělila od těla. Po celou dobu zírali na vůdce laici, lékaři nikde. Když konečně přivolaný lékař chtěl masírovat zastavené srdce, Chruščov mu v tom zabránil."

Gottwaldovu léčbu odkomandoval ministr obrany Čepička

Pavel Nádvorník se vrátil do Prahy (přístroj profesora Kruty mu ovšem Sověti vzali), kde ho za několik dnů čekala stejná procedura u lůžka těžce nemocného Gottwalda. I jeho měl stimulátorem frenického nervu oživit. "Nádvorník si pro další přístroj zašel k profesoru Krutovi, jemuž tak ukradli oba dva, které měl," shrnuje Vladimír Beneš.

Gottwald se ze Stalinova pohřbu vrátil opět letecky s oteklýma nohama, ale celkově v dobré kondici. Další průběh nemoci je stručně vylíčený v pamětech profesora Josefa Charváta. Ve čtvrtek 11. března prezidenta vyšetřil spolu s profesorem Vratislavem Jonášem s nejistou diagnózou pneumonie (zápalu plic). Charvát se sháněl po zdravotnické dokumentaci, avšak ministr národní obrany Alexej Čepička mu oznámil, že dokumentace je asi v sejfu, ke kterému bude mít přístup až zítra. Následující den v pátek byl pak profesor zavolán na Hrad už v 6:40.

Celému Gottwaldovu léčení podle Beneše velel ministr Čepička: "Beze všech skrupulí zasahoval do práce lékařů, komandováním je ponižoval, všechno kolem nemocného Gottwalda organizoval." Neurochirurg se odkazuje na paměti již zmíněného profesora Josefa Charváta. Leteckou cestu na Stalinův pohřeb, kde Gottwald stál ve velkém mrazu dvě hodiny bez přikrývky hlavy, lékaři prezidentovi nedoporučovali.

Profesor Charvát zastihl Gottwalda modrofialového, těžce dýchajícího s téměř nehmatným pulzem. Situace byla jako přes kopírák podobná té v Kremlu při umírání Stalina. Ke všemu se na scéně objevil ruský lékař Markov, který léčil Gottwalda už během jeho válečného pobytu v Moskvě. Musel tedy podle profesora Beneše vědět, jaké má pacient potíže.

Šok ze syfilitické výdutě prezidentovy aorty

Když ministr Čepička přinesl konečně Gottwaldovu zdravotní dokumentaci, tak se lékaři zděsili. "Na rentgenovém snímku z roku 1944 spatřili totiž obrovské syfilitické aneurysma (výduť - pozn. red.) aorty. Diagnóza ruptury vaku výdutě byla tedy jasná. Gottwald byl už na konci války v Moskvě doktorem Markovem léčen vysokými dávkami penicilinu," míní Vladimír Beneš.

Rus tedy podle něj Gottwaldovu diagnózu dávno znal. "Ten pacholek hrál s našimi lékaři zbytečný a ponižující tyátr. A našim teď už bylo vše jasné - s Gottwaldem je konec. To obrovské syfilitické aneurysma, ten vydutý vak na aortě, praskl, takže Gottwald krvácel celou tu dobu do hrudníku," analyzuje Beneš.

Jediný, kdo se tehdy odhodlal Gottwalda operovat, byl Benešův šéf, profesor Zdeněk Kunc. "Jediný on měl tu odvahu. Ostatní to odmítli: Arnold Jirásek, Jiří Diviš anebo Bohumil Špaček," dodává profesor. Z hradní Gottwaldovy koupelny se tedy začal horečně budovat improvizovaný operační sál. Když pak zvláštním letadlem přiletěl z Moskvy hrudní chirurg profesor Bakulev, označil postup českých lékařů za správný, avšak operaci pokládal za nemožnou, přestože ji předtím telefonicky doporučil.

A Vladimír Beneš opět cituje z pamětí profesora Charváta: "Objevuje se nový doktor, jakýsi mladý kapitán, oblíbenec Čepičkův, který elektrickými impulzy z přístroje rytmicky dráždí na pacientově krku frenikus k dýchání. Ten mladý kapitán řekl Čepičkovi, že by bylo účinnější, kdyby se frenikus obnažil. Marně se snažíme Čepičkovi vysvětlit, že je pacient v posledním tažení." Přesně v jedenáct hodin nařídil Charvát sundat z obličeje dýchací masku a prohlásil prezidenta za mrtvého.

Dnes už se podobné případy podle profesora Beneše operují. Aneurysma na aortě měl například spisovatel Michal Viewegh. "Avšak v roce 1953 to bylo neoperovatelné, navíc o léčbě rozhodovala politika, Čepičkova vojenská rozvědka, a ne medicína, účast domácích lékařských špiček byla ponižující," uzavírá Vladimír Beneš, který své poznatky zveřejňuje v obsáhlejší studii v nejnovějším vydání časopisu Česká neurologie a neurochirurgie.

DVTV: Klement Gottwald byl mumifikován dobře, zpopelněn byl z politických a ekonomických důvodů, říká historik Ivan Malý

Klement Gottwald byl mumifikován dobře, zpopelněn byl z politických a ekonomických důvodů, říká historik Ivan Malý. Jaká je historie památníku na Vítkově? A proč se uvažovalo i o jeho zbourání? | Video: dvtv
 

Právě se děje

Další zprávy