Pardubice - Její "radary" mohou odhalit i letouny či lodě s neviditelnou technologií Stealth a samy jsou přitom nezjistitelné. Ty civilní naopak exportuje letištím v osmačtyřiceti zemích. A přesto jejich výrobce, pardubická firma ERA, v rukou amerických vlastníků málem zkrachoval.
Příběh české zbrojovky v lecčems udivuje. Ukazuje, jak málo stačí, aby společnost s jedinečným strategickým know-how zanikla. Vypráví ale také o českých politicích.
Story o firmě z Pardubic má nicméně šťastný - téměř pohádkový - konec. I když mu předcházel neprozíravý prodej firmy americkým společnostem, pro něž byl prioritní jen rychlý zisk, takže si ERA přeprodávaly, aniž by investovaly do vývoje. Společnost nakonec nabídly k prodeji. Jako neperspektivní.
Teprve když se ocitla zpátky v českých rukou, začalo se jí znovu dařit. Pro Američany "neperspektivní firma" dokonce letos v květnu získala strategickou zakázku pro nejnáročnějšího zákazníka: NATO a protivzdušnou obranu jeho členů.
Kontrakt pro Alianci? Není lepší reference
"Nemůžete mít lepšího, ale také náročnějšího zákazníka, než je Aliance. To, že si naše pasivní sledovací systémy Věra kupuje i NATO, je obchodní reference jako hrom. Rozšiřujeme proto výrobu, vytváříme nová pracovní místa a chystáme i další zásadní změny ve firmě," říká její generální ředitel Viktor Sotona.
Na "americkou epizodu" ale nechce příliš vzpomínat. "Koupili si firmu s velmi sofistikovanou výrobou a očekávali velké, a hlavně rychlé zisky. Jenomže už nebyli ochotni investovat do vývoje. Zažívali jsme velmi frustrující období. Možná jsme si ani kulturně nesedli... takže to naši firmu zcela ochromilo. Někteří lidé ten nesmyslný a nekompromisní tlak na okamžité zisky nevydrželi a raději odešli. Z řídicích pozic kromě toho zcela vymizeli Češi, kteří o firmě něco věděli a rozuměli jí... a dopadlo to, jak to dopadlo. Nesplnila se očekávání vlastníků (nejprve společnost Rannoch a poté SRA - pozn. red.), ERA jim nevynášela podle jejich představ. Česká společnost Omnipol přišla v pravý čas, a jen proto jsme se vrátili na světovou špičku," bilancuje ředitel Sotona.
Nejtrpčí pilulka na české vývojáře ovšem teprve čekala. To když se Američané pokoušeli přenést vývoj originálních pasivních sledovacích systémů (tedy těch, co vidí i neviditelnou technologii Stealth) do USA, "protože to umí nejlépe", takže budou pardubickou technologii rozvíjet za oceánem.
"Řekli nám to na rovinu: my budeme prodávat, protože vy to neumíte, a v Pardubicích zůstane jen výroba. Ale takhle to v obranném byznysu nechodí: obchody se připravují velmi dlouho. I na skvělou zakázku pro protivzdušnou obranu evropských zemí NATO jsme se připravovali rok a už předtím jsme s Aliancí několik let spolupracovali. Vojenské zakázky jsou vždy obtížným během na dlouhou trať.
ERA
ERA zaměstnává 230 lidí a má roční obrat 500 milionů Kč (rok 2013). Poměr mezi civilní a vojenskou výrobou byl až dosud vyvážený. Letos však začínají převládat vojenské zakázky. Vedení firmy se netají tím, že to považuje za možnost, jak dále růst.
Uzavření kontraktu trvá několik let, ale vyplatí se, protože unikátnosti a sofistikovanosti systému Věra odpovídá i cena, která je vyšší než u jejích civilních verzí. Hlavně proto ten americký scénář nefungoval," vysvětluje Viktor Sotona. Krizovou epizodu přesto šmahem nezavrhuje. S odstupem ji hodnotí jako "zajímavou zkušenost", při níž se Pardubičtí leccos přiučili v marketingu.
Po nekompromisní snaze amerických byznysmenů českou firmu rozdělit, rozštěpit a výzkum převést do USA zůstala v Pardubicích jen hořkost.
Omnipol si vylepšuje reputaci
Nový vlastník pardubické ERA, Omnipol, získal v tuzemsku kvůli prodeji dopravních letounů CASA české armádě dost kontroverzní pověst, ředitel ERA si však nemůže zbrojařskou firmu vynachválit: "Omnipol nás zachránil. Chová se k nám jako vlastník, jemuž záleží na rozvoji firmy. Nechce hned závratné zisky, je trpělivý a věří, že se mu značné investice časem mnohonásobně vrátí. Firmu restrukturalizoval. Měli jsme tu třeba hodně zahraničních zaměstnanců, s nimiž jsme se rozešli. Ale hlavně: Omnipol restartoval to nejdůležitější - výzkum a vývoj."
Zbrojařská firma nechává podle Sotony velkou část zisku v ERA. A nejde jen o výzkum a vývoj (v ERA vzniká nové výzkumné a vývojové centrum za stamiliony), ale i marketing, aby se prý o této špičkové české firmě ve světě opět vědělo a mluvilo.
Investuje se i do lidí a nákladného vybavení - například velmi drahých měřicích přístrojů. "Omnipol si zkrátka - na rozdíl od Američanů, kteří si nás jen přeprodávali - uvědomil potenciál naší firmy," shrnuje Sotona.
"Mnoho takových ojedinělých produktů v této zemi už nezbylo, proto do toho Omnipol šel," vysvětluje člen představenstva Omnipolu Milan Jurek s tím, že společnost věděla, že s ERA kupuje unikátní technologii, která vznikla a vyrábí se jen v České republice.
Potomek legendární Tamary
Frekvenčně širokopásmová vojenská verze "radiolokátoru" Věra je přímým následovníkem legendární a velmi robustní Tamary. Je ovšem mnohonásobně menší a efektivnější: v přesnosti, v množství vedených cílů, detekci elektromagnetických pulsů, ale i paměti. Věra si totiž pamatuje, že se s konkrétním typem letadla, či dokonce pilotem v minulosti už střetla, takže má jejich schopnosti "přečtené" a pohotově sdělí operátorovi, co může od sledovaného cíle očekávat.
Co všechno tento jedinečný pasivní systém (jde o jeho pátou generaci) umí, ale firma veřejně nesděluje. Koneckonců - i kupci "chytrého radiolokátoru" zůstávají v anonymitě, protože si nepřejí, aby jejich případný protivník věděl, co vše o něm může Věra zjistit.
Prozradit lze alespoň to, že Věry, které si NATO objednalo, budou dislokovány v Itálii a Aliance si k nim s pomoci českých odborníků vyškolí operátory.
Tento mobilní systém může být však podle potřeby a bezpečnostní situace v Evropě přepraven kamkoliv jinam. Aliance totiž buduje už několik let mnohem pokročilejší protivzdušnou obranu, než je ta nynější: sběr dat a informací o polohách letounů či jiných objektů bude složen z mixu několika senzorů - těch, které elektromagnetické impulsy vyzařují, ale i těch, které je pouze jako Věra zachycují.
Ty první - tradiční radary - jsou dost zranitelné, protože je lze zarušit, identifikovat a pak i zničit. Ideální je tedy mix senzorů, které využívají různé fyzikální principy. S tímto aliančním mixem (kombinací senzorů) se protivzdušná obrana NATO stává ještě přesnější, dokonalejší, odolnější proti rušení a zničení. "Na rozdíl od nynějšího tradičního pojetí ji to posune o celou třídu výše," vysvětluje Sotona.
I ruka trhu může být zničující
Aktuálně.cz oslovilo několik ekonomických a bezpečnostních expertů. A v jednom se shodli všichni: Česko rezignovalo - na rozdíl třeba od Polska - na svá (dříve tradiční) strategická odvětví: energetiku, zemědělství, ale i obranný či strojírenský průmysl.
Přitom státy, které se v té či oné míře o tyto oblasti starají, vyšly z finanční krize mnohem lépe než Česko. Například zmíněné Polsko. "Nemám dojem, že by si české vlády uvědomovaly, co je zájmem státu. Když pominu kauzu ERA, tak je to patrné i na jiných případech: odložení rozšíření Jaderné elektrárny Temelín anebo třeba v zemědělství. Podlehli jsme 'kouzlu' neviditelné ruky trhu a můžeme na to ve finančních, energetických či bezpečnostních krizích tvrdě doplatit. A možná už i doplácíme," míní bývalý šéf generálního štábu Jiří Šedivý.
Například od Američanů se lze podle jednoho z kapitánů českého průmyslu stále co učit. Avšak, jak dokazuje i příklad ERA, od vyspělejších ekonomik nelze přebírat slepě vše.
"V leckterých směrech jsme naopak lepší my a to, že jsme zcela podlehli 'tržnímu náboženství', kdy premiér srovnává výrobu proudových letadel s produkcí hřebíků či housek, položilo několik špičkových firem, anebo je dostalo do těžkých obtíží, z nichž se léta vzpamatovávaly," soudí vlivný manažer leteckého průmyslu.
Bývalý prezident agrární komory a nynější senátor Jan Veleba si prý až donedávna myslel, že za některé ekonomické potíže Česka mohou špatně vyjednané a nerovné podmínky při vstupu do Unie. "Jako politik jsem musel opravit názor. Například zemědělství v Česku strádá hlavně proto, že vedoucí posty na ministerstvu zemědělství zastávali až na výjimky absolutně nekompetentní lidé - ať již šlo o filozofy, anebo teoretické matematiky. Odborníci tam byli jen zcela výjimečně. A s energetikou či obranou země to podle mě vychází nastejno. Považujeme se za nezávislý stát, ale co je to za nezávislost, když jsme stále více závislí na dovozu potravin, které jsme kdysi vyráběli v nadprodukci? Co je to za nezávislý stát, jehož vláda se bojí rozhodnout o rozšíření Temelína, abychom byli v budoucnu soběstační ve výrobě elektrické energie? A to nemluvím o schovávání se pod křídly NATO."
Macešský stát
Ke strategickým firmám či odvětvím se stát i podle někdejšího ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování Pavla Bulanta chová macešsky. "Pokud si vláda vůbec uvědomuje, že jsou pro zemi při zvládnutí ekonomické krize či při jejím ohrožení důležité," říká skepticky Bulant.
Pardubická Explosia se tak i s nemalým přispěním státu ocitla před dvěma lety ve stavu klinické smrti. "Státu, jako hlavnímu akcionáři, bylo tehdy fuk, jak si Explosia vede. A jen doufám, že to nebyl něčí úmysl zlikvidovat tohoto světoznámého výrobce výbušnin," přemítá Bulant.
Příběh Explosie připomíná tak trochu odstavení vojenského vývoje ERA na vedlejší kolej, v němž firma měla a stále ještě má mnohaletý náskok před konkurencí. Až opožděná výměna managementu vrací Explosii pomalu na výsluní.
"Možná ale stát považuje za strategickou firmu svůj českobudějovický Budvar, jakkoliv na tomto pivovaru nevidím osobně nic strategického. Ale to je asi tím, že nejsem pivař," dodává Bulant.
