Kolik toho vite o endokanabinoidnim systemu a jak sledujete nejnovejsi studie lecby rakoviny pomoci CBD a THC?

To vás asi zklamu, nesleduji. Zajímám se víc o tu psychickou stránku věci.

Moje švagrové zjistili lékaři rakovinu jater. Začala sledovat zprávy na internetu a podle manžela upadá do deprese. Jak jí pomoci?

To asi nezvládnete sami. Obraťte se na nějakého odborníka. Někdy nejsou od věci ani antidepresiva.

Dobry den, dekuji za Vasi praci. Sam jsem si prodelal drasticke "smireni" s s tim, ze tento zivot je konecny. Nikdy jsem si neuvedomoval az na samotne dno, ze opravdu prijde den, kdy bude konec - a vsechno - penize, auto, pocitac, kariera, postaveni ve spolecnosti, maturitni vysvedceni a ruzne nesmyslne tituly, vybudovana firma nebo postaveny dum, ale take deti a rodice, kamaradi a lasky, oblibene zvire atp. - proste vsechno jednoho dne (driv ci pozdeji), skonci. Sam jsem si to prozil a jsem s tim smireny, i kdyz se toho stale bojim - driv jsem se ale nebal (neuvedomoval jsem si to). Nejvice mi pomahalo, kdyz mi lidi naslouchali a velmi dulezite bylo mit stale nekoho blizko. Proste jsem se moooc bal, moc. Dnes, s touto zkusenosti, mam uz problem se zaradit do spolecnosti - nerozumim jim - kariera, dum, auto....atp. - vse jednou skonci - pro co tedy zit? Asi pro ten pocit ze mohu mit nekoho rad. Muzete mi, prosim, poradit, jak se zase zpatky zaradit do spolecnosti, i s touto zkusenosti? Take znam souseda, ktery onemocnel take rakovinou a chemoterapie byla tak narocna, ze druhou uz odmitnul, a zacal pit kozi mleko (koupil si kozu) a opravdu se uzdravil. Je to mozne ze kozi mleko pusobi blahodarne pri onemocneni rakovinou? Jinak z hlubky srdce preji vsem nemocnym rakovinou, aby se nevzdali a bojovali, a Vas rodiine prislusniky a pratele prosim, abyste neopusteli nemocne, nikdy jindy Vas nepotrebuji vic nez ted. Kez Vam Pan zehna.

Díky za upřímnost, s jakou jste se s námi podělil o svůj příběh. To bývá docela časté, že se člověku změní hodnoty takovým zážitkem. Není ale přece jenom kariéra… Takoví lidé pak často pracují právě v neziskovkách našeho typu, dělají dobrovolníky, nejde jen o to, být užitečný, ale s velkou pravděpodobností tam najdete lidi, se kterými byste si mohl lépe rozumět.
A s tím kozím mlékem, to opravdu nevím. Ale možné je všechno, zdá se.

Dobrý den,
jak povzbudit příbuzného, nemocného rakovinou, jehož blízký přítel boj s rakovinou právě prohrává? Jde o jiný druh rakoviny, nicméně pro onoho příbuzného je to něco jako "pohled do budoucna" a upadá do depresivních stavů, což léčení jistě mnoho nepomáhá..
Děkuji

No to je nezáviděníhodná situace. Zkuste při hovoru s ním zdůrazňovat právě ty rozdíly. Když na to nebude slyšet, tak mu doporučte, ať si najde nějakého odborníka našeho typu. Příbuzný má dělat podporu, to je super, že ten váš někoho takového má, to ale nemusí stačit. My jsme na rozhovor přece jenom odborníci.

Dobry den, prosim, chtel bych se zeptat kde najdu cisla tykajici se avizovaneho narustu rakoviny a zda nejaka statni organizace (napr. SZU) zkouma, cim by navyseni mohlo byt zpusobeno?
Nekde jsem si precetl, ze za narust muze zanedbana prevence, no to se mi nezda.

Dekuji za odpoved

Údaje najdete na stránkách českého statistického úřadu. Co může za nárůst, je složitější otázka. Máme tendenci podceňovat prevenci, to je fakt, ale jediný důvod to rozhodně není. Já jsem zase četla, že za nárůst vlastně může zlepšená diagnostika a včasnější záchyt.

Jak povzbudit člověk, který ví, že umírá na rakovinu. Aktivní doktor mu sdělil, že mu zbývá 3 až 9 měsíců. Jak s nemocným komunikovat, aby neupadl do apatie?

Opět bych doporučovala především otevřenost. Žádné utěšování nebo falešné naděje, ale ty časové hranice můžou a nemusí být pravda. Lékaři se zpravidla zdráhají sdělovat takovéto prognózy, protože dobře vědí, jak je to ošemetné a když už to udělají, tak radši uberou. Z logických důvodů. Žaloby na lékaře se množí, a když někdo bude žít déle, než mu bylo předpovězeno, ztěžovat si pravděpodobně nebude mít důvod.

Jak pomoci v rodině nebo mezi přáteli nemocnému zvládat psychicky onkologické onemocnění?

Mluvte s nimi, nevyhýbejte se jim, ptejte se, jestli chtějí o něčem souvisejícím mluvit, když ne, bavte se o čemkoli jiném. Buďte k dispozici, kdyby něco potřebovali, aby se neostýchali si o pomoc požádat.

Zdravím,
minulý týden jsem se dozvěděl něco v tom smyslu, že celý proces chemoterapie vznikl tím, že bylo lehce chemicky pozměněno složení jednoho bojového plynu (yperit), a rázem tady máme z bojového plynu - lék.
Samotného by mě zajímalo, jestli to tak opravdu je.

Ať se daří a díky

Samotného by mě zajímalo, jestli to tak opravdu je.
To opravdu nevím, ale nepřekvapilo by mě to. Penicilin byl přece taky objeven nějakou úplnou náhodou.

Dobrý den paní doktorko,
můj bratr s kterým mám velmi blízký vztah onemocněl rakovinou. Tuto diagnozu se dozvěděl nedávno a je vidět, že ho to velmi zasáhlou. Bojím se jak se s tím vyrovná. Mohu mu nějak pomoci? Tato zpráva zasáhla i mě a pokud se mám přiznat, ani já se s tímto faktem nemohu smířit. Nevím jestli mi pomůže terapie, ani na koho se obrátit.
Děkuji vám za odpověď.

Jak jsem psala už výše, můžete se obrátit na naši organizaci a pokud bydlíte v dosahu tak přijít, třeba i s bratrem, pokud má zájem. Můžete se s námi spojit i přes skype nebo případně telefonicky. Nefungujeme ale jako krizová linka, je potřeba si domluvit konzultaci. Čekací lhůty nemáme dlouhé, pár dní, maximálně týden, záleží taky na vašich časových možnostech. Že taková zpráva člověka zasáhne, není nic divného, a nechat i pomoct není ostuda. Někdy pomůže i jen možnost se svěřit, bez potřeby ohlížet se na toho, jak se to dotkne příjemce takové zprávy, někomu tzv. cizímu.

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat co říkáte na Tomáše Kašpara (Nespěchejte do rakve), člověka, který se sám dostal z "neřešitelné" situace s rakovinou a nakonec se z neřešitelné situace dostal sám od sebe, momentálně o svých zkušenostech publikuje.
Není náhodou cesta, kdy se člověku dostává do těla více a více chemie, cesta do pekel (nemyslím pouze medikamenty, je to i jídlo, pitná voda - chlor atd atd)? Chápu, že pro většinu lékařů asi není vyhlídka nějakého úspěšného vyléčení (neplést si s léčením) vcelku nepříjemná, každý se přeci bojíme o práci, ale i tak se o těchto věcech VŮBEC nemluví.
Viz poslední pořad na ČT kde si pozvali T. Kašpara, aby ho následně totálně vystříhali.

Proč se nesledují výsledky chemo"terapie" déle než 5 let? Díky

Opět musím podotknout, že nejsem onkolog. Ti se na takové případy "zázračných vyléčení" dívají skepticky. Já si ale myslím, že taky nemají patent na všechno. Tím se nechci nikoho dotknout, ale nebránila bych se různosti možných pohledů a názorů, ať si každý vybere, je to nakonec jeho život. To bychom se ale museli naučit dávat pacientům mnohem více kompetencí.
A na vaši druhou otázky, týkající se pětiletého sledování výsledku léčby, myslím, že to vychází ze statistiky. Po pěti letech pravděpodobnost relapsu prudce klesá. Vyřadí vás z pravidelných kontrol na onkologii, jste považován za vyléčeného, ale sledováním tím rozhodně nekončí. Měl byste dál chodit ke svému praktikovi, který vás "hlídá" dál.

Jak se chovat k člověku, který je ve finálním stádiu rakoviny? Co mu na to říct, jak je možné mu pomoci? Děkuji.

Myslím, že zde narážíte na problém, že smrt je v naší společnosti pořád tabu téma. Není zvykem o tom mluvit ani, když jsme zdraví, natož když se to někoho aktuálně týká. Většinou takový člověk ale velmi dobře ví, kolik takzvaně uhodilo, a opakovaně mám tu zkušenost, že člověk v takové situaci otevřeně vítal možnost popovídat si s někým otevřeně, dokud to ještě jde. Doporučovala bych s tím moc neotálet. Píšete, že je dotyčný ve finálním stádiu, to znamená, že to může být otázka týdnů nebo třeba i dní a příležitost bude promarněná. U onkologického onemocnění se může situace zvrtnout velmi rychle. Tím ale nechci říct, že s tím tématem máte nutně sama začít. Jen se tomu nebránit, nevyhýbat. To se pozná.

Dobrý den, o kolik pacientů se běžně během jednoho týdne staráte?

V Praze mám v průměru takových 15 ambulantních konzultací, 20 i 30 kontaktů v nemocnici, jednou za týden jezdí naše pracovnice do hospice v Čerčanech, takže ještě takových 5 – 10 klientů tam, pak nějaké v Brně a v nemocnici ve Znojmě.
Nejsme velká organizace. Mám 8 terapeutů, dohromady cca na 3 úvazky. Rádi bychom své služby rozšířili, myslím, že by to bylo potřeba a z několika zdravotnických zařízení nás i přímo kontaktovali, že by měli o spolupráci zájem, ale je to otázka financí bohužel.

Dobrý den. Manžel byl loni v květnu operován - rakovina pravé mandle. Pak absolvoval ozařování, které skončil v září. Zhubl 20 kg. Od té doby stále nemá chuťové vlastnosti a malou tvorbu slin. Za jak dlouho se to obnoví? Jaká má být strava nebo jiná péče? Býval sportovně aktivní. Je možné sportovat? Děkuji za odpověď.

Já bohužel nejsem onkolog, takže vám nemohu zodpovědně odpovědět. Liga proti rakovině má telefonickou linku, na které se můžete na podobné věci ptát odborníků. Ale jak mě se to jeví, tak nevidím důvodu, proč se vyhýbat sportu. Samozřejmě v nějaké rozumné míře, ale pokud na to byl zvyklý, ať se k tomu rozhodně vrátí. To mu může jenom pomoct, zejména psychicky. A psychika je pro celkové uzdravení podstatná.

Každý pacient je jiný a vyžaduje individuální postup léčby. Jak posuzují zdravotní pojišťovny druh nutné léčby onkologického onemocnění, když revizní lékař není onkolog? Jak může revizní lékař pojišťovny objektivně posoudit požadavek odborníka -onkologa na druh léčby a její provedení? Neřídí se přitom převážně či pouze finanční náročností zákroku či léčby pro svou zdravotní pojišťovnu?

To jste narazil na docela složitou problematiku, do které upřímně řečeno zas až tak nevidím. Finanční náročnost onkologické léčby je samozřejmě obrovská, zdroje jsou nějakým způsobem omezeny a ty pojišťovny musí nějak vyjít. Co mám ale zkušenost, tak názor odborníků onkologů je zpravidla respektován.

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na to, jaké pocity maji běžně lidé s onkologickym onemocněním? Jsou hodně zoufali? Děkuji!

Myslím, že v prvním momentě jsou především zaskočení. Taková zpráva člověku změní ze dne na den celý život. Všechno, co jste dosud plánovali, musí stranou.
Pak se reakce na onemocnění zpravidla nějak vyvíjí, typický průběh byl popsán mnohými odborníky. Člověk prochází různými fázemi – od popření, po vztek, bilancování, rezignaci až v ideálním případě ke smíření. Je to ale hodně individuální a záleží na mnohých okolnostech, mimo jiné také na podpoře rodiny. Proto nabízíme pomoci nejen samotným nemocným, ale i jejich rodinám a blízkým.

Co mi Vaše sdružení může nabídnout?

Základem naší práce je poskytování psychoterapeutické podpory lidem, kteří onemocní rakovinou, kterým onemocní příbuzný nebo známy a mají s tím nějakou potíž, mohou za námi přijít a my jim tu potíž pomůžeme řešit. Nejste-li z Prahy nebo z Brna kde máme prostory pro tyto ambulantně poskytované služby, můžeme konzultovat po skypu. V nedalekém okolí jsme schopni dojet i do místa bydliště, to děláme především u lidí, kteří jsou již se silami na tom tak, že za námi nedojdou. Většinu klientů ale máme přímo v nemocnicích.
Kromě toho poskytujeme také podpůrné masáže a práci s tělem, onkologicky nemocným zejména reflexní terapii přes plosky nohou, což je pro ně nejbezpečnější.

Dobrý den, prosím Vás, jak jste se k této práci dostala a co vás na ni baví?

Bylo to někdy před 12 lety, kdy jsem si otevřela soukromou amubulanci a začaly tam shodou okonlností chodit 2 matky onkologicky nemocných dětí. Bylo evidnentní, že potřebují pomoc, psychickou podporu, psychoterapii... narazila jsem na problém s financováním takové služby. Mohla by to hradit pojišťovna, ale to by paní musely dostat nějakou diagnózu. Nabízí se tzv. adaptační porucha, pod tu by se to asi schovalo, jenže dá se považovat reakce na takové onemocnění vlastního dítěte za poruchu? To mi přišlo nefér jednak vůči pojišťovnám, jednak vůči těm dámám samotným. Nechtěla jsem z nich dělat nutně psychiatrické pacienty, abych je mohla vzít do péče. A chtít v takovém případě peníze chash, když kvůli nemoci dítěte pravděpodobně přijdou o práci, jednu v té době opouštěl manžel, protože tu situaci těžko zvládal (on sám doma někde v Plzni, manžela věčně v Praze, v Motole...), finanční problémy jsou pro tyhle lidi bohužel na denním pořádku. Tak přišel nápad, zkusit to jinak, vytvořit sdružení, které by mělo možnost získávat prostředky z dotací a darů, a na psychosociální pomoc onkologickým pacientům a jejich rodinám se specializovalo.
A co mě na tom baví? Mě prostě baví moje práce, naplňuje mě to, jsem ráda užitečná tam, kde je to potřeba a pro onkologicky a jinak vážně nemocné to potřeba je.