Praha - Šest obviněných anarchistů zůstalo v cele předběžného zadržení po zásahu policejní protimafiánské jednotky, který proběhl před dvěma týdny. Policie tehdy zadržela deset lidí údajně napojených na Síť radikálních buněk (SRB), která se na internetu přihlásila k řadě žhářských útoků na policejní auta i jiné cíle. Tři z nich jsou podezřelí z plánování teroristického útoku na armádní vlak a hrozí jim až mimořádný trest, druhá polovina je za menší prohřešky stíhána na svobodě.
Mezi obviněnými je i mladá Slovenka Katarína Z., která žije druhým rokem v Praze. Policie ji viní z toho, že útoku na vlak nezabránila. Podle kriminalistů se přitom účastnila schůzek v pražském bytě, kde anarchisté o útoku mluvili.
Hlavním mozkem celého plánu byl Petr Sova, zaměstnanec berounského nádraží, který podle policie s plánem na zapálení vlaku přišel. Katarína Z. však v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že o něčem takovém během schůzek v bytě nikdy neslyšela a organizaci SRB zná jen z internetu.
"Tohle nebyl žádný konspirační byt, jak ho policie nazývá, já si myslím, že to konspirují akorát tak oni," vyvrací policejní tvrzení. Přesto nepopírá svoje sympatie k anarchismu. "Účelem je poukázat na nerovnosti ve společnosti, na vydírání vykořisťovatelů a poukázat na lidi, kteří nemají co do úst nebo jsou na ulici. Řekla bych, že je to hlavně o solidaritě," vysvětluje svůj postoj.
Aktuálně.cz: Z čeho vás policie obvinila?
Katarína Z.: Nepřekažení trestného činu.
Slyšela jste ty rozhovory, kvůli kterým vás a další policie obvinila?
Já jsem o žádném plánování nikdy nic neslyšela. Na tom bytě se scházeli mladí lidé, kteří byli úplně v pohodě. Tohle nebyl žádný konspirační byt, jak ho policie nazývá, já si myslím, že to konspirují akorát tak oni. Nejsem si úplně vědoma, že bych slyšela o nějakém vlaku. Řeči, které jsem slyšela o zápalných lahvích a o tom, že se to někde děje, jsem vůbec nebrala vážně. Nemyslím si ani, že by se útoky zápalnými lahvemi staly. Nevím o nich.
Znáte Petra Sovu?
Ano znám. Měl kapelu Voice of Anarchopacifism, kterou jsem milovala od malička. A díky těm koncertům jsme se seznámili. Pak jsem přišla na to, že tihle podobně smýšlející lidé pořádají různé přednášky, diskuse, koncerty. A různě tyhle věci sami organizují a může se zapojit kdokoli.
Takhle jste se tedy seznámila s dalšími anarchisty a začala chodit do "konspiračního bytu"?
Ano.
Kolikrát jste jej navštívila?
Já jsem tam chodila už před tím, než jsem věděla o tom, že se tam konají nějaké schůzky. Sem tam jsem tam přespala, když jsem šla z koncertu, protože ten byt patří kamarádce. Ale ani pak, když jsem věděla, že se tam konají schůzky, tak jsem tam nechodila pravidelně. Jenom když jsem něco potřebovala řešit nebo když se připravovalo něco, co mě konkrétně zajímalo. Takže jsem na mnoha schůzkách nebyla. A na těch, na kterých jsem byla, jsem řešila věci, které trápily mě. Třeba pochody proti rasismu, proti kapitalismu nebo jsem řešila sraz ultrapravičáků. Ale všechno to bylo přiměřené. Na žádné demonstraci se nic nestalo, přišli jsme ukázat svůj názor.
Kdy jste poprvé do "konspiračního bytu" přišla?
Je to asi rok.
Jak vás poprvé pozvali na schůzku?
Tak to bylo přes nějaké diskuse. Nebo na nějaké demonstraci, kde podávali nějaké informace, brožurky, knížky. A já se o to zajímala a chtěla jsem se s nimi seznámit víc. Takže jsem se s nimi seznámila přes tyto různé akce.
Takže vy jste na schůzkách nikdy neslyšela o tom, že by někdo plánoval nějaký útok na vlak nebo něco obdobného?
I kdybych něco takového slyšela, tak se tomu akorát tak zasměju. Už jsem to vykládala i právníkovi, protože zapálit jedoucí vlak zápalnou flaškou mi přijde nereálné a dětinské. A vůbec bych tomu nepřikládala pozornost. Hlavně ne od těchto lidí, protože jsou inteligentní a vím, že dělají úplně jiné věci. Tohle nejsou podle mě lidi, které by to zajímalo, protože jsou to lidé, kteří chodí do práce, mají děti… Takže ne, nevěděla jsem o tom.
Tak ještě jinak. Co jste tedy probírali v rámci těchto schůzek?
Všechno možné. Probírali jsme, co se děje, co se stalo ve světě. Každý četl nějaké články. Většina z nás jsme byli kamarádi, takže jsme se bavili o různých věcech. Ale nejsem si vědoma, že by se tam probíral jakýkoli útok nebo něco podobného. I kdyby někdo něco řekl, brala bych to jako vtip. Navíc, kdyby někdo něco plánoval, tak to nedělá v bytě plném lidí, kde to každý poslouchá.
V kolika lidech jste se tam scházeli?
Někdy v pěti někdy v deseti, ale vždy jsme seděli v jedné obývací místnosti a pili kafe. Bylo to tam takové uvolněné a vůbec tam neprobíhalo něco, jakože by si tam někdo něco šuškal.
Jste členkou Sítě revolučních buněk?
Já jsem se o této skupině poprvé dozvěděla z internetu, s nikým jsem se nikdy nesetkala.
Lidé ze SRB se k útokům zápalnými lahvemi na policejní auta atd. ve svém komuniké přiznali, věděla jste o tom?
Já jsem si ty komuniké Sítě revolučních buněk četla, ale vůbec jsem netušila, co je to za stránku, co je to za lidi nebo kdo to vůbec vytvořil. A mnohokrát jsme se bavili o tom, jestli to není provokace ze strany policie. Protože kdyby se zapálilo nějaké policejní auto nebo se staly nějaké z těch věcí, proč by se o tom neinformovalo v médiích?
Kdy jste se o SRB poprvé dozvěděla?
Možná před půl rokem nebo loni během léta… Nevím, jak je to dlouho. Je to nějaký čas, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Dozvěděli jsme se o nich tak, že nám přišly maily, které obsahovaly jejich komuniké, které jsme měli uveřejnit na anarchických stránkách.
Počítáte se mezi anarchisty?
Ano, počítám.
A jak vy si představujete dosažení anarchistických cílů?
Já si hlavně nemyslím, že jít a hodit někam zápalnou lahev někomu otevře oči. Myslím si, že by se toho dalo docílit těmi cestami, kterými jdeme. Přednáškami, vzděláváním a dalšími různými akcemi.
Jaké máte vlastně názory na anarchismus?
Účelem je poukázat na nerovnosti ve společnosti, na vydírání vykořisťovatelů a poukázat na lidi, kteří nemají co do úst nebo jsou na ulici. Řekla bych, že je to hlavně o solidaritě. Já se nezamýšlím nad nějakou změnou systému, zaměřuji se na věci, v nichž můžeme nějakým způsobem pomoct, jako byla třeba ta Řízkárna, kde Krulec (Vladimír Krulec majitel restaurace - pozn. red.) nevyplatil mzdy. A v rámci těchto akcí jsme se snažili těm zaměstnancům pomoct, když neměli na právníky atd.
V rámci Řízkárny ale taky došlo k několika útokům na pana majitele.
Já nevím, kdo to dělal. Pokud to nevydržel někdo ze zaměstnanců, tak se vůbec nedivím. Ale nevím o tom, že by se plánoval nějaký útok z naší strany. Jediné, co jsme udělali, bylo, že jsme mu obsadili všechny stoly v Řízkárně, a to stačilo na to, aby měl ztráty. Nepotřebovali jsme mu zapalovat auta nebo něco podobného. Na co?
Takže o těch útocích - o zapalování aut - jste vůbec nevěděla?
Ne. Já nejsem radikální. Ani si nejsem vědoma toho, že by někdo kolem mě prováděl nějaké útoky. Takže jsem se o to vůbec nezajímala, dokud jsem nedostala sama usnesení od policie.
Co víte o zatýkání v Brně?
Tak o tom nevím nic, ani tam nikoho neznám.
Jak jste se o zatýkání po republice dozvěděla vy?
To jsem byla na Slovensku a dozvěděla jsem se, že policie přišla do Atenea (kulturní centrum v Mostě - pozn. red.) a vůbec jsem nechápala, co se děje. Pak jsem se vrátila do Prahy a v klidu jsem spala a policisté mě telefonem dopoledne vzbudili s tím, že je zajímá víkend, který organizuju. Ten víkend měl zahrnovat workshopy, diskuse, autorská čtení a nějaké hudební projekty. Já si myslela, že si dělají srandu, protože v rámci toho víkendu neměla být ani nijak hlasitá hudba nebo tak. Tak jsme se dohodli, že přijdu sama na stanici, ale když jsem vyšla z domu ven, tak už byli v parku. Asi se báli, že nepřijdu. Celou dobu jsem věděla, že jde někdo se mnou a pak jsem si to ověřila tím, že jsem vystoupila o zastávku dříve z tramvaje a policista za mnou vyskočil, ukázal mi placku a já mu řekla, že bych trefila i sama a on jenom odpověděl, že tohle je pro jistotu.
Takže mě doprovodili na stanici na Smíchov. Chovali se ke mně normálně. Pak mě převezli do Bartolomějské. Tam se mě vyptávali a vlastně ze mě udělali děsně nebezpečnou osobu. Ale já se necítím za nic vinná.
Jak se pan Sova choval? Projevovalo se u něj nějak extremistické smýšlení?
Já, když jsem se s Petrem bavila o věcech, které se týkaly radikálnějších záležitostí, tak Petr byl pacifista. Vždyť on se hlásil ke skupině Voice of Anarchopacifism. A právě on tvrdil, že anarchismu nelze dosáhnout revolucí a násilím, protože lidé musí postupně něco pochopit a musí se vzdělávat. Tvrdil, že toho nelze dosáhnout ztrátami na životech a bojem.
Z čeho jej tedy policie viní?
To se zeptejte jich. Já to nechápu. Já ty lidi nepovažuji za radikály a nemyslím si, že by někdy něco takového dokázali udělat. Víc se k tomu nechci vyjadřovat, pro mě je to, co se kolem toho děje, blbost.
Pokud budete obžalována, jak se budete u soudu hájit?
Poslala jsem stížnost na usnesení, které jsem dostala. Všechno ale musím probrat s právníkem, protože jsem u soudu nikdy nebyla a nevím, jak to tam chodí.
