Stropnický: Konflikt s Ruskem není chiméra, ukažme odvahu

Jiří Kubík
30. 3. 2015 9:00
Šéf obrany Martin Stropnický v rozhovoru také říká, že se mu nezamlouvá zamýšlená účast prezidenta Miloše Zemana na "Putinově show" - vojenské přehlídce v Moskvě 9. května.
Ministr Martin Stropnický na předvánoční návštěvě v Afghánistánu
Ministr Martin Stropnický na předvánoční návštěvě v Afghánistánu | Foto: Petr Medek, Ministerstvo obrany ČR

Praha - Přesun pěti stovek amerických vojáků, kteří se od neděle pohybují na českém území, má pečlivě promyšlené aranžmá.

Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) v rozhovoru říká, že tento konvoj – na rozdíl od těch méně nápadných v předchozích letech – má dát Rusku "důkaz jednoty, připravenosti a určité síly".

Rusko má totiž podle Stropnického tradici vyplňovat "prázdné prostory". Proto podle něj naše nerozhodnost a slabost není namístě. Nezamlouvá se mu tudíž ani zamýšlená účast prezidenta Miloše Zemana na "Putinově show" - vojenské přehlídce v Moskvě 9. května.

Na americký konvoj existuje dvojí pohled: jeden říká, že jde o relativně banální přesun aliančních vojáků na jejich základnu v Německu, druhý mluví o jakémsi symbolu připravenosti NATO bránit své členské země. Který pohled je ten váš?

Nepochybně ten, že jde o symbol. Při vší úctě k nutnosti nacvičovat logistiku přesunů, určitá symbolika je pro mě mnohem důležitější atribut. Podstatná je viditelná přítomnost amerických jednotek. Určitě si vzpomenete, že při nástupu Obamovy administrativy se říkalo, že se USA od Evropy trochu odklánějí, že mají své priority jinde. Jsem rád, že se Spojené státy přihlásily k tomu, že Evropa je zajímá a že si uvědomují změnu bezpečnostní situace. K tomu také patří větší viditelnost, častější cvičení a podobně. I proto je přesun konvoje organizován tímto způsobem.

Má nás tato akce probudit z iluze, že žijeme v relativním klidu?

Je to tak. Evropa jako celek si zvykla na klid a mír jako na nějaký automatický stav. A ono to tak není. Každá vláda žije svým volebním cyklem, má tisíce priorit a zvedání armádního rozpočtu je politicky nesmírně nevděčná věc. Proto musí nastoupit jistá politická odvaha jít do toho čelem a říct: Není sice důvod k panice, ale je důvod brát dnešní situaci vážně a být připraven. I proto jsem rád, že jsme se v české vládě shodli na navýšení rozpočtu na obranu a že mám koaliční garanci navýšení i na další dva roky.

Loni přejelo přes české území celkem jedenáct konvojů příslušníků armády USA a žádné pozdvižení to nezpůsobilo. Znamená to, že tentokrát spojenci rovnou žádali o souhlas s přesunem s mnohem širším aranžmá?

Tento přesun byl od začátku koncipován jinak, to nemám důvod zastírat. Už když se podíváte na trasu, kudy konvoj jede, tak tam nejsou přímé linie. Byla tu snaha o rozumnou míru kontaktu s populací. A musím říct, že jsem byl předem zvědavý, co se na těchto setkáních bude dít. Myslím, že by bylo velké překvapení, kdyby nikdo nikde neprovokoval. To bychom asi nebyli u nás. Na druhou stranu jsme předem dostali spoustu žádostí od různých klubů veteránů, harleyářů a podobně, abychom jim umožnili nějaký spontánní kontakt.

Průjezd spojenců Českem podle průzkumu agentury STEM/MARK nevadí 82 procentům dotázaných. Nečekal jste větší odpor?

Čekal jsem tak tři ku jedné. Číslo z průzkumu považuju za velký nadstandard. Co mě tím spíš mrzí, že ta průkazná menšina je zesilovaná v některých médiích. Je velká otázka, kdo se skrývá za všemi těmi občanskými iniciativami, které používají ta nejbrutálnější hesla jak z dob normalizace.

Má se Česká republika, potažmo Evropa bát Ruska?

Měli bychom se bát své nerozhodnosti a své slabosti. Pokud bychom dospěli do stavu slabého a nerozhodného státu, tak se bojme. Pokud budeme situaci vyhodnocovat správně a podle toho jednat, tak se bát nemusíme.

A zatím si vedeme jak?

Se střídavými úspěchy. Na jednu stranu se daří - a dá to hodně práce - držet jednotný postoj ve smyslu sankcí jako jednoho z mála prostředků vůči Rusku. Možná ten či onen podnikatel tam přichází o tolik a tolik milionů, ale možná že si ti podnikatelé při vší úctě neuvědomují, že v případě nějakého konfliktu by přišli o mnohem víc. Ten konflikt není úplnou chimérou. Není explicitní, není takzvaně na stole, ale to testování je z ruské strany evidentní. A když ruská strana uvidí slabost... V Rusku je tradice vyplňovat prázdné prostory. A Ukrajina byla hrozně zranitelná, z mnoha důvodů. Takže dát nyní důkaz jednoty a určité síly a připravenosti je důležitá věc. Rusko přes své velké hospodářské potíže a šestnáctiprocentní růst cen, propad rublu, pokles cen ropy a tak dál, docela dramaticky zvyšuje svůj vojenský rozpočet. Když tohle nebude Evropa reflektovat, tak to musí některé kruhy v Rusku jen povzbudit. Rusko se baví jen se silnými partnery.

Takže ukázat sílu, které Rusko rozumí.

Ano. Rusko skutečně v sobě nemá geneticky zakódováno, že ústupek nebo kompromis je vstřícnost ve vyjednávání. V drtivé většině případů to vnímá jako slabost. Když se Evropa bude drolit v názorech a jednotlivé státy se budou vzájemně zpochybňovat, tak to je přesný opak způsobu, jak nějakého řešení dosáhnout.

A nedrolíme se v názorech koneckonců i my sami? Máte za to, že hlas České republiky je dostatečně jednotný, a tudíž pro naše spojence čitelný? Postoj vlády k dění na Ukrajině je jiný než postoj prezidenta. Vy mluvíte jasně o přímé účasti ruských vojáků a techniky na východě Ukrajiny, prezident Zeman říká, že nikdo neviděl důkaz o tom, že by tam tito vojáci byli...

Myslím, že už to nějakou dobu neříká.

Řekl to celkem nedávno. Stejně tak váš komentář ke konvoji je mnohem razantnější než jeho. Stejně tak máte jiný postoj k jeho přímé účasti na vojenské přehlídce v Moskvě 9. května, kam jede jako jedna z mála hlav evropských států. Jak se v tom vyznat?

Postoj České republiky k Rusku je důležité vnímat z jiných kroků než z takovýchto prohlášení.

Jsou to prohlášení hlavy státu.

Chápu, že čtenář může být dezorientován, jak to tedy vlastně je. Plusový bod to není, to nebudu předstírat. Ale podstatné je, co se dělá. Proto je důležitý ten konvoj, například.

A jak tedy vnímáte Zemanovu účast na Putinově vojenské přehlídce, kam on jede s hrdostí, jak říká, a vy to označujete za nešťastné?

Postoj demokratických světových lídrů je ten, že nezpochybňují ruský podíl vítězství nad fašismem a milionové oběti, ale zároveň reflektují současnou situaci, která není dobrá, a nechtějí asistovat vojenské parádě na Rudém náměstí. To je Putinova show a demonstrace moci. Myslím, že rozlišovací hranice je jasně vnímatelná. Ale mám pocit, že jak se to datum bude přibližovat, tak toto téma ještě přijde na přetřes. To je můj odhad.

Prezidentův poradce Hynek Kmoníček minulý týden zdůraznil, že je pro Českou republiku důležité z ekonomického hlediska, aby na té vojenské přehlídce Miloš Zeman stál – vedle prezidentů Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu, Vietnamu... Tohle pro vás není argument?

Není to pro mě všeplatný argument. Ona ta bezpečnost takhle nefunguje. Myslím si, že by se našly paralely, že spoléhat pouze na ekonomickou výhodnost a vyprázdnit ze zahraniční politiky jakoukoli morálku, to tak úplně nejde. A kdo to udělá, tak si pod sebou řeže větev, a ještě přitom má mylně za to, že koná úžasně pragmaticky. Je to krátkozraké. Jistě, je nutné pokoušet se všechny naše zájmy skloubit. Řešení není rezignovat na ekonomické vztahy a pak se smutně dívat z okna, jak tam naši někteří evropští partneři vesele obchodují. To je hloupost. Ale rezignovat na základní a logický kontinuální rys české zahraniční politiky, tedy na akcent na lidská práva, to je špatně a neměli bychom se toho dopouštět.

Vedete vůbec debatu s hlavou státu o těchto základních tématech?

Je pravda, že jsme měli na Hradě zatím jen jednu schůzku ve formátu jedna plus pět, kde se ale tyto věci neřešily. Myslím, že se to někdy podceňuje. A rád bych tato základní témata nastolil.

 

Právě se děje

Další zprávy