Utajená kuchyně. Tady se vaří démonizovaný semtex

Jan Gazdík Jan Gazdík
11. 11. 2014 5:30
Reportéři Aktuálně.cz se vypravili tam, kde se vyrábí světově známý semtex. A kam se běžný člověk jen tak nedostane.
Semtex.
Semtex. | Foto: Vojtěch Marek

Pardubice - Poprvé ho tu "uhnětli" přesně před šedesáti lety. Postupem času se z něj stala jedna ze značek komunistického Československa. Semtex.

O výbušnině, která - podle některých názorů - patří k Česku stejně jako pivo nebo škodovky, se znovu mluví a píše, tentokrát v souvislosti s výbuchy muničního skladu ve Vlachovicích na Zlínsku. Reportéři Aktuálně.cz se vypravili tam, kde se semtex vyrábí a kam vůbec není snadné se dostat: do Explosie Semtín.

V prostorách připomínajících verneovský Nautilus kapitána Nema drželi v ruce nejen legendární výbušnou hmotu "Made in Czechoslovakia", ale i její největší konkurentku - stejně účinnou trhavinu C4 z produkce USA.

Spor o prvenství

Co vzniklo dříve: semtex, anebo mediálně mnohem méně známá, ale stejně účinná americká trhavina C4? Výzkumný pracovník pardubické Explosie a.s. Ladislav Říha říká, že po takové době se to už asi nedozvíme.

Doložitelné je pouze to, že obě unikátní výbušniny spatřily světlo světa v roce 1954. Buď tedy byly vynalezeny nezávisle na sobě, anebo tento vynález Američané ukradli Čechoslovákům... či naopak Čechoslováci Američanům. V letech studené války nic neobvyklého.

"Je to dost podezřelé a určitě to není náhoda," usmívá se Ladislav Říha.

Je na něm vidět, že o prvenství své firmy nepochybuje. Načež sáhne do speciální kabely a dává na stůl úhledný černý váleček "modelíny" a bílou plastickou kostku, ze které kousek uždibuje, tvaruje z něj malinkou krychličku a podává mi ji přes stůl.

Dochází mi, co držím v rukou, jen netuším, zda je to semtex, anebo ona "cé čtyřka". "Náš semtex je ten černý váleček. V některých parametrech je lepší než americká výbušnina, v jiných zase ne. Záleží na podmínkách jejich použití. Semtex má například konstantní elastické vlastnosti i v arktických mrazech či pouštních žárech. Což se už o 'cé čtyřce' říci nedá," upřesňuje Říha.

Neškodná "modelína"

Na stole před námi se hromadí další a další různobarevné válečky, krychle, pásky, listy či zvláštní profily. A pro nás je - i pod dojmem výbuchu muničního skladu ve Vlachovicích - stále obtížnější vnímat všechny informace o tomhle speciálním výrobku.

Černý váleček, to je semtex.
Černý váleček, to je semtex. | Foto: Vojtěch Marek

Výrobku, kterým komunistické Československo podporovalo pochybné režimy, což vedlo v počátku devadesátých let k dalšímu extrému - zastavení výroby plastické výbušniny semtex.

Vedoucí výzkumu a vývoje Zbyněk Akštein nás pobaveně sleduje a ujišťuje, že se nemáme čeho bát. Bez rozbušky, která v této "modelíně" vyvolá stabilní rázovou vlnu, zůstává nebezpečná trhavina pouhou "modelínou".

Prý se s ní dá dělat cokoliv (házet, stříhat i pálit), nic se nestane. Přesto mi to nedá - a ptám se na katastrofu v Lockerbie. Jeden z největších teroristických útoků na občany USA, který je dáván do souvislosti právě se semtínským semtexem a z nějž byli obviněni agenti tajné služby libyjského diktátora Muammara Kaddáfího.

"Všude se píše, že Boeing 747 zničil nad Lockerbie výbuch (zahynulo při něm 189 lidí - pozn. red.) semtexu. Pro naši firmu jde pochopitelně o citlivé téma. Aniž bych se ale chtěl dotknout památky obětí, tak musím říci, že ani po šestadvaceti letech není jasné, o jakou výbušninu šlo. Byť je pravděpodobné, že byla plastická," odpovídá Ladislav Říha. 

Současně připomíná i jeden málo známý fakt: Československo vypravilo nedlouho před koncem války ve Vietnamu do této země loď se stotunovým(!) nákladem žlutého semtexu (vyrobeným speciálně pro Vietnam náhradou za žlutý francouzský formex). Válka ovšem skončila a vietnamská vláda ztratila o výbušninu zájem.

Loď se žlutým semtexem nakonec zamířila do Libye. A podle Říhy se ví i to, že Kaddáfí prodal několik tun svým "kamarádům" z Irské republikánské armády (IRA).

Explosia, výrobce semtexu

Explosia a. s. je státní firmou. Semtex vyváží téměř do celého světa. Například USA, Francie, Británie či Německa.

Po letech hospodářských obtíží a stagnace firmy dnes Explosia expanduje do všech států NATO.

Celkový obrat Explosie činí zhruba 700 milionů a očekávaný zisk atakuje hranici cca 50 milionů Kč. 

V roce 1989 pracovalo v Explosii a. s. 3000 lidí. Dnes 500.

Rozhoduje barva

Semtex každopádně patří k vysoce sofistikovaným výrobkům a jeho know how si firma Explosia bedlivě střeží i šedesát let od jeho vzniku.

Export semtexu podléhá velmi přísným vývozním pravidlům - stejně jako jakékoliv jiné výbušniny či zbraně. Od poloviny devadesátých let je navíc snadno (kvůli speciálním odpařovacím příměsím) detekovatelný. Na rozdíl od složení toho původního.

Černá, červená, žlutá, bílá či šedivá - co barva, to jiné použití (i pro klimatické podmínky), různá intenzita a síla exploze. Ať už v ozbrojených složkách, či v průmyslu.

Například bílý listový semtex, jejž můžete zaměnit za silnější čtvrtku papíru, slouží ke zpevňování kovů výbuchem. Zvláště namáhané části železničních výhybek tak kupříkladu získávají až čtyřnásobně větší odolnost.

Červený semtex je naopak téměř bezkonkurenční v kamenolomech, bílým se ve speciální kumulativní úpravě řeže až čtyřcentimetrová ocel... a šedivému se přezdívá "sekera" - to kvůli intenzitě a ničivosti výbuchu.

Krémově hnědý slouží jako dynamická (proti střelám) ochrana vojenských vozidel. S pomocí snadno přenositelného průlomového rámu pak může policejní pyrotechnik v setině sekundy "vyříznout" okenní otvor i v dvaceticentimetrové betonové zdi, za níž se mohou skrývat třeba teroristé či únosci - v tomto případě jde o jinou formu bílého semtexu.

Munička, nebo pekárna?

Pokud by se někdo - čistě teoreticky - do areálu Explosie vloupal, bude dost možná nakonec rád, že ho najde policie. Kvůli hustému zalesnění a členitosti terénu anebo i bezpečnostním ochranným valům kolem většiny budov (vlastně spíše typizovaných bunkrů) by totiž neměl šanci se ze střeženého a velmi rozsáhlého objektu vymotat.

Tak tohle je "strojovna výrobny koloběhovaných amonoledkových trhavin".
Tak tohle je "strojovna výrobny koloběhovaných amonoledkových trhavin". | Foto: Vojtěch Marek

Vcelku přirozenou nervozitu navíc zvyšují neustálé detonace. "To je z naší pokusné střelnice," uklidňuje nás Zbyněk Akštein. V totálně nepřehledném areálu - alespoň pro návštěvníka určitě - je 500 budov. Ostatně i Akšteinovi trvalo několik let, než v něm přestal bloudit.

Návštěvníka v Explosii Semtín šokují minimálně dvě věci. V mísírně plastických trhavin (rovněž ona je obklopena mohutnými valy) jsme narazili na hnětací stroj, který je k vidění v kdejaké pekárně chleba.

Rozdíl je pouze v jiné převodovce a hnací elektromotor je z bezpečnostních důvodů umístěn v jiné místnosti. Pohled na mísení "semtexového těsta" nám ale umožněn není. Mísí se totiž zásadně v nepřítomnosti lidí.

Technolog Jindřich Pulpán si náležitě vychutnává náš údiv, když z výrobních štítků strojů čteme údaje staré několik desetiletí. "V našem řemesle je bezpečnost zaručena jednoduchostí strojů - a tyhle stále skvěle fungují. Před nedávnem jsem navštívil francouzské firmy na výrobu výbušnin a tam jsou na tom s vybavením obdobně. A možná ještě hůře."

S knoflíky vstup zakázán

Stejné je to u šnekového lisu semtexu. Vlastně je to normální mlýnek na maso z kdejakého masokombinátu. Až na to, že s něj neleze rozemleté maso na sekanou, ale semtexový červený had.

Dvě ženy ho krájejí, váží a ukládají do expedičních krabic. Ani ta nejsofistikovanější elektronika prý v tomto případě nenahradí jednoduché stroje a hlavně - lidské ruce.

Foto: Vojtěch Marek

V malém pralese na nás mezi stromy vykukuje téměř hororové stavení. Chceme jít blíž, to ale Zbyněk Akštein nedovolí: "Dál nesmíte! Tam se vyrábí střelný prach, kam nemůže nikdo s umělohmotným prádlem (kvůli statické elektřině - pozn. red.), knoflíky, kovovými předměty či brýlemi."

Navzdory přísným bezpečnostním opatřením postihla Explosii v roce 2011 katastrofa, při níž zahynuli (přesněji zmizeli) čtyři lidé. Při separaci nitroglycerinu od vody (mimořádně výbušný nitroglycerin se skladuje ve vodní emulzi) praskla únavou materiálu jedna z kovových součástek a celá výrobna vylétla do povětří.

Na příčinu neštěstí se ale přišlo až mnohem později při vyšetřování. Čtyři experti se u výrobny sešli v podstatě náhodou a jen na velmi krátkou dobu.

Ani Akštein, ani Říha proto nechtějí komentovat, co mohlo způsobit katastrofu ve stále doutnajícím a explodujícím muničním skladu ve Vlachovicích. "Za naši nehodu tehdy nikdo nemohl a stejně tak to mohlo být i ve Vlachovicích. Každé takové neštěstí nicméně zpravidla ovlivní a zvýší bezpečnostní zásady. V našem případě mnohem častěji kontrolujeme úroveň opotřebení namáhaných kovových součástí strojů," vysvětluje vývojář Akštein.

Návrat do časů kapitána Nema

Výrobního mistra Miroslava Kubálka (klidně by mohl mít verneovskou přezdívku "kapitán Nemo") jsme museli přemlouvat, nakonec nás ale do svého technicky neuvěřitelného království přece jen vpustil.

Už název "strojovna výrobny koloběhovaných amonoledkových trhavin" budí v laikovi úžas. Zejména když si v sále - ne nepodobném vnitřku Nautilu - přečte ze štítku elektromotorů, že tu pracují od roku 1926.

Udivující řemenicové pohony pak důmyslnými převody pohánějí mnohatunová kola-drtiče, která rozemílají hrubé amonoledkové suroviny na ten nejjemnější prášek. I zde vládne absolutní pořádek.

Každá olejnička, lopatička, smetáček či šroubovák má své přísně stanovené místo, každá směna si počet nástrojů kontroluje podle vyvěšeného seznamu. Pokud by se nedopatřením ocitly v připravovaných výbušných směsích, může to znamenat obrovské finanční škody - v tom lepším případě.

Nad Explosií se přesto vznáší hrozba. Pokud by se totiž někdy v budoucnu vedení firmy rozhodlo zlikvidovat svoje "strojní centrum" Nautilus a výrobní proces modernizovat, možná by ho čekala nemalá pokuta za zničení technické památky.

Zatím o ní však památkáři kvůli utajení a obtížné přístupnosti výroben Explosie nevědí, takže ho ani nemohou mít na seznamu technických památek. K bourání Nautila navíc není důvod - pracuje stejně spolehlivě jako v roce 1926.

 

Právě se děje

Další zprávy